Sandra Schützová: Pád a vzestup
Sandra si prožila nepříjemný konec sezóny. Na jaře musela podstoupit operaci a přes léto opatrně trénovala, co jí zdravotní stav dovolil. Pojďme ale od začátku…
Letos to bude v dálkových bězích tvá čtvrtá sezóna. Cítíš se tam už jako ostřílená zkušená závodnice, nebo se stále učíš novým věcem?
Nějaké cenné zkušenosti jsem už posbírala, ale myslím si, že člověk se stále má co učit. Navíc jsem každou sezónu řešila jiné problémy, takže jsem ani jednu neměla stejnou.
Několik let před tím jsi působila na hraně české reprezentace. Některé roky jsi byla součástí, některé trénovala sama. I teď trénuješ většinu roku osamoceně. Vyhovuje ti to?
Asi jako všechno. Má to svoje klady i zápory. Někdy jsem byla nucena nastalou situací a v současnosti je to tak, že v Česku velká většina laufařů kombinuje sport a práci a pak samozřejmě spojit s někým trénink je o to náročnější. Ale vždycky uvítám, když mám na trénink parťáka. Když se nám povede vyrazit na trénink o víkendu s Kájou Grohovou, tak si to užíváme obě.

Foto: Fredrik Varfjell/BILDBYRÅN
Jsi ráda, že ses přesměrovala na laufy?
Ráda jsem, protože jsem se tímhle směrem stejně chtěla ubírat. Ale klasické lyžování mi zároveň chybí. Vychovalo mě a hodně mě naučilo. Takže vždycky když budu mít příležitost se na nějaký start závodů postavit, tak to udělám.
Kdo je tvým trenérem a jak jste změnili tvou přípravu, když jsi přešla na laufy?
Trénuje mě Martin Vrabec. V tréninku jsme udělali změnu v tom (když to hodně zjednoduším), že je všeho víc (smích). Takže víc hodin, jak v nízké intenzitě, tak ve vyšší. A chodím více soupažových tréninků. Ale to přišlo spíš tak přirozeně, že jsem si na ten pohyb víc a víc zvykala a byl pro mě ekonomičtější a komfortnější.
Měníte plán každým rokem, nebo se držíte osvědčeného?
Co se týče tréninkových kempů, tak ty změny jsou minimální a tréninky mi Martin přizpůsobuje dle pocitu a v současnosti podle zdravotního stavu. Takže je v zásadě každý rok jiný.
Píšeš podle zdravotního stavu… Aby se čtenáři dostali do obrazu, v březnu jsi totiž na Birkebeinerru nešťastně najela na obal od sportovního gelu a zrovna v prudkém sjezdu nedaleko od cíle, kde závodníci dosahují rychlosti až kolem 60 km/h, někde i více. Co se ti stalo?
Ve stopě ležel gel se suchým zipem, který pravděpodobně někomu z předních pozic upadl. Já jsem byla po nemoci a závod jsem vůbec nechtěla jet. Byla jsem úplně na hraně se silami a nestihla jsem si ho všimnout včas. Jak mi zatáhl za nohu, tak jsem vyskočila ze stopy a prasknul mi přední zkřížený vaz v koleni. A pak jsem upadla. Když jsem se nemohla postavit, tak jsem věděla, že to je hodně špatný. Pak to všechno ve stejným duchu pokračovalo. Čekání na transport do nemocnice, nepředání informací klukům z týmu, neochota mě jako cizinku ošetřit. Strašná zkušenost a obrovské zklamání. Domů jsem cestovala sama, na letišti mě třeba skřípnul scanner na boarding pasy a vlastně mi nikdo nebyl ochotný pomoct. Až když jsem přiletěla do Prahy, tak mi tam aspoň přistavěli kolečkový křeslo.

Foto: Archiv Sandry Schützové
Nemohla jsi proto dokončit sezónu a přišla o cenné body do celkové klasifikace. Musela jsi na operaci a rehabilitovat. Jak dlouho ti trvalo, než ses vrátila do tréninku?
Jo, to mě fakt hodně mrzelo. V loňské sezóně jsem měla trochu smůlu, ale to prostě ke sportu taky patří. Byla jsem dobře připravená, ale nepovedlo se mi to prodat tak, jak jsem si představovala. V únoru když mi přicházela forma, tak jsem onemocněla a pak se zranila. Po operaci jsem 3 týdny prakticky byla ležák pod silnými prášky na bolest. Když mi vycvakali skoby, tak se mi rozjela jizva a nemohla jsem cvičit. Původní prognóza byla, že 3 měsíce nebudu moct dělat vůbec nic. To mě uplně rozsekalo. Nakonec se to ale po 6 týdnech začalo rapidně zlepšovat a po 3,5 měsíci jsem jela první závod na kolečkových lyžích a po 4 měsících jsem jela exhibiční sprint už na sněhu v Livignu. Takže to jde rychleji, ale stále mám na čem pracovat a musím být hodně opatrná.
Chválila sis letní přípravu a pocitově ses cítila dobře i na závodech na kolečkových lyžích. Koleno tedy funguje na 100 %?
Koleno by mělo být už v pořádku. Na kontrole po 5. měsíci doktor řekl, že drží a už bych neměla nic vynechávat. Ale stále to chce čas, trpělivost a hodně práce. Už bych to nechtěla zažít znovu.
Myslíš, že jsi potřebné tréninky dohnala?
Neřekla bych, že se chybějící trénink vůbec dohnat dá. Pracuju s tím, co je k dispozici. Trénink mám přece jen trochu jiný než obvykle. Asi by se dalo říct stále alternativní. Vypadl mi z toho běh/imitace, takže jsem se musela omezit pouze na kolečkové lyže a kolo. Posilovnu jsem zatím taky nezařadila. Ale zároveň hodně pracuju se svoji fyzioterapeutkou.
Působila jsi doposud ve Vltava Fund ski teamu, který se ale na jaře spojil s druhým českým týmem eD Silvini. Zvažovala jsi, co a jak a nakonec dostala nabídku ze skandinávského týmu Kaffebryggeriet DRIV. Určitě bude skvělá zkušenost být součástí. Jak se na to těšíš?
Měla jsem nakonec dost nabídek, ale vybrala jsem si norský tým. Věřím, že mě to může hodně obohatit a nakopnout po operaci. Je to hozená rukavice v mnoha ohledech. Zažít si fungování týmu z mekky lyžování bude obrovská zkušenost. Těším se na společné kempy a na změnu celkově.

Foto: Energamo Lipnolopet
Od letošní sezóny dostávají severské týmy v hodnocení Ski Classics bonifikace za závodníky ze střední nebo jižní Evropy, kteří tak budou mít zajištěné lepší podmínky. Myslíš, že toho využije většina týmů a nějakého cizince si “najme”, nebo je to pro ně spíš komplikace?
Co jsem zatím zaregistrovala, tak těchhle přestupů do skandinávských týmů moc neproběhlo, takže to na mě spíš působí, že toho nikdo moc využívat nebude. Ty nejsilnější týmy mají ty nejsilnější Skandinávce, takže my jim asi moc nemáme jak pomoct.
A jak hodnotíš své druhé místo na Lipnolopetu?
Jelo se mi fakt dobře. Nevěděla jsem úplně co očekávat, ani ne tak kvůli kolenu, ale protože jsem měla 14 dní zpátky covid. Bylo mi fakt pekelně a týden jsem musela ležet v posteli. Nebyla to nejlepší příprava na takový závod. Nicméně všechno nakonec dopadlo parádně. Věděla jsem, že závěrečný 6km prudký kopec nebude moje nejsilnější zbraň. Vzhledem ke stříďáku, který jsem zatím tolik do tréninku nezařazovala. O to víc jsem se soustředila na sprinterskou a vrchařskou prémii, které jsem obě vyhrála před Heddou. V soupaži jsem byla dokonce výrazně silnější a taky jsem většinu závodu jela na prvním místě. Takže za mě, jsem se parádně otestovala před zimou. Budeme dál pokračovat v nastoleném tréninku a já si pak budu muset trochu získat větší důvěru ve sjezdech, ale to až na sněhu.
Výsledky elitních závodníků na Lipnolopetu najdete zde.