Seriál závodů Ski Classics pokračoval o uplynulém víkendu ve Švýcarsku na La Diagonele, které se tradičně zúčastnil i náš tým.

První víkend v lednu jsme úspěšně závodily v Jizerských horách při Nightlightmarathonu, kde jsme vyhráli vše co se dalo. Následující víkend jsme se přesunuli na La Diagonelu, kde byl kvůli nedostatku sněhu závod zkrácen na 47 km a nejel se ani po originální trase. Bojovná nálada z Jizerek se přenesla i sem a všichni šli do závodu naplno. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára spolu s velkou řadu dobrovolníků. Pro servis to nebylo vůbec jednoduché, neboť bylo potřeba vyzkoušet hodně nových lyží a hodně nových vosků. Měli jsme znovu štěstí a máza se náramně povedla – speciální díky všem servisákům, zejména pak Daliborovi, Karlovi, Rosťovi, Michalovi a Verče za obětavý a velmi dlouhý servis v kamionu, při testování i podél trati. Report mazání najdete zde: Skiservis Mára

V ženském závodě svojí výbornou formu potvrdila Kája Grohová, které chyběl jen malý kousíček, aby vydržela na druhém kopci ve druhé skupině a mohl z toho být ještě lepší výsledek, ale i tak to bylo parádní vystoupení a její 16. místo nás více než potěšilo. Na 28. místě dojela Eliška Šibravová, které to bohužel cuklo v prvním kole, pak výrazně zrychlila, ale skupina už byla odjetá. Nové zkušenosti po prvním dlouhém závodu se jistě budou hodit. Jako 30. dojela zkušená Anička Marie Hejná, jejíž výkon také musíme pochválit, top 30 se prostě počítá. Laura Stichling začala výborně, ale pád ji vyřadil ze skupiny a musela tak bojovat sama, což stačilo na 34. místo.

V mužském závodě se jela kudla hned od startu a nás velmi potěšil výkon Vaška Sedláčka, který se pořádně kousnul a vydržel v hlavní skupině až do posledních kilometrů a z toho máme velkou radost, výsledkově to stačilo na 37. místo. Potěšil nás i teprve osmnáctiletý Jáchym Poul, který dojel s malou ztrátou na vítěze na 50. místě při svém prvním velkém laufu a dokonce si připsal skalp Petra Northuga. To se počítá. Bohužel třetí do party Petr Kolaja nesáhl po nejlepším páru lyží a tak namísto potvrzení super formy z předešlého víkendu jsme museli sledovat, jak na trati bojuje proti větrným mlýnům. Ale bojoval, nezabalil to a příště mu snad bude osud lépe nakloněn.

S výsledky z těchto dvou víkendů jsme více než spokojeni, náš hodně mladým tým si stále vede více než dobře, ale ještě nás čeká hodně tvrdé práce a nesmíme usnout na vavřínech. Závody, kde si zvláště mladí budou muset sáhnout na dno, teprve přijdou. Máme však na čem stavět, jejich odhodlání a fakt, že se začali dálkovým běhům věnovat jako mladí, jim dává velkou výhodu a šanci, že to zvládnou.

Zároveň jsme měli na trati i velkou řadu dalších našich výkonnostních závodníků:
La Diagonela 47 km – 3. Kateřina Moravcová, 49. Vojtěch Kačena, 86. Kamil Jiránek, 88. Jan Vojík, 93. Tomáš Zahrádka, 121. Martin Moravec, 147. Tomáš Bergl, 228. Pavel Pravda, 289. Hynek Tyl
La Pachifica 25 km – 14. Tina Miranová, 44. Irena Berglová, 56. Petra Tylová
La Sfida – 30 km skate – 17. Veronika Macková

Laura Stichling: „La Diagonela was a very nice race for me. I raced the 3rd time there in the valley of Bernina and it is always a pleasure. Even its hard and cost a lot of strength to push hard even you go alone in the flat valley. Im happy to see an improvement especially in the flat double pole technique. The small and steep uphills really killed me this time;)) but I know now what to work on. The great skis helped me even more this time to finish happy.„

Karolína Grohová: „La Diagonela, můj nesmírně oblíbený závod v krásné scenérii hor a hlavně Berniny. Bylo to pozitivní po všech stránkách- super lyže, perfektní péče při občerstvování, forma atd. Jsem nadšená, díky za to. Moc jsem si to užila. Těším se na Marču. Díky teame.“

Eliška Šibravová: „La Diagonela byla mým premiérovým závodem na 50km a nakonec to byla větší zábava, než jsem čekala. V prvním sjezdu jsem sice ztratila veškeré pozice, je mi trochu záhadou proč moje lyže vůbec nejeli prvních pár kilometrů… pak se ale rozjeli, zpátky jsem získávala pozice, jelo se mi čím dál lépe a nejen ve sjezdech mě lyže velmi podržely. Závod jsem si užila, nejen kvůli slunečnému počasí a neobvykle teplé podmínce, která je mou nejoblíbenější!“

Anička Marie Hejná: „Letošní La Diagonela se mi moc líbila. Cítila jsem se výrazně lépe, než v Bad Gasteinu, což se projevilo nejen na mém pocitu, ale i konečném výsledku. Teď už se připravuji na týmovém soustředění v Itálii a těším se na další závody Ski Classics.„

Václav Sedláček: „Servisáci (Verča“Kolajová“, Mara Pazderský, taťka, Michal „brašule“ Sedláček, Karel Švábek, Dalibor Valter) pro nás za 3 dny málem vypustili duši a já jim tímto děkuji z celého srdce, protože bez takových lyžích bych si tak krásně nezazávodil. Je radost vidět, jak celý tým krásně bojoval, ne jen na Diagonele, ale i Terka Vinklárková a Thomas Bing o olympiádu. Prostě super parta. A že zrovna někomu nejely lyže nebo se to úplně nesešlo je třeba hodit za hlavu a bojujeme dál. Já s čistým svědomím jsem si konečně mohl v cíli říct, že jsem na trati nepovolil ani metr a konečně dokázal Plizíčkovi jeho slova, že „když už si úplně hotovej, musíš vydržet ještě dalších 10-15 sekund, protože jsem s hlavním polem vydržel 42km. Posledních 5km jsem byl už úplně K.O., ale věřím, že to bude ještě lepší. Jedeme dál týme.„

Jáchym Poul: „O víkendu jsem absolvoval závod La Diagonela v údolí Engadin. Závod se jel za krásných podmínek – rychlá trať, vymrzlý a tvrdý sníh . Vysokému tempu hned od startu jsem odolával necelých 7 kilometrů, potom jsem celý závod jel se skupinou mezi 45-60 místem. Profil tratě mi seděl velmi dobře, jak dlouhé roviny s vysokým tempem ,tak i prudké kopce. Celkově jsem se závodem velmi spokojen, jak s lyžemi tak i se sílou a strategií. Děkuji moc celému týmu za organizaci.„

Petr Kolaja: „Na Diagonelu jsem se těšil a věřil v dobry výsledek, bohužel jsem nezvládl vybrat nejlepší lyže a závodem se protrápil již od startu. Nechal jsem na trati vše, ale na lepší výsledek to nebylo. Omlouvám se týmu a zároveň moc děkuji za skvělou podporu.„

Report Jendy Vojíka – muže z první vlny

Protože se mi loni tento závod vůbec nezadařil, sebral jsem odvahu a pokusil se napravit si dojem tuto sezonu. Co se týče společenského,
resp. týmového zázemí, parta opět neselhala a psychická odhodlanost nechat tam všechno stále stoupala. Někdo ti řekne, že mu větší nadmořská výška nevadí, mě to loni dost sundalo. Byť je to jen nějakých 1700 m n.m., jakmile se rychle pohnu, funím jak lokomotiva( ne ta zdejší – ty jsou tichý, elektrický). Tento závod bych bez nadsázky nazval klidně českým, protože mateřštinu lze slyšet opravdu často. Nejčastější slovo v startovní skrumáži bylo ko-ot :-). Krásný a zároveň nebezpečný je, když na kopečku za startovní rovinkou slyšíš kamarády pokřikovat svý jméno. Od loňska vím, co je to nechat se hecnout a přepálit začátek, proto začínám rozvážněji než rozvážně. Tím spíš, že trasa letošního ročníku začíná hned dvěma okruhy s nepříjemným stoupáním skrz lesík, který jsem si pracovně nazval lesík blitíčka Idy Dahlový. Fakt, když to člověk přežene, nemusí mít problém vrhnout. Když připočteme fakt, že pod kopcem trať křižuje železnici, získává závodění další, zajímavý aspekt. Mašinka pochopitelně nestaví a podlejzej s laktátem šraňky! Naštěstí to nebylo třeba řešit. V další části, kdy člověk mírně klesá rozlehlými pláněmi Engadinu, jsem umně až vyčuraně využil jízdy v háku za borci z Aker Daehlie a díky skvěle připraveným lyžím (díky kluci), se mi podařilo pošetřit na finální výšvih do cíle na náměstí. Po celý závod panovalo nádherné slunečné počasí a teplota vystoupala dost nad nulu, takže i amatér si mohl dovolit vyrazit na trasu spoře oděn jako lední medvědi formátu Sedláček či Grohová(ti se asi museli dost potit :-))). V posledním stoupání do cíle jsem z posledních sil utřel nudli u nosu, neb jsem spatřil Bóšu, který se mi odměnil tím, že mi blejsknul vůbec nejvíc nejkrásnější fotku mojí lyžařský haha kariéry. Díky. No a večerní pozávodová porada…krom skoro soukromé přednášky o lezení ve Walliských Alpách (a ještě ti čaj uvaří přední česká himalájistka-díky,Kájo) se probírají další zajímavá témata, ovšem optiku a technologie bych fakt nečekal. Takže vy, kdo jste obrejlení jako já, až uvidíte Máru, hoďte s ním řeč, co že to má za brejle na svým sličným ksichtíku. Už se těším na další zájezd.