Tento ročník Jizerské 50 byl pro většinu závodníků zklamáním. Ne z vlastních výkonů, ale z výkonů organizátorů, které prý neodpovídaly ceně startovného ani pověsti našeho nejprestižnějšího závodu. Do redakce nám doputoval dopis pravidelné účastnice a absolventky i letošního ročníku. Dopis popisuje podmínky na trati, chování organizátorů a náladu ostatních závodníků. Radim Nyč nám zaslal také názor ze strany organizátorů, za což mu tímto děkuji.

Dobrý den,

asi nejsem jediná komu to nedalo, aby vám nesdělil pocity a dojmy ze včerejší Ji50.
Nechala jsem emoce trochu uklidnit, ale pocity nelze změnit.

Jizerskou 50 jezdím od svých 18 let, je mi 42 a vynechala jsem z osobního důvodu jen 1x, několikrát byla zrušena vámi z důvodu nedostatku sněhu. Považuji tedy tento závod za trochu srdeční záležitost a vždy jsme říkala, že Ji50 pojedu vždy, pokud se udržím na nohou. Proto ji také často absolvuji pár dní po návratu z ciziny, bez tréninku, jelikož vím, že to nějak objedu. S tímto jsem nastoupila i do včerejšího závodu, netušíc, že obavy z nedostatečného tréninku a jak namazat budou to podružné. Netušila jsem, co jste schopni připravit, resp. nepřipravit po celé té famózní reklamě na JI 50 atd. Účastním se dálkových běhů 24 let, za tu dobu jsem už něco absolvovala v různých podmínkách při různém vybavení organizátorů. Každý by předpokládal, když se Ji50 zařadila do TOP 10 světových dálkových běhů, že organizátoři kromě pompéznosti okolo, nepominou tu drobnost, a to najet stopu. A hle..tato drobnost jaksi někomu unikla. Zcela chápu, že při nulových teplotách, při sněžení je náročné najet a udržet kvalitní stopu, ale při troše snahy to lze. Absolutně nemůže obstát argument, že rolba jede průměrem 10km v hodině, tudíž musí vyjet ve 4hod ráno , aby se vrátila do startu 1. vlny a že část trasy je stejná pro oba směry, tudíž to jinak nelze.

Jednak nedisponujete jednou rolbou, jednak rolba právě ten zmiňovaný úsek, kudy vede stopa od startu i do cíle po stejné trase, byla paradoxně nejlepší. Od Vládní se dalo trochu hovořit o stopě, zatímco po zbytek 45km to nebylo nic jiného než uježděné „mejdlo“ na kterém se divnostylem pohybovali i dobří technici, jelikož udržet lyže v nějakém směru bylo takřka nemožné. Toto jsme ještě nikdy nikde nezažila. To s lyžováním nemělo vůbec nic společného. Zažít něco takového na už 45. ročníku nejslavnějšího českého běhu byl šok pro několik tisíc startujících a ostuda českého lyžování. To, že se většina závodníků přece jen dostala do cíle a „nezabalila“ v průběhu trasy bylo dáno jen tím, že na Knajpě všichni doufali, že to snad přece jen dále bude lepší a pak při zjištění, že není, už „balit“ nemělo cenu. Do prostoru cíle už to stejně jinudy nešlo.

Včera rozhodně nešlo o výsledek, o to porazit soupeře, zlepšit si čas, ale pouze o to, nějak se dostat do cíle. O tom jak rychle se tam závodníci dostali, svědčí zhoršení průměrných časů o cca 30 minut. Spokojeni snad mohli být jen ti, co netušili, že závod klasickou technikou se jezdí ve stopě a ti co právě přežili svoji první 50. Pocity a dojmy jste si mohli vyslechnout po závodě ve stanu a vězte, že to nebylo příjemné vyprávění. Tolik negativních reakcí ( resp. rozzuřených reakcí) jsem nikdy nikde neslyšela. Asi vám hodně lidí napíše, zavolá, ale mnohem více se raději bude snažit na tento hrůzostrašný, rádoby lyžařsko – závodní zážitek zapomenout.

Jela jsem z 1.vlny, takže přede mnou bylo několik stovek závodníků, nikoliv několik tisíc, kteří by trasu již „rozmydlili“), to jen pro upřesnění.

To, že jste do takového marastu ještě pustili nevidomé, to už opravdu hraničilo s ohrožením života těchto statečných lidí. To, že organizátoři na trati ještě zřejmě jako bonus nevidomé poslali nesprávným směrem je už opravdu mimo lidské chápání.

V jakém stavu byla stopa na startu elitní vlny bylo jasně vidět ze záběrů TV kamer, kdy si závodníci prošlapávali stopu. Ano, byl to návrat k tradicím, takto postupovali liberečtí horolezci v prvním ročníků, ovšem bez celé té komerční pompéznosti a nabubřelosti. Ovšem mohli jste to takto pojmout a prezentovat a mohli jsme si tak jako Mára Pazderský vzít staré jasanky, batůžek a důstojně uctít památku obětí Huascaránu a nehrát si na velký závod.

Tušíte jaké pocity asi měli zahraniční účastníci, kteří zde byli poprvé? Domnívám se, že ani vrácení startovného a omluva nemůže smýt špatný dojem z tohoto rádobyzávodu. A o něčem takovém stejně zřejmě nikdo ani neuvažuje.

A kromě již zmiňované skutečnosti je zde ještě jeden žert, který jsme nepochopila a to ten, proč nejprve cedulí s km bylo málo a v posledních 15km sice více, ovšem každá!!! byla otočena do protisměru!! Vrstva sněhu na ceduli naznačovala, že ceduli neotočil na poslední chvíli nějaký šprýmař. Ne každý zná na celé trase každý zákrut jako domácí závodníci. Když už cedule navezete na trať, proč nejsou ve správném směru??!!!!

Další věc – bezpečnost na trati…na trase bylo dost turistů, jeden vážně ohrozil na prvním místě jedoucího Standu Řezáče, já sama jsem byla svědkem několika dalším skoro kolizím s dalšími z nich. A vše už začalo při páteční 30, kdy za stadionem při vjezdu do lesa, kde se trasa dělí a po 50m opět spojuje byli organizátoři vyděšení, že závodníci přijeli i z levé strany ( zcela logicky: jezdí se tam vždy) a málem převálcovali 8 stojících diváků, které přímo ve středu tratě organizátoři nechali stát. Ovšem snahu organizátoři měli, nás zase vyháněli z hlubokého sněhu, kde měli pocit, že právě tam závodníkům stojíme v cestě.

Je toho mnohem více co v závodě nefungovalo a tak jen závěrem…osobně měním svoje tvrzení, že JI50 pojedu vždy a za všech okolností za NEVER MORE!! Zatím opravdu netuším co by mě a jistě stovky, tisíce dalších, přesvědčilo prožít další hrůzostrašný den ve „stopě“ Jizerské 50.

Startovné se rapidně zvyšuje, kvalita rapidně upadla. A tak závěrem jediné pozitivum: horší už to opravdu být nemůže!! A ani kvalitní vystoupení Davida Kollera nemůže reputaci závodu vylepšit,
závody se hodnotí kvalitou samotného závodu a ne kulturním doprovodným představením. Navrhuji, nechcete li předat přípravu těm, co to umí profesionálně připravit, pojďme si jen příští rok na náměstí zahrát a zazpívat a nekazme si náladu v takovém marasmu. Škoda jen, že asi nikdo z organizátorů tuto lahůdku ani pár km nezkusil. Možná by pochopil.

Bohužel toto vše vrhlo špatný stín na celý závod, přesto, že spousta lidí jistě závodu věnovala hodně svého času, nasazení a energie. Nechci tedy vše hodnotit negativně, ale bohužel : to nejdůležitější absolutně propadlo..a tak na 45. ročník málokdo zapomene. Máte li nějaké uspokojivé vysvětlení, těším se na něj na níže uvedené adrese.

Skol

Radka Tkáčiková

(Kontaktní údaje redakčně smazány)

Odpověď od Radima Nyče

Letošní Jiz50 byla opravdu extrémní. Musím zopakovat, že jsme opravdu udělali co bylo v našich silách. Umím si představit, kdybych tento závod absoloval, tak bych taky taky nadával, co to je za „nestopy“. To nadáváme při závodě při takových podmínkách skoro všichni. Samozřejmě všichni znalí lyžaři vědí, co je to, jet v takových podmínkách. Z pohledu organizátora – úpravy tratě mohu říct jenom jedno. Udělali jsme maximum co šlo. Můžu rovnou teď z mojí pozice prohlásit, že pokud se budou v budoucnu opakovat takové podmínky jaké byly letos, tak nejsme schopni trať připravit lépe. Vím, že se to může zdát některým účastníkům zvláštní, ale v takovýchto sněhových podmínkách nám opravdu nepomůže žádná technika i kdyby jela třeba těsně před závodníkama, což stejně není realizovatelné.

Budu opravdu rád za každý návrh, který mi všichni z vás poskytnete.