Každý ročník Jizerské 50 je zážitek. Je ale až s podivem, jak moc se od sebe takové zážitky mohou lišit. Staří životní praktici praví, že zážitek nemusí být krásný, stačí když je dostatečně silný. A za toto heslo se můžu směle postavit.

Letošní ročník slavného závodu po Jizerskohorských kopcích patřil, aspoň z mého pohledu, do ranku zážitků spíš silných. Vinu na tom rozhodně nenesou pořadatelé. Před jejich výkonem musím smeknout. Organizace klapala jako dobře promazaný stroj. Nikde se na nic nečekalo, nikde nic nechybělo. Za husarský kousek považuji zajištění dostatečného množství sněhu na celou délku tratě. Zdaleka ne všude leželo dostatek přírodního sněhu, bylo třeba ho drobně přemisťovat, popř. dostříkávat. Zatímco se několik dní před závodem většina republiky potýkala se sněhovou kalamitou, v Jizerských horách napadlo s bídou 5 cm sněhu. I tak se podařilo připravit trať do podoby hodné závodu série Worldlopped.

Tady zakopaný pes nebyl. Na co svést zhoršení mého času i pořadí oproti minulým ročníkům? Pomůže obligátní viróza? To je příliš otřepané. Co takhle špatné sněhové podmínky na počátku zimy? No jo, ale ty byly pro všechny stejné. Promazání? To by mohlo být ono. Ještě při sobotní projížďce po trati se zdál výběr stoupacích vosků naprosto snadný. Když nic s fluorem, tak na modrý extra to přeci musí obejít každý. Ale už večer bylo všechno jinak. Sněžení střídal déšť a naopak. Ani všemi uznávané světové meteoveby radu neposkytly, každý předpovídal něco jiného. Až ráno odhalilo pravdu.

V místě startu a cíle teplota kolem nuly, ve výše položených partiích tratě čerstvý prašan. Jsou tři varianty. Lyže s mikrokontaktem, které nemám, nebo namazat tekutý vosk na sněhové podmínky v okolí startu a cíle, tj. na prvních a závěrečných 10 km závodu, co se bude dít mezi tím, bůh suď. Volím třetí variantu, mažu měkčí pevný vosk s tím, že začátek a konec zvládnout soupaž a prostředních 30 km budu lyžovat. A přesně tak to taky bylo. Začátek a konec jako koza na ledě, prostřední část úžasné lyžování. Jen ty síly na tu soupaž nějak došly. Jak je to přísloví? Když se zima zeptá…

Takže už vím, že příští rok budu muset zapracovat na soupažích. A to by bylo abych letošní drobnou ostudu neodčinil.
Jen tak na okraj, 235 místo, čas: 2:57:15