**Milá Terko, velká gratulace ke druhému místu na La Venostě! Pokud byste souhlasila s tím, že bych s Vámi udělal přes tento chat „rozhovor“ pro web Bezky.net, bylo by mi velkou ctí. Nechci Vás nijak rušit a zdržovat, začátek a tempo jsou zcela na Vás, položím otázku, a až budete chtít, odpovíte.**

Dobrý den, moc děkuju za gratulaci. Budu moc ráda a pokusím se na Vaše otázky snad nějak smysluplně odpovědět. Přeji hezký večer.

**Velice děkuji, nebojím se, že byste neměla co říct. Po pravdě řečeno jsem Vás neznal, musel pomoci Google. Zdá se, že jste z JNN a studujete Strojní fakultu Technické univerzity Liberec. Když se řekne „Jizerky“, automaticky mi naskočí bedřichovský eD system Silvini Team. Jak se událo, že jste se už takto mladá vrhla na laufy a zároveň se na Vás nevrhl Silvini team nýbrž Slavia pojišťovna?**

Ano to je pravda. S laufy (tedy těmi kratšími okolo 30 km) jsem začínala, když jsem po ukončení sportovního gymnázia přešla do dospělácké skupiny v jabloneckém Ski klubu. Právě zde se tradiční lyžování na českých pohárech hodně kombinovalo s kratšími laufy napříč Evropou. Za můj vstup do opravdových laufů Vismy Ski Classics může tak trochu pandemie covidu 19. Kratší závody se rušily jeden za druhým a v podstatě jediná šance, jak si zazávodit, byla s elitou ve Vismě. A proč Slavia pojišťovna? To těžko říct, to se tak někdy stane. Ale vlastně i tento tým je z velké části v Jizerkách doma, přeci jenom hlavní tvář týmu Standa Řezáč je z Bedřichova a i šéf týmu má k Jizerkám blízko.

**Vidíte, že je Standa z Bedřichova, mi nedošlo, a přitom to vím. Souboj týmů ve Vismě, to je velké téma (a to jsme ještě v minulé sezóně měly týmy čtyři, po konci týmu Lukáše Bauera máme pořád krásné tři). Mohla byste nám odtajnit, co vlastně obnáší získat licenci profizávodnice ve Vismě a co musí splnit tým?**
*(Pozn. autora: pro více informací o udělování licencí ve Vismě viz poznámku pod článkem)*

Jak jste zmínil, ve Vismě závodníci startují za profesionální tým, není zde něco jako reprezentace, nebo národní týmy, to je hodně podobné třeba s cyklistikou. Přihlásit svůj tým do Vismy může v podstatě kdokoliv, stačí zaplatit určitou částku pořadateli a sehnat závodníky. V každém týmu jich může být maximálně 10. Počet týmů zatím nijak omezen není, na rozdíl třeba od již zmiňované cyklistiky. Se startem samotného závodníka je to podobné, podmínkou je členství v registrovaném týmu a licence u lyžařské federace FIS. To, že máme v ČR 3 týmy je na jednu stranu super, ale možná i trochu škoda. Počet týmů a tím i samotných závodníků se za poslední dva roky možná i zdvojnásobil, ale stále je zde velká převaha týmů ze Skandinávie. Jsme malá země s omezenými možnostmi, tak každého napadne jestli by nestálo za to spojit síly a nevytvořit jeden silný tým, který dokáže konkurovat ostatním, právě i v soutěži týmů.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51840973194_489595b724_z.jpg *]

*Tereza Hujerová ve švédském Valadalanu (foto: archiv TH)*

**Přesně na to srovnání s cyklistikou jsem myslel, měl jsem v hlavě v případě cyklistiky naopak velmi tuhý boj profitýmů o účast v 1.divizi, ve World Tour. Kdysi jsem si také kladl otázku, proč máme ve Vismě 4 týmy, ale pak jsem pochopil, že strategii jejich majitelů asi nikdy nepochopím, protože nechápu ani model ekonomického fungování těch týmů. Slavia, jak vidím, má na soupisce i s Vámi 6 profíků. Chápu správně, že to je zřejmě nastavené tak, že největší hvězda týmu, u vás Standa Řezáč, má od týmu stálý příjem takové výše, díky němuž (pravděpodobně v kombinaci s nějakým osobním sponzorem, pro něhož má vyhrazenou část místa na kombinéze) se pravděpodobně zcela uživí. Pak jsou ti, jímž říkám pracovně (bez urážky) „hvězdy druhé kategorie“, což by u vás mohla být třeba Heli Heiskanen. Podle mne ta je normálně celý rok doma ve Finsku, s týmem se potkává na soustředěních a závodech, část příjmu k živobytí má ze Slavie, část díky tomu, že na částečný úvazek učí, navíc provozuje e-shop (pokud to tak stále je, bývalo to tak), takže papírově sice profíkem je, ale s jaksi „poloprofesionální“ mzdou. A ostatní, třeba mladé naděje, pravděpodobně od týmu příliš velký plat či prémie nemají, ale jsou šťastni za materiální vybavení, pokrytí nákladů na cesty, ubytování, startovné a servis, protože sami by to neposkládali. I ti mají leckdy svého vlastního sponzora, který má nárok na propagaci na kombinéze, ale pouze jen na té jediné, jím sponzorovaného závodníka. Nebo se mýlím? Je třeba běžné, že závodník má nějakou významnou část mzdy závislou na výsledcích?**

Dálkové lyžování, konkrétně Visma Ski Classics je hodně srovnávána s cyklistikou. A nejde jenom o způsob fungování a existence profi týmů. Ona i strategie závodu (hlavně tedy v mužské kategorii) je cyklistice hodně podobná. Důkazem je týmový závod na začátku sezóny. Je pravda, že z ekonomického hlediska je pro tým těžké „uživit“ více těch opravdu dobrých závodníků. Každý tým má své sponzory, kteří ho podporují. Ale samozřejmě čím lepší tým, tím je pro sponzora zajímavější. Ale jinak je to přesně jak říkáte, Standa a částečně i Heli mají určitý pravidelný příjem nezávislý na výsledcích. My ostatní máme prémie na základě vyjetých bodů v závodech. Tým nám hradí veškeré náklady a je pro nás spíše šancí jak se k závodění s elitou dostat a zlepšit se na úroveň těch opravdových profesionálů. Každý ze závodníků má samozřejmě možnost mít i svého osobního sponzora. Jinak obecně vzato vše závisí na osobní domluvě s týmem / sponzorem a podmínky se napříč týmy liší.

**Evidentně je cyklistika Vaším koníčkem, mým také. Sponzoři v ní běžně podporují po skončení smlouvy do té doby konkurenční tým. Podobný trend vidím ve Vismě, nyní sponzor eD system po konci týmu L.Bauera podporuje místo Madshusu „Márův“ tým Silvini. Máte k dispozici nějaký zveřejnitelný údaj o rozpočtu týmu? Vašeho nebo jiného? Já se k tomuto číslu nikdy nedostal, nikde jsem ho nedokázal dohledat.**

Cyklistiku mám ráda, spíš tedy horská kola, ale to je asi podobné. To že se jména týmů někdy úplně změní nebo týmy vznikají a zanikají je u nás úplně stejné. Jediný rozdíl vidím v pojetí ze strany fanoušků, přijde mi, že zatím stále „fandí“ konkrétním závodníkům a tým je až na druhém místě. Co se týče sponzorů, tak si myslím, že musí jít o někoho kdo má k lyžování vztah a chce ho podporovat, protože ta sledovanost určitě není taková jako v jiných sportech. Pro to je pro ně přechod ke „konkurenci“ logickým krokem. Ohledně celkového rozpočtu nemám vůbec představu kolik může být.

**Máte tušení, proč máme (nebo spíše, měli jsme) v českých týmem tolik Seveřanů? Slavia má Heli, Vltava Isaca Holmströma a Hannu Eriksson, čistě českou soupisku (s navrátilkyní Evou Vrabcovou Nývltovou) má jen Silvini. Rozumím tomu, že se očekává, že Seveřané mají cit pro sníh už v DNA, ale tak nějak u nich zároveň (vzhledem k cenové relaci hlavně Norska) tuším vyšší rozpočet, než bych čekal třeba u závodníků z Francie, Německa, Itálie.**

Já vidím hlavní důvod při pohledu do výsledkové listiny. Těch Seveřanů je v závodě prostě většina. Ony i ty italské a francouzské týmy mají ve svých řadách Seveřany. Na severu je lyžování národním sportem a věnuje se mu strašně moc lidí, je těžké se dostat do národního týmu, tak hledají alternativu jak závodit na vrcholné úrovni. U nás je lyžařů málo a kdo se nedostane do reprezentace tak většinou s lyžováním skončí. Proto třeba nemáme moc mladých závodníků a jsou to většinou lidé kteří skončí kariéru ve světovém poháru a přejdou k laufům.

**Říkala jste, že za vstup do laufů „vděčíte“ hlavně covidu a nemožnosti absolvovat kratší závody, přesto, měla jste dříve ten plán se pokusit prosekat do repre a jezdit ve svěťáku? Máte nějaké srovnání, co vám k tomu chybělo a jak reálná by byla obrácená cesta, tedy po nějakém čase u laufů jezdit distance svěťáku? Teď mne z hlavy nenapadá žádný podobný případ, možná ani není.**

Tak sen o svěťáku nebo olympiádě má asi každý sportovec. Byla by lež tvrdit opak. Každopádně jak se říká člověk míní, život mění. Kratšími závody jsem myslela hlavně „laufy“ na 25-30km to mě hodně bavilo. Líbí se kombinace, že se závodníci potkávají na stejné startovní čáře s hobíky. Do těch delších musí člověk asi trochu dospět, ono to není sranda jet 4 nebo 5 hodin v kuse na běžkách a ještě v nějakém rozumném tempu. Já jsem na krátké tratě tak úplně nezanevřela, občas si nějaký závod zajedu a je to zábava. Překvapivě mým oblíbeným závodem je sprint, třeba desítku tu úplně nemusím. Ono i pro dlouhé závody potřebujete rychlost a většina laufařů jezdí před sezónou v rámci přípravy i kratší distance a dokaží v nich konkurovat reprezentaci pro světový pohár. Takže dle mého názoru i obrácená cesta může být reálná. Jestli se o to někdo pokoušel, to mě teď ale nenapadá.

**Myslím, že tratě SP, MS a OH jsou většinou koncipované tak, že se běhá více okruhů v často velmi členitém terénu, aby to bylo divácky atraktivnější, je to chvílemi až skoro „cyklokros“. Určitě to meta je, ale možná jsou lidé, kterým více sedne ta možnost projet v rámci laufu větší část krajiny než běhat malé okruhy u stadionu. Také myslím není mnoho šancí klasiku v SP běhat čistě soupaží.**

To je určitě pravda. Cílem mezinárodní lyžařské federace FIS je dokonce i zamezení závodníkům, jezdit tyto závody čistě soupaží a přidávají na trať speciální zóny, kde se musí jet klasika. Přestože my laufaři jezdíme při závodech převážně už jen soupaž, já zastávám názor, že lyžování je jen jedno a každý by měl umět všechno. Soupaž v tréninku samozřejmě převažuje, ale jezdíme i klasiku a bruslení. Já mám klasiku strašně ráda a trochu mě mrzí, že z laufů, už v podstatě vymizela, těch závodů kde se dá jet a být konkurence schopný je strašně málo. I to je důvodem proč si někdy ráda zajedu i krátký závod.

**Omlouvám se, že Vás nemám vůbec nastudovanou, ale jste z té sorty moderních drsňaček, které dokážou objet celý seriál (asi s výjimkou Reistadløpetu) soupaží? (v mém dotazu identifikujte můj hluboký obdiv, protože já soupaží dodneška nejezdím). Máte nějaký závod, o němž zatím nevíte, jakou technikou ho pojedete a rozhodnete se opravdu až na místě podle podmínek?**

Jedu zatím svou druhou sezónu, loni jsem to měla tak půl na půl klasiku a soupaž. A ani letos se nepovažuju za někoho kdo zvládne objet všechno soupaží. U některých závodů je jasné předem, že ho soupaží zvládnu, ale většinou se rozhoduji až na místě podle sněhových podmínek a profilu trati. Já některé ty závody ještě ani neznám, třeba Reistadløpet nebo Ylläs-Levi se nejely už dva roky po sobě. A realita je často dost odlišná od mapy na papíře a výškového profilu. Často mě realita překvapí a není to tak hrozné jak to na první pohled vypadá.

**Takže realita Vás překvapí pozitivně (= že i toto jde jet soupaží). Který závod z českých (např. ze Stopy pro život nebo SkiTour) Vám nejvíce sedí nebo Vás baví natolik, že ho chcete jezdit opakovaně?**

Většinou ano, ale samozřejmě občas je to i obráceně. Možná to bude vypadat zvláštně, ale já jsem těch českých závodů moc nejela. Jezdila jsem spíše na ty zahraniční. Znám jenom závody na Bedřichově, noční závod s čelovkou, a závody okolo Jizerské 50. Jednou jsem jela Jilemnickou 25, to byl vlastně můj úplně první delší závod. Ráda mám ale třeba Bieg Piastow v polských Jakuszycích, to je u hranic kousek od nás, mají to tam hezky zorganizované.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51840662668_36dc542551_z.jpg *]

*Tereza Hujerová v cíli Vasova běhu (foto: archiv TH)*

**Zpátky do Vismy: jak vlastně vypadal Váš začátek v týmu Slavie? Oni (zřejmě pan Sehnal osobně) si vyhlédli Vás nebo Vy tým? Chtěli Vás nějak vyzkoušet a pokud ano, jak vypadá taková zkouška, zda jste kompatibilní s laufařským profitýmem?**

V mém případě to byla trochu náhoda. Ono nás lyžařů v České republice zase tolik není a všichni o sobě tak nějak víme. Byla to sezóna 19/20. Tým sháněl ženskou závodnici pro úvodní závod v Livignu. Díky známosti se členy týmu došlo k dohodě, že tento závod za tým pojedu. Nakonec jsem v té sezóně díky neplánovaným změnám v plánu odjela ještě další dva. Stejně už jsem byla na soupisce týmu, tak to nebyl problém.

Na další sezónu 20/21 jsem se už s panem Sehnalem dohodla na více závodech, které bych chtěla jet. Nakonec byla sezóna ovlivněna covidem, jiné závody se nekonaly a já objela všech 8 co byly součástí Vismy. Mou výhodou byla i skutečnost, že stále jezdím v kategorii Youth (závodníci do 26 let) a mohu tak vzhledem k pravidlům přinést týmu další body navíc.

**Podle pravidel Vismy je v tom úvodním prologu povinná účast všech týmů a každý musí mít alespoň dvě ženy. Možná právě toto pravidlo je „výtah“ k profíkům pro mnoho závodnic. Překvapilo mne, že La Venosta se v sezóně 19/20 jela jako „ProTour Event“, zatímco letos (jestli to správně chápu) se jako ProTour jela jen časovka na 10 km, druhý den byl delší závod (33 km) vypsaný jako open, z kategorie Challengers. Pro mne nevídaná kombinace, většinou je to -myslím- tak, že některý závod, např. Vasák, je sice kategorie ProTour Event, ale v týmech neregistrovaní hobíci na něj také mohou (tedy je „open“). Vedle toho existuje kategorie závodů Challengers, kde se předpokládá výskyt hlavně hobíků, i když někteří profíci tam také startují, např, právě Vy a vítězka Venosty Kati Roivas.**

Účast povinná není, ale tým by přišel o hodně bodů a to nikdo nechce, takže v podstatě ano. Ono letos došlo k hodně změnám, původně časovka na Venostě být neměla. Měl se jet rovinatý závod na 75km a v neděli 50km pro hobíky jako Open a Challenger. Časovka byla zařazena kvůli nedostatku sněhu v údolí a přesunu závodu do vyšších poloh. Naopak v okolí Toblachu o týden dříve časovka být měla, ale místo toho se jely dva dlouhé a těžké závody. Takže možná i proto byl zvolen tento netradiční formát závodu.

Start s hobíky poznamenala ve velké míře loňská sezóna, kdy hobíci startovali pouze na Marcialonze a jinde kvůli covidu nemohli. Proto jsou možná i teď některé starty zcela odděleny. U tradičních závodů, které jsou v kalendáři jistotou (např. Vasák, Jiz50 nebo Marcialonga) očekávám návrat k tradici a start společně s hobíky.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51840672393_9b061fa046.jpg *]

*Tereza Hujerová v Livignu ale bez lyží (foto: archiv TH)*

**Měla jste neuvěřitelně našlapaný program, od 8. do 15. jste objela 4 závody, 8.1. se jel Pustertaller Ski Marathon (kde byla 26. Eva Vrabcová Nývltová), o den později Prato Piazza Mountain Challenge (naštěstí jsou obě místa od sebe asi 20 km), a nakonec obě zmíněné Venosty. Zřejmě Vám nevadí velké porce, čehož je důkazem i Vaše účast na loňském Aarefjällsloppetu, což je porce 100 km. Navíc jste tam byla 18., to tedy klobouk dolů.**

Prato Piazza startovalo v místě sobotního cíle Pustertaller Ski Maratonu, co se týče vzdálenosti problém tedy nebyl. Samozřejmě se jedná o velkou porci závodních kilometrů, ale na druhou stranu byla situace pro všechny stejná. I vzhledem k tomu beru zařazení sice těžké, ale kratší časovky o týden později jako správné rozhodnutí pořadatelů. Aarefjällsloppet byl hodně extrémní závod, jestli tomu mohu říkat závod. 7 hodin na běžkách jsem nikdy předtím nejela, vlastně ani třeba 5 hodin. Za tu dobu jsem několikrát chtěla závod vzdát, že to nezvládnu. Ale vzhledem k trati, kdy člověk přejíždí hory a nikde nic není, nemáte v podstatě jinou možnost než pokračovat. Po příjezdu do „civilizace“ to máte do cíle už „jenom“ nějakých 10km, a to už máte v hlavě myšlenky typu přece jsem nejela těch 90km zbytečně, do toho cíle nějak musím dojet. A dojedete. Natrénováno závodník má, je to spíš souboj s vůlí, že to zvládne. Samozřejmě nesmíte podcenit občerstvení, ale jinak se to zvládnout dalo. V jakém tempu to už je věc jiná. Brala jsem to spíše jako výzvu, byl to poslední závod sezóny, tak nevadilo, že se člověk opravdu zničí na delší dobu. Aspoň týden jsem potom nechtěla běžky ani vidět. Letos je situace jiná, jedou se pak ještě další 2 závody, tak uvidíme, jak se k tomu závodníci postaví.

**Ještě že jste doběhla, protože jste ukázala, že i tohoto jste schopná a navíc pořadí do dvaceti se cení, navíc je to v ProTour Váš nejlepší výsledek. Jak vlastně chcete nadále kombinovat závody ProTour a Challengery (pokud vůbec) a jak se Vám za ně počítají body?**

Takhle bez kontextu je to umístění samozřejmě pěkné, ale nutno podotknout, že nás tam závodilo opravdu málo. Mnohem více si cením třeba výsledku z Toblachu, kde jsem byla 21., ale byla zde obrovská konkurence.
Pro Tour je hlavní soutěž, počítají se všechny závody, i když každý je obodovaný trochu jinak. Challenger je takový doplněk, můžete jich jet libovolný počet, ale počítají se vám body jen z jednoho s nejlepším výsledkem. Pro Tour letos obsahuje dvojnásobek závodů oproti minulé sezoně, takže je těžké najít čas a energii na nějaký Challenger. Navíc jich je většina ve Skandinávii, hodně jich měli i v létě na kolečkových lyžích. To mi přijde trochu škoda, u nás ve střední Evropě tolik možností nemáme.

**Jaké závody máte v hledáčku jako pro Vás prioritní? Pro Vás Challenger teď nedává „ekonomický“ smysl (Venosta Vám vyšla natolik, že těžko ji bodově překonat jiným Challengerem), takže spíše cílím na ProTour: které závody doporučíte příp. zájemci o profilově méně náročný závod a naopak pro těm, co si chtějí dát pořádně do těla ve stoupáních, nebo v technicky náročných sjezdech?**

Challenger už pravděpodobně nepojedu, pro tour mám v plánu předběžně vše, ale uvidím dle situace. Nemám žádný závod, který by měl pro mě větší prioritu, ale obecně zatím preferuji ty kratší. Takže třeba Vasův běh pro mě určitě není vrcholem. Každý závod má něco do sebe, ale těším se třeba na Marcialongu a Jizerskou 50.

**Moc bych Vám přál úspěch právě na těchto dvou závodech. Mýlím se, když si myslím, že v některých závodech se (podobně jako v cyklistice) jede na lídra týmu nebo někoho, kdo v tom závodě má větší šance? A stejně jako v cyklistice zřejmě existují týmy, které tuto strategii mají zažitou a mají také vysloveně „domestiky“, kteří na své pořadí jedou až po splnění úkolů pro lídra? Máte ve Vismě nějaký pro vás inspirativní a natolik oblíbený tým, že po něm pošilháváte jako o možné budoucí metě?**

Ve větších týmech se spolupráce v nějaké míře určitě vyskytuje, nevím jestli je to striktně jedeme na lídra, ale určitě si v rámci týmu pomáhají. Je ale velký rozdíl ve stylu pojetí závodu u žen a u mužů. V mužské kategorii můžeme často vidět velkou skupinu, která jede dlouho pohromadě a lze zde uplatnit nějaká taktika. Ženy jezdí většinou naplno už od startu a startovní pole se roztrhá doslova po pár km. Takže ve skupinkách je dost často jen jeden zástupce z jednotlivých týmů a týmová spolupráce není tak viditelná.

Žádný konkrétní tým zatím vyhlídnutý nemám, ale nějaká zahraniční zkušenost by byla určitě zajímavá. Severské týmy jsou hodně uzavřené, takže spíš nějaký ze střední Evropy?

**Velké díky za pro mne velmi příjemný a užitečný rozhovor. Jste sympaťanda, odteď máte (ve mne) nového fanouška, budu Vám držet palce, ať Vám vše vyjde!**

*Poznámky autora (na dokreslení výběr některých pravidel Visma Ski Classics):

Podle pravidel seriálu Visma Ski Classics je maximální počet týmů 35, přičemž účast má jistou nejlepších 20 z předchozí sezóny. Aktuálně (sezóna 2021/2022) je týmů maximálních 35. Požadavky na každý tým: maximálně 10 závodníků, minimálně 4 závodníci, z toho povinně od obou pohlaví 2 závodníci/závodnice, všichni závodníci musí mit licenci FIS, název týmu musí obsahovat slovo „team“, týmová licence stojí 2000 – 3500 EUR dle data přihlášení, licence jednoho závodníka na jeden závod 50 EUR. Týmy mají povinnost startovat v závodě nazvaném ProTeam Tempo a Prologue a být k dispozici pro mediální výstupy pořadatele.*