Tréninková improvizace, závod s jednou namazanou lyží, nový tým s velkými hvězdami a vlastním kuchařem. Co vše je jiné pro českou laufařskou jedničku a jak vyplnila měsíční pauzu bez sněhu mezi závody Ski Classics?

Zatímco spousta lidí během svátků vypíná a zpomaluje, Fabián Štoček hledal jediné – sníh. Nešlo mu ani tak o krásně vyříznuté stopy, ale jakýkoli sníh, na kterém by se dalo trénovat. Chtěl totiž zůstat doma s rodinou a necestovat za sněhem do zahraničí.

Často vyrážel na skialpech a nejčastěji mířil na Horní Mísečky. „Hodně skialpinismu, obvykle odpoledne a večer,“ popisuje. A ráno? To patřilo pátrání. „Snažil jsem se najít co nejvíce sněhu,“ dodává.

Když nejsou perfektní podmínky, přichází improvizace. A ta je někdy drsná. Fabián nakonec hodně trénoval na úseku sjezdovky, který byl zavřený pro sjezdaře, ale dal se využít pro běžky a sáňkování: „Absolvoval jsem například trénink, kdy jsem ujel 40 kilometrů s převýšením téměř 2 000 metrů,“ říká a dodává: „Byl to docela drsný trénink, ale byla to jediná možnost.“ Kromě skialpů přidal i běh a občas vytáhl kolečkové lyže.

Závodní experiment

Ještě před Vánoci absolvoval závody v Planici a Sankt Ulrichu, kde se v rámci FESA Cupu pokoušel přiblížit olympijské kvalifikaci. Jenže tentokrát se mu nedařilo podle představ. Fabián se dokonce pokusil změnit průběh závodu odvážným experimentem. „Zkusil jsem novou techniku – měl jsem jednu lyži na klasiku a jednu na soupaž a snažil se to zkombinovat. Fungovalo to, až na to, že závod měl být s hromadným startem, ale nakonec se startovalo individuálně. Skupiny se stejně sjely dohromady a já jsem tu svou vždycky ztratil na vrcholu kopce. To pro mě bylo zklamání.“

A svátky, které měly být oddechem, nakonec přinesly další zklamání, jen jiného druhu. I proto zůstal doma, trénoval v českých podmínkách a snažil se z nich vytáhnout co nejvíc.

Síň slávy ve hře

Do toho přišla velká pauza v seriálu Ski Classics, Fabián ji využil a po páté se postavil na start Čínského Vasova běhu. Závod, který pro mnohé zní exoticky, měl pro něj jasný cíl. Chtěl se zapsat do Síně slávy – v té je mimochodem i Stanislav Řezáč, který závod dokázal vyhrát třikrát. A Fabián měl navíc pozici, která budí pozornost: číslo 1 jako obhájce titulu z minulého roku.

V samotném závodě však netaktizoval. „Hodně jsem diktoval tempo, protože jsem chtěl, abychom utvořili menší skupinku,“ líčí. Trať se jela na dvě kola, první část kopcovitá a druhá vedla po jezeře – a právě kombinace profilů rozhodovala o taktice. Už v prvním kole mu bylo jasné, že skupina bude velká i kvůli závodníkům, kteří jeli kratší variantu na 25 kilometrů. Takže na jezeře na chvíli zvolnil: „Zařadil jsem se až na 20. místo a čekal, jestli někdo něco udělá,“ popisuje. Ve chvíli, kdy část soupeřů odbočila do cíle kratší trasy, přišel jeho moment.

„Po tom, co dojelo asi 7 borců ze skupiny do cíle na 25 km, jsem za to vzal,“ říká. A v kopcovité části tratě se mu povedlo to, co chtěl od začátku – roztrhat pole. Přes největší kopec už zůstali jen tři: on a dva Italové. Jenže za nimi se dotahoval čínský závodník a Fabián věděl, že pokud mají uspět, musí makat dál. I druhý kopec odjel naplno, až zůstali dva.

Měl v hlavě plán: ujet na jezeře. Jenže to nevyšlo. A tak přišlo poslední řešení:. „Zkusil jsem poslední sprint a chyběla mi energie, kterou jsem vyplýtval z diktování tempa,“ říká otevřeně. Navíc posledních 100 metrů bylo na novém, pomalejším sněhu a Fabián začal sprintovat moc brzy. Druhé místo ale nebere jako prohru: „I tak jsem dost spokojený za 2. místo a za krásný závod a zážitek z Číny.“

Čtěte také: Český laufař druhý na prestižním Čínském Vasově běhu

Další příprava

Po návratu z Číny přišel čas na regeneraci – a taky na radost z toho, že doma konečně napadl sníh. „Chci si užít sníh v Česku, dokud to jde,“ a pokračuje: „Momentálně se skvěle lyžuje i v Jilemnici a vlastně po celém Česku je to teď perfektní. Mám radost, že díky té pauze můžu využít přírodní sníh, který u nás napadl, a pořádně si užít to, proč vlastně lyžuji.“

Ani závodně nezahálel. Původně měl v plánu Dachsteinlauf, jenže ten byl zrušen, takže místo něj zařadil domácí Night light maraton v Bedřichově. V sobotním závodu klasickou technikou nestačil na Václava Sedláčka, který měl rychlejší lyže, ale v neděli na 30 km volně si prvenství pohlídal.

Cíle sezóny

A jaké výsledky by Fabiána uspokojily v letošní zimě?: „Určitě bych se chtěl znovu probojovat do elitní dvacítky,“ říká o svých cílech. Letos je to pro něj důležité i kvůli týmu. „Máme letos velmi silný tým, takže je pro mě důležité přinášet body, abych se cítil jako platný člen.“

Největší vrcholy má jasně dané: Jizerskou 50 a Marcialongu. A únor, který mohl být olympijským měsícem, vyplní dálkovými běhy – Orlickým maratonem a pak Worldloppetem. „Poletím do USA a Estonska na Tartu a Americký Birkebeiner,“ plánuje.

Letos vynechá Vasův běh, který mu příliš nesedí, a místo toho plánuje Ganghoferlauf v Seefeldu. Nenechá si ujít ani oblíbený Engadin Skimarathon, a proto bude chybět i na Orsa Grönklitt – závodního víkendu zařazeného do Ski Classics. „Chci do toho vložit i nějaké závody volnou technikou, abych měl změnu, a mohl zůstat ve střední Evropě,“ vysvětluje. Na zbytek sezóny se pak přesune do Norska.

Nový tým i kuchař

Po loňské sezóně skončil Vltava Fund Ski team, jehož byl Fabián po několik let součástí. Přesunul se proto do česko-italského týmu Slavia Pojišťovna Robinson Trentino, kde je hlavním ředitelem bývalý italský závodník Bruno Debertolis. „V novém týmu jsem spokojený,“ říká. Mezinárodní sestava skvěle funguje. Týmový servis je podle něj úžasný a lyže měl v prvním závodu v Bad Gasteinu opravdu rychlé. Na závodech mají svého italského kuchaře, což je v dlouhé závodní sezóněvelký bonusem. „Mít na závodech italského kuchaře hodně pomáhá, všechno jde pak hladčeji,“ usmívá se.

Přibyly mu však i nové povinnosti: „Například si sami škrábeme lyže na testování a pak je zase musíme zase zakrýt parafínem, což jsem v předchozím týmu tolik dělat nemusel. Jsou tu ale i věci, jako právě vaření, o které je postaráno. Tým nakupuje dopředu a Bruno je zábavný lídr,“ vysvětluje Fabián.

Komunikace v několika jazycích je občas výzvou a přidává jednu historku z prvního závodu: „Při naší týmové časovce jsme chtěli, aby první jezdec zpomalil, ale on pochopil, že má jet rychleji. Dobrá zkušenost, která ukazuje, že na komunikaci musíme ještě zapracovat. Jinak je ale v týmu skvělá atmosféra. Všichni chtějí uspět, všichni do tréninku vložili obrovské úsilí a je skvělé vidět, když se to pak odrazí ve výsledcích a lidi mají radost.“

A co by chtěl dodat současný nejlepší český laufař na závěr? „Být součástí takového týmu mě hrozně naplňuje. Myslím, že i Bruno to vidí jako skvělou příležitost k propojení s českou částí týmu. Legendy jako Tord Asle Gjerdalen a Standa Řezáč nám předávají své zkušenosti z dálkových běhů, což je pro zbytek týmu nesmírně cenné. Je to opravdu propojení různých generací i disciplín díky odlišným zkušenostem jednotlivých lyžařů. Takhle si dokážeme navzájem hodně pomoci.“

Čtěte také: Neskutečný start pro tým Slavia Pojišťovna Robinson Trentino