Myšlenka, uplatnit v jednom sportu prvek, který je již léty prověřen v jiném sportu, není nová. Nevíme, nakolik se rychlobruslaři učí od lyžařů, obráceně to ale určitě funguje. Je pár věcí, jako vybrané tréninkové metody, či technologie výroby kombinéz, které nacházejí u běžců odezvu. Samozřejmě se najde i pár prvků naprosto nepřenosných stejně jako i pár sporných, jejichž použitelnost prověří až čas. Takovou oblastí je například testování systému rychlobruslařských bruslí „klapaček“ v lyžařských podmínkách.

Oba současné běžecké systémy vázání NNN a SNS jsou postaveny na principu umístění hrazdičky před špičkou boty. Podrážka tak tvoří páku, která se otáčí kolem osičky. Nejen z fyziky víme, že čím delší je páka, tím více to stojí energie s ní pohnout. Naproti tomu rychlobruslařské boty jsou s nožem spojeny jediným šroubem, který se nachází přibližně pod druhým kloubem palce nohy. Jde o část chodidla, kde se soustředí nejvíce síly při odrazu, a současně se zkracuje i páka tvořená chodidlem, tudíž se zvyšuje efekt i rychlost zvedání paty při odrazu. Podobný systém mimochodem funguje i mezi pevnou podrážkou cyklistické tretry a osou naklapávacího pedálu.

Protiargumentem použití takového systému v lyžování může být, že lyžařská bruslící technika vhledem ke kombinovanému odrazu nohou a holí a současně délce lyží není tolik závislá na odrazu ze špičky jako u rychlobruslařské techniky. Tam je bruslařovo těžiště extrémně nízko a posunuto vpřed, a navíc oproti lyžím krátká brusle dovolí vyjíždět oblouky, tedy měnit v průběhu skluzu úhel odvratu. Ale že i takovýto odraz ze špičky při bruslení na běžkách bývá účinný, předvádí například fenomenální Northug. Unikátní je jeho přepadávající, až klopýtavý, bruslařský styl a typické, do stran odlétávající špičky lyží.

Mnohem větší přínos rychlobruslařské boty však je její naprostá tuhost a pevné, jednokloubní spojení s nožem. Všeobecně, rychlobruslařská bota svou konstrukcí minimalizuje ztrátu přenosu odrazové energie z končetiny na brusli. Naproti tomu běžné lyžáky ztrácí odrazovou energii díky pružnosti celého systému, tedy měkkému svršku i vnitřnímu polstrování a stranově i torzně ohebné podrážce. Tím se snižuje výsledná síla odrazu i kontrola vedení lyže.

Právě tyto nedostatky se snaží eliminovat nadšenci, snažící se čas od času oprášit myšlenku přenést dokonalost odrazu z rychlobruslení na běžky. Ale na první pohled jednoduchý nápad již na ten druhý tak jednoznačně nevyznívá. V lyžákách nelyžujeme na rozdíl od bruslařů ani v halách se stálou teplotou, ani na ideálně rovném povrchu. Nohy lyžařů potřebují určitý komfort a pohodlí při několikahodinovém vystavení proměnlivým podmínkám. Volný kotník je schopen udržet pevné postavení nohy na hladkém ledu, v lyžařském terénu však neobstojí, je opakovaně přetěžován a může dojít i k jeho zranění. Rychlobruslaři jezdí i bez ponožek, kvůli dokonalému cítění odrazu i skluzu, zkuste to na běžkách. Nezbytné je uzpůsobit lyžáky i pro běžnou chůzi. V lese nebývají lavičky, abychom k nim došli, přezuli se do lyžáků přišroubovaných k lyžím a botky pěkně zasunuli pod lavičku do doby, než se k nim vrátíme.

Dá se předpokládat, že případné rozšíření klapacího sytému by mělo i vliv na změnu lyžařské techniky, či naopak, takový systém by používali jen takoví borci, kteří by se s ním sžili a dovedli využít jeho přednosti. Při pohledu na fotky je totiž patrné, že podrážka je díky umístění osy otáčení pod palcem umístěna výrazně výše nad lyži, než u běžných lyžáků. To má za následek jak snížení stability při jednooporovém skluzu, tak i prodloužení doby odrazu díky delším pákám, které tím vznikají. Z tohoto pohledu usuzujeme, že takovýto systém by mohl najít spíše uplatnění v dálkovém lyžování, kde nároky na vysokou obratnost a frekvenci kroku i rychlé přechody mezi technikami nehrají tak významnou roli.

„[* https://farm5.static.flickr.com/4033/4533566057_85c7005bc8_t.jpg <]":https://farm5.static.flickr.com/4033/4533566057_85c7005bc8.jpg Sprinterský bruslařský specialista Švéd Mikael Östberg testoval lyžařskou variantu výrobce rychlobruslařských bot Finn již v olympijském roce 2005/06. Mimo jiné neustálé přezouvání v průběhu závodu například kvůli rozklusávání mezi jednotlivými rozjížďkami nebo i finální úprava skluznice s již dopředu připevněnými lyžáky však asi působila řadu komplikací. Jak je patrné z obrázku, v botě se asi ani díky své nepohodlnosti a chybějící opoře kotníku nedalo odjezdit více, než několik desítek minut.

„[* https://farm5.static.flickr.com/4019/4533566055_b4a3da8645_t.jpg <]":https://farm5.static.flickr.com/4019/4533566055_b4a3da8645.jpg Další vlaštovka je z roku 2007 a pochází z jedné z typických italských rodinných dílen, od výrobce in-linových bruslí, firmy Pro Skate. Italové již přišli s promyšleným systémem boty a upínacího systému na principu vázání. Bota i přes svou in-linovou, typicky tuhou skořápku, nepostrádá vnitřní tepelnou izolaci, polstrování i částečné zpevnění kotníku dosahující výše kotníkových výběžků. Výrobce dokonce dodával odepínací podrážku umožňující chůzi. Systém Go Faster se objevil i v prodeji a například v USA je dosud k dostání za 480 dolarů. Více o Go Faster můžete nalézt zde http://www.cascoxc.com/GoFasterPresentation.pdf. Prosazení nového výrobku samozřejmě ovlivňují především zákony trhu. Upřímně, dáte přednost naprosto neznámému výrobku, i když progresívnímu, nebo upřednostníte osvědčenou značku i produkt zářící na plakátech ve společnosti světových superatletů? Žádný průkopník to nemá lehké.