Minulý týden byl v článku o Thomasu Gifstadovi zmíněn tzv. tepelný trénink nebo také „heat“ trénink. Po ukončení profesionální kariéry s ním začal Gifstad experimentovat na vlastním těle. Co „heat“ trénink obnáší, jaká jsou jeho úskalí a je vhodný pro lyžaře? To se dozvíte v následujícím článku.

O „heat“ tréninku se v lyžařské komunitě začalo mluvit. Nyní však odborník na trénink varuje: „Měli byste si dvakrát rozmyslet, než se do něj těsně před začátkem sezóny pustíte.“

Stále více lyžařů experimentuje s tepelným tréninkem, kdy trénují čtyři až pětkrát týdně v extrémním horku a vlhku, aby zvýšili svou vytrvalost.
Například Helene Marie Fossesholmová zařadila trénink v horku do svého tréninkového programu letos na podzim a Simen Hegstad Krüger tuto metodu používal již dříve.
Nedávno běžec na lyžích Thomas Gifstad vyprávěl o svém výrazném pokroku ve standardních trénincích a závodech poté, co letos zavedl trénink v teple jako součást svého tréninkového programu. Dvaatřicetiletý rodák z Osla tvrdí, že se tento trend šíří jak mezi běžci na lyžích, tak mezi biatlonisty.

Podobně to vidí i bývalý trenér národního týmu Geir Endre Rogn.
Několik let až do roku 2020 trénoval norskou ženskou reprezentaci a nyní poskytuje tréninkovou podporu řadě sportovců v běhu na lyžích a biatlonu až po úroveň národního týmu. Zkušený trenér registruje velký a stále rostoucí zájem o „heat“ tréninky mezi svými sportovci.

Ale co přesně je „heat“ trénink?

Funguje? A je možné z „heat“ tréninku něco vytěžit? Pokud ano, tak pro koho?

Teorie tréninku v horku spočívá v tom, že by měl mít podobný účinek na hladinu červených krvinek jako výškový trénink – aniž byste museli cestovat do velké nadmořské výšky. A norští vědci patří mezi světovou špičku v této metodě. Protokol tréninku v horku, který byl nejvíce zkoumán na Lillehammer University College, je pětitýdenní program s pěti 50minutovými tréninky týdně ve 40stupňovém horku a pokud možno vysoké vlhkosti.

Rogn uznává, že tato metoda může mít pozitivní tréninkový efekt, zejména pokud je prováděna přesně a jako součást dlouhodobého plánu v tréninkové přípravě. „Sportovec by měl mít kolem sebe také určité zařízení, aby bylo možné měřit účinky a zachytit signály, které mohou naznačovat, že se projekt vyvíjí špatným směrem.

„Jinými slovy, pro trénink v horku je potřeba zhruba stejný program jako pro trénink ve výšce a někteří sportovci se také rozhodnou tyto dva ‚tréninkové podněty‘ kombinovat,“ říká a vysvětluje:

„Někteří lyžaři například na začátku sezóny prováděli „heat“ trénink, po něm následoval výškový trénink na začátku léta, pak další „heat“ trénink na konci léta a další výškový trénink na podzim.
V takovém případě může „heat“ trénink pomoci zajistit, že mezi výškovými tréninky nebude trvat příliš dlouho, než se dostaví požadovaný výškový efekt.

Malý účinek, významné riziko

I když se v lyžařské komunitě začalo mluvit o tréninku v horku, Rogn varuje před tím, aby se do tohoto trendu vrhali po hlavě.

„Výzkumy ukazují, že trénink v horku může mít určitý vliv na krevní hodnoty a vytrvalost, kdy pozorujete adaptaci krve, která je podobná té, kterou získáte při výškovém tréninku. Účinky jsou ale tak malé, že byste si měli dvakrát rozmyslet, než se do toho pustíte,“ říká a upřesňuje:

„Výzkumné projekty prováděné na Inland Norway University of Applied Sciences v Lillehammeru ukazují, že trénink v horku vyvolává určité krevní adaptace podobné výškovému efektu, ale některé nedávné výzkumy ze zahraničí ukazují, že efekt není velký.

Rogn také zdůrazňuje, že „heat“ trénink nepřináší žádné další výhody pobytu ve výšce.

„Trénink v teple nemá žádný aklimatizační efekt ani vás nepřivede k tomu, abyste si zvykli trénovat a soutěžit ve výšce. Pobyt v nadmořské výšce také poskytne odpočinek od běžné tréninkové práce, cestujete na jiné místo a zažíváte něco jiného. Je tu také fakt, že běžci na lyžích a biatlonisté závodí v chladu. V tomto smyslu trénink v horku rozhodně není výhodou,“ říká.

Může mít i negativní vliv

Rogn zdůrazňuje, že tréninkové bloky v horku, zejména v období před závodní sezónou, představují značné riziko a mohou být i kontraproduktivní.

„U sportovců, kteří již hodně trénují, existuje velké riziko, že zvýšení zátěže způsobí jejich přepnutí na špatnou stranu,“ říká a pokračuje:

„A obecně byste neměli zkoušet nové věci těsně před závodním obdobím. Kromě toho může být také kontraproduktivního v tom, když musíte trénovat ve velkém horku v období, kdy si zároveň zvykáte na závodění v chladu. Jinými slovy, není to něco, co byste měli zkoušet na vlastní pěst na začátku sezóny. Místo toho byste o tom měli uvažovat na jaře, jako o součásti dlouhodobého plánu.“

Rogn však zdůrazňuje, že pro naprostou většinu lidí existuje řada tradičních, osvědčených metod, které mohou poskytnout stejně dobrý pokrok jako trénink v horku.

„Hlavním efektem tréninku v horku je, že tréninky zatěžují organismus více, než ekvivalentní tréninky v běžném prostředí. Pokud však chcete zvýšit tréninkovou zátěž, je přirozenější zvolit jiná osvědčené metody, jako je více tréninku, vyšší intenzita a běžný výškový trénink,“ říká Rogn.

Dvojí účinek

Ačkoli Rogn varuje lyžaře před experimentováním s tréninkem v horku před sezónou, uznává také potenciální výhody tohoto tréninku.

Poukazuje na to, že u sportovců, kteří trénují dvakrát denně, může „heat“ trénink pomoci zlepšit kvalitu druhého tréninku.

„Běžci na lyžích a biatlonisté mají obvykle dobrou kvalitu v prvním tréninku dne, zatímco druhý trénink je často ‚výplňový‘. „Heat“ tréninky vám tedy mohou pomoci vytěžit z druhého tréninku více, protože poskytují vyšší zátěž, i když jsou relativně lehké a krátké,“ říká Rogn a pokračuje:

„A pro supervytrvalce s omezeným časem, je málokdy špatné zvýšit zátěž. U nich je riziko přetrénování relativně malé, takže i zde mohou něco získat.

Rogn také upozorňuje, že pro sportovce v jiných vytrvalostních sportech může mít trénink v horku dokonce dvojí účinek.

Při jízdě na kole a běhu můžete dosáhnout dvojího efektu. Kromě změn krevních hodnot podobných výškovému tréninku, mohou využívat „heat“ tréninkové dávky k adaptaci na závodění v horkém podnebí. „A u běhu máte navíc tu výhodu, že „heat“ trénink poskytuje dodatečnou zátěž, aniž byste museli uběhnout několik kilometrů,“ vysvětluje Rogn a dodává:
„U nich bych to určitě doporučil vyzkoušet, ale u lyžařů jsem spíše skeptický a minimálně začít s takovým režimem teď na podzim. Je ale vzrušující, když se zkoumají nové věci a objevuje se stále více poznatků. A trenéři i sportovci, kteří myslí dopředu, by rozhodně měli sledovat nové poznatky v této oblasti.

Geir Endre Rogn je odborníkem na tréninky ve společnosti Langrenn.com. Má trenérský titul se specializací na běh na lyžích a magisterský titul v oboru trenérství a psychologie z Norské školy sportovních věd a má bohaté zkušenosti v oboru. Rogn trénoval dvě sezony elitní ženskou reprezentaci (do května 2020), předtím dva roky juniorskou reprezentaci a osm let působil jako trenér v NTG Geilo. Rogn nyní provozuje tréninkové poradenství prostřednictvím své společnosti Topptrent.com
a sleduje vše od elitních běžců až po mladší sportovce a zdatné amatéry v běhu na lyžích, biatlonu a běhu.

Přečtěte si také: Ukončil profesionální kariéru a předvádí nejlepší výkony