Letošní Night Light Marathon přilákal do Bedřichova bezmála 1 000 závodníků. První letošní závod podniku SkiTour se vydařil a účastníci si vychutnali nádhernou noční atmosféru Jizerských hor.
Rok 2019 si na nás nachystal pěknou sněhovou nadílku. Kam vyrazit za nejdelšími upravenými tratěmi? Téměř po celé České republice se dá nad 500 m.n.m. lyžovat. Otázka je, kde se stopy upravují.
Od minulého týdne na horách připadl sníh, ale také byla menší obleva. Kam vyrazit za nejlepšími podmínkami?
.=
Na horách přibylo trošku sněhu oproti minulému týdnu. Zde je aktualizace stavu. Kam vyrazit za nejlepšími podmínkami?
V Česku byste marně hledali závod, který dosahuje takového mezinárodního věhlasu. I proto na jeho startu každoročně stojí tisíce nadšených běžkařů nejen z České republiky, ale doslova z celého světa. Nechybí účastníci z exotických zemí jako jsou Kapverdy, Filipíny nebo Indie. Ti se již do nového ročníku přihlásili. Ten totiž láká do konce září na nejlevnější cenu startovného.
Virtual Cup jsem zaregistroval před půl rokem v mnohých časopisech a na cyklistických internetových serverech, ale vtáhl mě do něj až kamarád Petr. Je to taková série závodů, které může člověk jezdit sám, kdy chce, a přesto soutěží s ostatními. Na jednu stranu chybí lidský kontakt a soupeři, na druhou stranu se ušetří hodně peněz za startovné a lze se účastnit kdykoli a klidně i víckrát za sezonu na stejné trati. O něčem podobném jsem předtím nikdy neslyšel.
Tento ročník Jizerské 50 byl pro většinu závodníků zklamáním. Ne z vlastních výkonů, ale z výkonů organizátorů, které prý neodpovídaly ceně startovného ani pověsti našeho nejprestižnějšího závodu. Do redakce nám doputoval dopis pravidelné účastnice a absolventky i letošního ročníku. Dopis popisuje podmínky na trati, chování organizátorů a náladu ostatních závodníků. Radim Nyč nám zaslal také názor ze strany organizátorů, za což mu tímto děkuji.
…které letos měřila, bylo dost krušných. Jak si s námi tato zima pohrává, tak ještě den dva před pátečním závodem to vypadalo na trati všelijak, především v nižších polohách a na dobře známých místech, kde sníh mizí jako první, to bylo spíš na „kameňačky“ než na závodní lyže, které se sluší vzít na největší závod v Česku, jenž se jede volnou technikou.
Letošní, v pořadí již 44. ročník Jizerské 50, jsem zkusil pojmout poněkud jinak. Nebylo to cíleně od počátku, tak nějak to vyplynulo ze situace. Vlastně za vším stojí pozdní termín přihlášení. V době mé přihlášky už byla zcela naplněna 1. vlna, kam bych dle výsledků minulého ročníku měl patřit. Moc nerozumím tomu, jak je to možné, logické by mi přišlo vzít loňské výsledky, určit počet míst v první vlně, odečíst 10% pro skutečné závodníky, kteří se nezúčastnili loňského ročníku a rádi by jeli letos, a pak jen třídit přihlášky podle jmen. Volná místa za ty, kteří nepřijeli, pak přidělovat při prezentaci. Při současném rozpočtu tohoto závodu a technickými možnostmi, myslím, velmi snadná procedura.
Každý ročník Jizerské 50 je zážitek. Je ale až s podivem, jak moc se od sebe takové zážitky mohou lišit. Staří životní praktici praví, že zážitek nemusí být krásný, stačí když je dostatečně silný. A za toto heslo se můžu směle postavit.
End of content
End of content
