Trénink na kolečkových lyžích – klady a zápory
Přesto, že zima klepe na dveře, sněhové podmínky nejsou ani trochu ideální na najíždění prvních lyžařských kilometrů. Pokud je možnost, lyžař vezme za vděk tréninkovou pomůckou, která je lyžím nejbližší, tedy kolečkovými lyžemi. Je trénink na kolečkových lyžích skutečně tou ideální náhradou, kterou od nich očekáváme?
Pro
***
– Nesporné klady kolečkové lyže mají, jinak by se nestaly nedílnou součástí tréninku jak světové lyžařské špičky tak i výkonnostních lyžařů. Jaké výhody z nich plynou pro průměrného lyžaře, veterána či mládež?
– Podobně jako trénink na lyžích poskytují možnost celostního funkčního rozvoje organizmu, jako je schopnost využití kyslíku a energetických zdrojů při středním i dlouhodobém zatížení.
– Nepochybně při vhodné délce tréninku rozvíjejí specifickou lyžařskou vytrvalost (lišící se od cyklistické, běžecké, plavecké a pod.), vytrvalostní sílu a další specifické lyžařské schopnosti jako rovnováhu, koordinaci, či v neposlední řadě při správném provádění specifickou sílu nohou a paží i trupu.
– Při získávání tréninkového objemu spolehlivě ušetří klouby dolních končetin a páteř od opakovaných nárazů a následných zdravotních komplikacích hrozících například při dlouhých bězích.
Proti
*****
– Doby těžkých čtyřkolových monster s vodivým kolečkom vpředu jsou již dávnou minulostí. Ne vše na současných typech kolečkových lyží však může být tak ideální jak by se mohlo zdát.
– Určitě při dlouhodobém tréninku na rozdíl od nohou neušetříte od tvrdého dopadu klouby a šlachy paží a rukou. Opakované nárazy holí na asfalt mohou přinášet nepříjemné záněty a bolesti.
– Neočekávajte, že lyžařskou techniku, kterou uplatníte na kolečkových lyžích pouze zkopírujete do techniky jízdy na sněhu. Je zde několik méně či více výrazných rozdílu o kterých si povíme ve zváštním odstavci.
– Nedostatek vhodných terénů na kolečkové lyže. Ne všude a vždy se dá bezpečně a hlavně smysluplně trénovat. Nedávná srážka s autem a následná smrt amerického lyžaře ve státě Maine je toho důkazem.
– Velké nebezpečí úrazu. Každý pád končí minimálně naraženinami a odřeninami, v horším případě zlomeninami. Helma je nutností!
– Nuda. To co dělá lyžování lyžováním nám kroužení na speciální dráze, veřejné silnici ani cyklistické stezce nenabídne. V této souvislosti nedoporučejeme se kochat okolím, při ztrátě soustředění hrozí pád, nebo aspoň ztráta kontroly techniky.
[* https://farm3.static.flickr.com/2542/4174682804_64b9e13510.jpg .(Kolečkové lyže.) *]
Diskutabilní
************
Diskutabilní je právě to, co si od tréninku na kolečkách slibujeme. Tedy tréninková zátěž prováděná shodnou technikou jako na lyžích. Nesmíme zapomínat fakt, že kolečkové lyže vznikly jako náhrada lyžování. Důkazem, že je to na nich trochu jiné, může být i fakt, že specialisté kolečkáři se mezi svými zimními kolegy neprosazují a naopak.
Čím se tedy kolečkové lyže liší od těch běžných? Například v tření. Valivé tření koleček nabízí po odraze z lyže lepší využítí setrvačné síly než to smykové na lyžích. Výsledný pohyb vpřed tak má vyšší hybnost. Při správném načasování následného odrazu může lyžař hybnost i lehčeji udržovat při menším výdeji energie. Proměnlivé sněhové podmínky pak ani zdaleka nezaručují stálost, jakou má nikdy se neměnící asfaltový povrch na naši oblíbené trase.
Dalším příkladem je odraz z klasických kolečkových lyží, který je pověstný svou „tutovostí“. Lyžař nemusí hlídat úhel odrazu ve vztahu k podložce, tedy k silnici, což přináší nižší nároky na konkrétní dovednost i cit pro odraz než na sněhu a na „smekavé“ klasické lyži. Největší problém v tomto případě je však nebezpečí zafixování techniky tzv. pozdního odrazu, kdy se lyžař sice může odrážet příliš vzadu a pozdě, ale poté nestačí následně přenášet těžiště těla vpřed (detaily viz. NORDICmag č. 12). Krátká kolečková lyže také nenutí borce kontrolovat dopnutí odrazové nohy a ta má tak tendenci se po odraze, někdy i s odrazem, vyrazně ohnout v koleni. To vše jsou chyby, které na sněhu lyžaře zpomalují.
Při bruslení je odraz ulehčen díky téměř dokonalému vedení kolečkové lyže, které je dáno jak vyšší hmotností tak i dobrou předozadní stabilitou lyže. Zkušení vědí, že ta „neuhne“ ani při nedokončeném či jinak chybně provedeném přenosu těžiště (váhy) z lyže na lyži. Prostě si udržuje svou hybnost, promine chybu a jede.
Také hmotnost a rozložení hmoty celé lyže hraje nezastupitelnou roli. Kolečkové lyže jsou těžší než běžné lyže. Tudíž jejich zvednutí od podložky vyžaduje vynaložení větší síly na přenos hmotnosti těla z lyže na lyži a tak i rozdílnou práci s těžištěm těla. To je sice dobré pro trénink fyzické kondice, ale už je to jiné lyžování než na sněhu. Krátká délka kolečkové lyže naopak nabízí lyžaři lehčí kontrolu při jejím položení na zem. Nemusí tak důsledně udržovat při bruslení úhel nastavení lyže a dokonce s ní může ve vzduchu manipulovat aby úhel doladil. Tento častý zlozvyk natáčení lyže před položením si pak ovšem může přenést na sníh, kde se takováto opakovaná korekce stává již výraznou technickou chybou.
Budeme-li zabíhat ještě do větších detailů, pak stojí za zmínkuu poměrně výrazný rozdíl v charakteru odrazu z bruslící kolečkové lyže oproti běžné lyži. Vyšší postavení na té kolečkové mění z pohledu zákonů mechaniky poměr páky odrazové nohy. Při prodloužení poloměru otáčení (noha je v podstatě o výšku lyže nad zemí prodloužena) je nutné vynaložit větší sílu na překlopení lyže, nutného to předpokladu pro odraz, a nopak později je nutné vyvinout větší sílu pro zastavení přenosu lyžařovi hmotnosti z lyže na lyži, aby se mohl zase odrazit z té druhé. Což ve svém důsledku vyžaduje pozměněnou pozici těžiště (to je při jízdě vždy v nějakém postavení vpředu, tzv. dynamické rovnováze) a tím i techniky. Zaznamenatelná je i rozdílná reakce bruslařské lyže odrážející se z měkkého sněhu oproti kolečkové lyži, kde bude ztráta vynaložené odrazové síly vždy minimální a reakce lyže bude okamžitá.
To samé platí i pro reakční síly působící proti hůlkám. Každý jistě chápe že tvrdost asfaltu je nesrovnatelná se sněhem. Tedy hůl reaguje na odraz okamžitě, nepropadá se do sněhu. Jsme-li u techniky soupaže a rozdílu mezi sněhem a asfaltem, pak si musíme uvědomit, že je zde i rozdíl v úhlu zapíchnutí hole v začátku i na konci soupaže. Je logické, že pevněji bude bodec držet při kolmějším tlaku na tvrdý povrch, kdežto na sněhu můžeme zapíchnout hůl i pod ostřejšm úhlem. A stejně tak bude efektnější ukončit odpich na tvrdém povrchu dříve, než se hůl dostane příliš do zadu, kde pod ostrým úhlem již nedrží (smekne se).
Technika soupaže na kolečkách tak vyžaduje větší pokrčení v loktech při jeho zahájení, ještě výraznějšího pokrčení paží a zavěšení se do hůlek v průběhu odpichu a i dost často viděné ukončení soupaže se stále ještě pokrčenými lokty. Domníváme se, že i toto je jeden z důvodů výrazné změny techniky soupaže u předních světových lyžařů v posledních letech (pro zájemce jsme se podrobnému rozboru soupaže těch nejlepších věnovali v NORDICmag č. 12 a 13).
Nenechme se však v žádném případě předchozími řádky odradit od zařazování jednoho z významných tréninkových prostředků do našeho běžeckého tréninku. Jen si buďmě vědomi jeho předností i záporů a rozhodně se nespoléhejme na to, že jedinou změnu, kterou při výměně koleček za grafitovou skluznici zaznamenáme bude okolní teplota.