Nikdo nedokáže ze sebe vydat tolik. Představte si auto, které jede dál, i když má prázdnou nádrž. Taková je čtyřiatřicetiletá závodnice, která nese veškeré naděje amerického týmu v běžeckých tratích ve Val di Fiemme – ale která si nejvíc dělá starosti o stav svého rodného města.

Jessie Digginsová je velmi emotivní člověk. Motivaci používá jako palivo a dokáže se hnát dál i tehdy, když jí energie dojde.

„Myslela jsem, že na tom předposledním kole v kopci umřeš,“ říkám po posledním závodě Světového poháru v Gomsu. „To jsem si myslela taky,“ odpovídá Diggins a rozesměje se.

Přesto dospurtovala na 2. místě v závodě na 20 km klasicky s hromadným startem. Ve stylu, při kterém se jí trenéři smáli, když byla mladá. Jessie Digginsová byla v klasice dost beznadějná. Ale vybojovala si místo mezi světovou elitou díky vůli a stále ještě ne zcela vybroušené technice.

Nejsilněji se cítí ve volném stylu. Proto je také největší favoritkou olympijského závodu na 10 km bruslením. Tahle distance jí sedí nejvíc, i když po více než deseti letech ve světové elitě zvládne prakticky všechno.

Jessie Digginsová vyhrála svůj první závod Světového poháru v roce 2016. Od té doby vyhrála závody v každé sezoně kromě roku 2020. Nejvíce z nich však v letech 2024 a 2025, kdy v každé sezoně zvítězila šestkrát. Systematicky pracuje na tom, aby vyhrála celkové hodnocení Světového poháru, a startuje téměř ve všech závodech. Letos je opět ve vedení, nejblíže je jí Švédka Moa Ilarová.

Čtěte také: Mladý, rychlý, s hlavou šampiona: „Na strategii a technice pracujeme každý den.“

Nejen domácí trať ji znepokojuje

Nyní absolvuje čtyřiatřicetiletá závodnice svou poslední sezonu. Moc by si přála zakončit ji olympijským zlatem a nakonec ještě jednou zvednout trofej pro vítězku Světového poháru.

Obává se však období po sezoně. Digginsová pochází z Aftonu nedaleko Minneapolis. Z města, kde dva lidé byli zastřeleni imigrační policií ICE.

„Je to těžké,“ přiznává, když jsem se s ní setkal v Gomsu těsně před olympiádou. „Bylo strašné sledovat, co se tam děje.“

Cítí bezmoc, že nemůže nic udělat. Její domovský stát Minnesota byl v centru událostí a statisíce lidí vyšly do ulic protestovat. Na tiskové konferenci dva dny před startem olympiády ve Val di Fiemme čtyřiatřicetiletá závodnice toto téma otevřela. „Bylo velmi těžké soustředit se na lyžování. Přimělo mě to přemýšlet: Jaký má vlastně běh na lyžích smysl?“ říkala.

Přiznává, že má obavy o své blízké, zatímco ona sama je „uvězněná“ v Evropě a zůstane tu až do konce sezony.

„Lidé doma mi říkali, že jsou rádi, když mě vidí závodit, a to pro mě bylo důležité slyšet. Dává to každému závodu, do kterého nastoupím, smysl. Soustředím se na to, abych reprezentovala tu část USA, která je respektující a otevřená. Je pro mě důležité ukázat světu, že dávám na první místo lásku a respekt. To jsou moje hodnoty a podle nich chci žít.“

Čtěte také: Je pod tlakem. Honí další historický rekord