Milé čtenářky, vážení čtenáři, jak jistě víte, Rusko pod vedením diktátora Putina vojensky napadlo nevinnou Ukrajinu, což považuji za akt nejstrašnějšího možného zla, který zaslouží pouze a jen odsouzení.

Touto dobou jsem vám chtěl přinášet články s rozhovory se zajímavými lidmi motajícími se kolem lyžování nebo o objevování nových míst přinášejících radost z lyžování na bělostném sněhu.

Místo toho poprosím o prominutí, že vám výjimečně přinesu rozhovor (navíc fiktivní) s člověkem motajícím se kolem jaderných zbraní a objevování nových forem krutostí přinášejících jen neštěstí, zkázu a zmar na sněhu zbroceném krví.

Berte to, prosím, tak, že ideální vztah reportér-čtenář je něco jako manželství, tedy v dobrém i zlém, a nyní tady máme to zlé a já k tomu prostě nedokáži nic nenapsat.

Nabízím fiktivní rozhovor Vladimira Vladimiroviče Putina (on) s jeho bývalou ženou Ljudmilou Alexandrovnou (ona). Byl bych velice rád, kdyby fiktivním nebyl, ale s velkou pravděpodobností je a bude…

**Telefon** (střídavě zvoní)

**Ticho** (střídavě je a není; když zrovna je, je tísnivé)

**Telefon** (zvoní dál)

**On** (zvedá, poněkud neochotně, telefon): *Haló?*

**Hlas ve sluchátku, ona** (poměrně rázně): *Tady Ljudmila, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mi od čtvrtka nebereš telefon?*

**On** (bojovně, ale nepříliš přesvědčivě): *To ti snad nemusím vysvětlovat, vlastně nemusím vysvětlovat nikomu nic a tobě tuplem, dávno nejsme manželé!*

**Ona** (o poznání rázněji, až ironicky): *Nejsme a jsem za to ráda! Čím větší car jsi chtěl být, tím míň jsem tě zajímala*

**On** (asertivně): *Já teď fakt nemám čas na hádky, proč ztroskotalo naše manželství*

**Ona** (překvapivě klidně): *Já ti ale nevolám kvůli našemu manželství, to jsem obulela už dávno, to už fakt mám celkem vyřešený*

**On** (nejistě): *A proč teda? Něco s holkama?*

**Ona** (rozvážně, ale důrazně): *Jo, ale ne s našima. S těma ze tvý svatý války. V sobotu, jen co jsem si pustila televizi, polskou, protože ve tvý je pendrek, ukazovali jednu, tak čtyřletou, která strašně brečela, protože se loučila s tátou, kterej jel zpátky bojovat do Lvova, a ta malá na druhou stranu na Slovensko. Bez mámy, jen s plyšákem, brala ji nějaká úplně cizí ženská! A druhá na nádraží v Kyjevě, byla dokonce trochu podobná naší Mášeňce, cpali ji do narvanýho vlaku, bulela jak želva*

**On** (vyčítavě): *To mi tady míníš dělat kázání, nebo co?*

**Ona** (značně rozzlobeně): *Že neposloucháš mně nebo popa, je tvoje věc. Ale ty ubulený děcka bys´ poslouchat měl. Ty už si nevzpomínáš, jak ti bylo, když Kaťuška nebo Mášenka bulely? Ty už jsi zapomněl i tohle?*

**On** (roboticky): *Já jako vrchní velitel ozbrojených sil Ruské federace mám za úkol zastavit fašistickou agresi těch ukrajinských feťáků, těch pohůnků USA, na mé straně stojí lid Ruska, historie, právo i …*

**Ona** (rázně). *Voloďo, sakra, prober se! Mluvíš jak flašinet bez mozku a chováš se jak blbec! Co to předvádíš? Tu holčičku rozstřílenou tvejma řezníkama v Chersonu jsi, předpokládám, v tý tvý podělaný televizi taky neviděl. Máš nějaký svědomí? Vždyť jseš taky táta. Mizernej, ale táta. Hele, víš co? Vymaž si mně klidně z adresáře, ale dokud já budu v telce vídat ty zničený nebo dokonce mrtvý děcka, budu tě proklínat a strašit i ve snech!*

**On** (zaraženě): *Nech si to vysvětlit…*

**Ona** (mrazivě): *Mně nic nevysvětluj. Modli se, že nikdy nikde nepotkáš jakoukoli mámu, včetně ruskejch, hlavně mámám máš co vysvětlovat. Sbohem!* (zavěsí)

**On** (nevěřícně zírá na řadu pěti telefonů a jako by najednou nevěděl, který z nich to byl)