Ačkoliv na medaili nedosáhl, stal se nejúspěšnějším českým lyžařem na právě skončeném mistrovství světa klasiků – juniorů v Liberci. Olympijský vítěz (mládeže), teprve 16letý sdruženář Tomáš Portyk, si zapsal sedmé a deváté místo v individuálních závodech a rozjel tým k desáté příčce. Přestože nastoupil proti soupeřům až o čtyři roky starším.

*„Spokojenej jsem. Dvakrát do desítky, to se počítá,“* říkal. Přestože po druhém boji se trochu mračil. Sahal už na páté místo, ale… *„jak jsem je dohnal, neměl jsem síly vyrvat ten poslední kopec.“* A skončil devátý. Hned o den později v týmech i jeho zmohla únava. *„Na bězích byla parádní atmosféra, škoda, že nepřišlo víc lidí na skoky,“* dodává zážitky.

*„Skákal na devadesát tři procent, to je velmi dobrý. A to mu to těsně před šampionátem nešlo,“* chválil ho i jeho trenér Tomáš Portyk. Táta, bývalý český reprezentant ve skocích na lyžích, který to dotáhl ke čtyřem startům ve světovém poháru začátkem devadesátých let.

Kam až si původně troufal v kombinaci klasických disciplín možný domácí symbol šampionátu? *„Do desítky by to byl úspěch, jsem tady přece doma,“* odpovídal dva měsíce před staretm. Před rokem v tureckém Erzurumu skončil jako novic třicátý a čtyřicátý. Po tomto mistrovství má před sebou ještě tři další šance. *„Nemusím se stresovat, pořád mám další šance na opravu,“* říká rozumně.

V současnosti se už připravuje s elitním českým výběrem. *„Kluci jezdí větší objemy a zátěže. Mně je trenéři postupně přizpůsobují, teď jsem zhruba na dvou třetinách toho, co oni,“* říká. Vždyť i závody jezdí junioři obvykle jen 5 km, kdežto dospěláci 10 km.

*„Prospívá mu to, určitě půjde nahoru,“* věří mu reprezentační kouč Luděk Šablatura. V srpnu totiž Portyka na měsíc zastavila operace slepého střeva, takže na sníh se dostal později. *„Ale ve skocích se s nimi můžu měřit a už jsem je párkrát porazil,“* vypráví. Před zimou zvládl asi 230 skoků a přestože ti nejlepší mívají až 350, cítí se připravený.

Ne, že by frajeřil. Ale na tichošlápka taky nevypadá. Zda udrží ideální charakterový balanc, ukáže čas. Zatím ho Churavý, Slavík a spol. drží v kamarádském respektu. A doma tatík, který působí jako trenér v LSK Lomnice nad Popelkou a jistě, taky jako jeho nejbližší kouč.
*„Koudy je starší, ale bydlel ve vedlejším vchodě a spoustu jsme toho dělali společně,“* připomíná junior (zatím) slavnějšího krajana. Nyní student střední školy gastronomie si třeba za čas sportem taky vydělá na vlastní dům.

Otec ho nejdřív vyslal ve své stopě. Jenže kluk vynikal i v přespolácích a taky na běžkách. *„Protože má moje geny, patrně bude mít taky na skoky robustnější figuru, což by ho limitovalo,“* vysvětluje příklon ke kombinační volbě otec. To se stalo teprve před třemi lety. *„Mně to takhle baví víc. Můžu kombinovat tréninky, je to pestřejší. A taky vidím větší šanci prosadit se do špičky než ve skocích,“* dodává synek.

Líp mu jde skok, ale jakmile vyráží z dobré pozice, jako by se mu i rychleji jelo na běžkách. Na zlaté olympiádě v Innsbrucku to vyšlo i naopak – z pátého místa po skoku si dojel pro slávu díky skvělému běhu.

Ke skokům, které se těší větší pozornosti a ve špičce i finanční přízni, „emigrovat“ zatím nehodlá. Ani na zkoušku za odpočinkem jako Fin Koivuranta. *„Skoky jsou zase o třídu výš. Myslím, že v kombinaci by na tom byl líp. A po delší pauze už by se to těžko dohánělo. Změníte trénink, svalovou hmotu, napětí.“*

Ostatně, proč by to dělal? Začátkem loňského roku dosáhl v Innsbrucku na první životní triumf, stal se olympijským šampionem. *„To byla bomba, super zážitek. Ale život mi to nezměnilo. Jen kamarádi si mě občas pořád dobírají,“* říká.

V létě se pak na Grand Prix v italském Predazzu poprvé setkal se svým vzorem, aktuálním francouzským vládcem disciplíny Jasonem Lamy-Chappuisem. *„Popřál mi hodně štěstí. Já z toho byl tak vycukanej, že jsem vyrazil na běh dřív a v cíli mě diskli. Přitom bych byl osmnáctý. Budu si to pamatovat,“* usmívá se mladickému školeníčku, které dostal. O dva dny později byl v Oberstdorfu 24., to taky ujde.

Už ochutnal Kontinentální pohár a poprvé také světový v Chaux Neuve ve Francii. Začátkem ledna tam dojel 47. Nevyšel mu skok, vyrážel se ztrátou 2:07 a dojel poslední, ale nejmladší ze všech.

Ve dvojicích je s Ryplem před poslední předávkou dojeli o kolo. *„Byl to vůbec první opravdu dospělý závod, zkušenost jsem snad zúročil. Nepodařilo se to, kdybych býval vyjížděl zepředějc, měl bych lepší šance. Takhle jsem to bral jako trénink, poznávání.“*

Teď má před sebou další výzvu. Už o víkendu světový pohár v předolympijské Soči. Pak vzhledem ke zdravotnímu stavu nabouraného Aleše Vodseďálka by se měl dokonce dostat i na elitní mistrovství světa do Val di Fiemme. A tam chytit v některém ze čtyř závodů šanci.
Teď do třetice se už z Lamy-Chappuise určitě „nepodělá“, že? *„Uvidíme, jak to půjde,“* říká jako by nezúčastněně. Ale v očích se mu zablýskne.

***Zdroj: www.czech-ski.com***