Kdo může znát lépe svého syna než jeho vlastní maminka? Přečtěte si rozhovor s Janou Novakovou nejen o Maxově tréninku a hubnutí.

Pořád a stále dokola slyšíme z televizních obrazovek, že Max Novak je Čecho-Švéd, respektive Švéd s českými rodiči a velmi kvalitní češtinou, pro kterého je Jizerská 50 jedním z nejdůležitějších závodů sezóny, spolu s Vasaloppetem. A my si ho velmi rádi přivlastňujeme, protože doba, kdy vyhrával Stanislav Řezáč, je dávno pryč a naši nejlepší závodníci se pohybují kolem 30. místa. Tak proč nefandit někomu, kdo je nám blízký a může bojovat i o pódium?

Max Novak má vztah k naší zemi díky svým rodičům a příbuzným, které tu jednou či dvakrát do roka navštěvuje. Dokonce jednu dobu uvažoval, že by reprezentoval Českou republiku v tradičním běhu na lyžích. Když se však rozhodl pro dálkové běhy a dostal se do skvělého a perspektivního norského týmu Aker Daehlie, myšlenku již nerealizoval.

Na Jizerské 50 jsme potkaly s velmi sympatickou a usměvavou Maxovou maminkou Janou, která nám sdělila pár postřehů o Maxovi:

Zasahujete jako rodiče nějakým způsobem do Maxovy přípravy?

Ne, my ho sledujeme jen na dálku. Vždycky se zeptáme a moc do toho nevidíme, takže máme jen hrubý přehled.

Má nějaký tajný recept na přípravu na vrcholný závod sezóny? 

Ne, to si nemyslím. Vždycky říká, že se mu vyplácí tvrdě trénovat i mezi závody, takže vlastně když se chystal na Jizerskou, tak neexistovalo, že by si po Marcialonze dal pár dní volno, ale prostě jede tvrdě dál a dál.

Navíc Max teď studuje průmyslovou ekonomii, takže po závodech se musel i dost učit, protože měl zkouškové období. Ale připadá mi, že čím víc toho má, tak tím lepší podává výkony, takže mu studium prospívá, si myslím.

Že ví, že život není jenom o závodění. Myslím, že není dobré, když sportovci jenom trénujou.

Prý se Max snažil poslední dobou kontrolovaně hubnout?

Ano, před Marcialongou a Jizerskou se docela mučil, co se týče stravování.

Můžete to nějak přiblížit? 

Vím jen, že zkouší hubnout. Třeba prvního února měl narozeniny, takže jsme to oslavili. Upekla jsem mu českou kachnu a dostal dort, takže Max to pěkně oslavil. Pak jsem mu říkala, ať si vezme zbytek dortu domů, a to už nechtěl. Říkal, že jde zase do tvrdého tréninku. Zkouší být co nejlehčí, je dost vysoký, takže i víc váží. 

A není to trochu risk hubnout v sezóně? Nebojí se toho?

Zatím to fungovalo a já si nemyslím, že by to přeháněl. Doufám, že by se snad nikdy nedostal do průšvihu.

Z vašich slov vyplývá, že Max teď bydlí jinde než vy? 

Ano. My bydlíme ve vesnici asi 50 kilometrů na západ od Östersundu, ale Max bydlí v přímo v Östersundu. Vlastně už od té doby, co skončil na gymnáziu. A bydlí tam hodně lyžařů, takže to je pro něj dobré.

Jak často se vídáte? 

Většinou se vidíme jednou až dvakrát týdně, ale většinou za ním musíme zajet my, protože toho má hodně.

Max ovládá velmi slušně češtinu. Mluvíte doma česky?

Ano, drželi jsme to. Máme výhodu, že manžel je taky Čech. Kdyby byl můj muž Švéd, tak by to určitě bylo těžší, ale vlastně jsme oba dva řekli, že se doma mluví česky, a to jsme se vždycky snažili dodržet. Myslím, že nyní jsou za to všichni rádi. Když přijedeme na Jizerskou 50, mluví bez problémů.

Jako maminka ho znáte nejlépe, jak je možné mu zlepšit náladu, když se mu zrovna nedaří?

Těch slz jsme s ním prožili docela hodně. Ale jsem ráda, když Max přijde a je smutný, docela brzo se z toho oklepe, jde dál a hodí to za hlavu. Třeba na Jizerské před dvěma lety byl hodně zklamaný, měli blbě namazáno a dost ho to mrzelo.

Skvělý výsledek si zajel na Marcialonze. Co pro něj druhé místo znamená?

Ano, to byl nadšený a říkal, že mu spadl kámen ze srdce, že to byl jeden z těch závodů, který mu zatím nikdy nevyšly. A tímto výsledkem že má tak nějak splněno.

A cítí nějaký tlak z týmu na kvalitní výsledky? 

Ne, ne. Ve Skandinávii mají v tomto směru fakt dobrý přístup. Nikdy na závodníky netlačí, nechávají to na závodnících. Ne, nikdy jsem nic takového nezažila a přijde mi to sympatické.

Více se o Maxovi se dočtete zde.

Kompletní Maxovy výsledky najdete zde.