Éru Gundeho jsme již dávno opustili. Nyní je to generace Alvarů, která ukazuje cestu vpřed.

Toto je sloupek od Torbjörna Nordvalla, nového sloupkaře na stránkách Langd.se a Langrenn.com. Torbjörn Nordvall má dobré zkušenosti z lyžařského světa, mimo jiné jako tiskový manažer švédského národního týmu v běhu na lyžích. Nyní žije v Oslu, pozorně sleduje také norské lyžování a byl expertem pro několik severských novin. Tento článek, jehož tématem je Alvar Myhlback byl původně publikován 24. ledna 2025.

Šlo o to, abychom si na jeden den úplně odpočinuli od všeho, co se ve světě lyžování děje. Rodina si proto zamluvila lístky na tři zápasy světového poháru v házené zde v Oslu.
Uprostřed zápasu Švédsko-Portugalsko mi zazvoní mobilní telefon. Zprávy z SVT mě donutí přestat se soustředit na házenou. Už nevidím Jima Gottfridssona, jak střílí góly, a své krajany, jak bojují o míč proti technicky založeným Portugalcům.

„Alvar Myhlback nebyl vybrán na mistrovství světa“.

Jak je to možné?

Je to těžko pochopitelné, až neuvěřitelné, přestože se tu a tam mluví o kritériích.

Ne, Myhlback nejel kvalifikaci Světového poháru v Bergeforsenu, kterou lyžařská federace stanovila jako podmínku, aby se dostal na závody do italského střediska v Schilpariu.

Ale osmnáctiletý Alvar se v La Diagonele utkal s nejlepšími světovými běžci na lyžích. Byl nejlepším Švédem na 10. místě, 6 sekund za vítězným 24letým Amundem Rigem. A předběhl mimo jiné vítěze Vasaloppetu Emila Perssona a Andrease Nygaarda, stejně jako Eirika Sverdrupa Augdala, který získal zlato na juniorském MS a byl čtvrtý na 50ti kilometrové trati na Holmenkollenu.

Poselství síly, které je hodné toho jména, napadne možná někoho mimo sídlo lyžařské federace.

Na začátku letošní zimy vybralo vedení reprezentace úřadujícího juniorského mistra světa v běhu na 10 km Myhlbacka pro závody Světového poháru v Lillehammeru.

Takže teď nebyl dost dobrý, protože si místo kvalifikace na juniorské MS vybral dlouhý závod. Vedení národního týmu už nemůže být tak přísné. Vnímám to jako ránu pro Myhlbacka a jeho přístup k zapojení do různých prostředí, která rozvíjejí a vytvářejí radost z lyžování a závodění. Myhlback už několik let ukazuje, jak velký lyžařský talent je a jaký má potenciál.

Čtěte také: Alvar Myhlback: „Lyžování je v podstatě můj život“

Lyžařská federace podceňuje Ski Classics

Švédský lyžařský svaz zjevně podceňuje Ski Classics jako fenomén a formu závodu. Aktivní členové profesionálních týmů posunuli běžecké lyžování na novou úroveň. Závody jsou stále atraktivnější a mají široký mediální ohlas. Výkony jsou působivé, v neposlední řadě výkony Alvara Myhlbacka.

V pořadu SVT Kallprat Myhlback říká, že si zatím nechce vybírat strany. Chce závodit jak tradičně, tak v dálkových závodech. A především se chce bavit, což je předpokladem pro to, aby měl udržitelný elitní program.

Rozhodnutí Švédské lyžařské federace nevzít Myhlbacka na mistrovství světa mi připadá špatné, cituji z facebookové stránky starého trenéra šampionů Pecku Erikssona v Järpenu. Švédský lyžařský svaz jakoby zavíral oči před rozvojem celého běžeckého sportu.

Ski Classics už není jen možností pro ty, kteří nejsou vybráni do závodů Světového poháru. Seriál závodů v běhu na lyžích a soukromé týmy jsou na dobré cestě stát se první volbou pro mladé talenty, jako je Myhlback v ofensivním Lageru 157.

Viz také: Manažer týmu: „Jsem smutný za Alvara“

Před téměř 40 lety skončila éra Gundeho, kdy byly tradiční závody normou pro nejlepší lyžaře. O Vasaloppetu a Marcialonze jsme slyšeli hlavně od bratrů Hassisových a Blomquistových. Existovaly sice nějaké týmy, ale FIS Cross Country Cup se ani zdaleka neblížil tomu, čím je dnes Ski Classics. Od roku 1987, kdy Anders Larsson z Bondsjöhöjdenu v Härnösandu vyhrál mrazivý závod mezi Sälenem a Morou, prošel běh na lyžích revolucí ve všech oblastech.

Švédská lyžařská federace musí myslet ve větším

Švédský lyžařský svaz by proto měl myslet více než na kritéria a pracovat na sto procent pro co největší a nejlepší rozvoj sportovců a sportu do budoucna.
Toho nedosáhnete tím, že zabouchnete dveře před jedním z největších talentů země od dob slávy Pera Elofssona.
Nyní jsme v Myhlbakově éře a Alvar ani Ski Classics by neměli být podceňováni.

Jako vzor může být Myhlback průvodcem nové generace elitních lyžařů. Bylo skvělé vidět, jak byl můj přítel Gunde na sportovním galavečeru se slzami v očích vyznamenán. Bylo to zasloužené pro průkopníka z Uppsälje a Skamhedu. Gunde šel hodně vlastní cestou a uspěl. Ale ve stejném věku jako Alvar, tedy v 18 letech, nebyl Gunde vůbec na stejné úrovni ani v juniorském mistrovství Švédska, ani mistrovství světa, ani nikdy neuspěl v dlouhých závodech.

V lyžařském Švédsku, které se po Hellnerovi, Olssonovi, Richardssonovi a Södergrenovi dlouho potýkalo s generační obměnou, by bylo samozřejmé optimalizovat podmínky pro Alvara Myhlbacka a další talenty, kteří cítí, že si chtějí vyšlapat vlastní cestu k tomu, aby se stali nejlepšími.

Přemýšlejte ve větším měřítku. A myslete na to, že je rok 2025.