Švédská hvězda Calle Halfvarsson poskytl před vstupem do sezony rozhovor pro sesterský web Langd.se. Svěřil se se svým cílem uspět na mistrovství světa a pevně věří ve své schopnosti. Navzdory vnějšímu tlaku a životním výzvám otce malých dětí má stále motivaci soupeřit se světovou elitou a laťku si nastavuje vysoko.

Po prvních závodech světového poháru je však jasné, že jeho představy o vstupu do aktuální sezóny byly poněkud jiné. Ve finské Ruce obsadil 29. a 10. místo, z účasti na dalších závodech ho však vyřadily problémy se zády. Na start se nepostavil ani v Lillehameru a vynechá i o tomto víkendu světový pohár v Davosu. Snad se brzy zotaví a bude moci pokračovat v plnění svých cílů, které si pro tuto sezónu stanovil.

Calle Halfvarsson šel do sezóny 2024/2025 s jasným zaměřením na mistrovství světa a byl si jistý svým tréninkem a schopnostmi. V minulé sezóně nedosáhl ve Světovém poháru na žádné umístění na stupních vítězů, ale zajistil si několik výsledků v první desítce. Před dvěma sezónami se mu však podařilo získat šest umístění na stupních vítězů. Halfvarsson si je dobře vědom vnějšího tlaku ze strany médií a fanoušků – nebo bychom snad měli říci nefanoušků?

„Určitě se najdou tací, kteří do mě vkládají velké naděje. A jsou i tací, kteří si nejspíš myslí, že ničeho nedosáhnu,“ říká Halfvarsson pro sesterský web Langd.se a dodává:

„Mám i své odpůrce, kteří jsou přesvědčeni, že bych měl skončit a dělat něco jiného. Najít si práci.“

„Jdu si pro zlato“

Calle má na kontě tři individuální vítězství ve Světovém poháru, to poslední v roce 2016. Získal také vítězství v týmovém sprintu s Jonnou Sundlingovou během lyžařských her ve Falunu a vítězství ve smíšené štafetě po boku Moa Ilara, Edvina Angera a Jonny Sundlingové. Halfvarsson stále pevně věří ve své schopnosti a potenciál.

„Nastavil jsem si vysoké cíle. A kdybych nevěděl, že si můžu nastavit vysokou laťku, tak bych v lyžování nepokračoval. Na mistrovství světa si jedu pro zlato a chci vyhrát. Chci také vyhrávat závody Světového poháru,“ říká pětatřicetiletý lyžař.

„Stále cítím, že to mám v sobě. Kdybych to necítil, tak bych v lyžování nepokračoval,“ zdůrazňuje Halfvarsson.

Navzdory různým historkám, které kolují o jeho životních plánech po lyžování, je odhodlaný ohledně své budoucnosti a motivovaný k soutěžení v lyžařských závodech.

„Někdo ode mě může mít velká očekávání, ale především já budu mít velká očekávání sám od sebe.“

Co vás pohání a motivuje?

„To, že vím, že stále mohu podávat výkony a závodit s nejlepšími na světě,“ říká Calle.

A mistrovství světa je hlavním cílem?

„Ano.“

Achilova pata

Callemu je nyní 35 let a je otcem dvou dětí. Přestože ani jedno z jeho dětí v současné době nenavštěvuje mateřskou školu, riziko dětských nemocí a nákazy je jasnou obavou.

„To byla a je moje Achilova pata po celou dobu mé kariéry – že jsem příliš často nemocný, zejména v nevhodnou dobu. A to mi hází klacky pod nohy, když se to stane.“

„S každým dalším rokem na to člověk myslí o něco víc. Doufám, že se poučím z věcí, u kterých mám pocit, že jsem je v minulosti udělal špatně nebo byl trochu neopatrný.“

Role muže v rodině

Calle zůstává optimistický, pokud jde o trénink, který absolvoval před mistrovstvím světa v Trondheimu. I přes zvýšené povinnosti doma se dvěma malými dětmi má Halfvarsson pocit, že jeho tréninkové podmínky byly téměř optimální.

„Zatím to šlo opravdu dobře. Samozřejmě je stále co trénovat. Budu trénovat dál, ale automaticky se objem tréninků sníží, jakmile začnou závody.“

Pětatřicetiletý rodák ze Sågmyry však přiznává, že život coby otce rodiny mu výrazně ovlivňuje tréninkovou rutinu.

„Trénuji poměrně hodně dopoledne. Odpolední trénink často trpí kvůli rodinnému životu. Proto si dávám záležet na tom, abych ráno odvedl dobrou práci, a když se vrátím domů k rodině, je práce hotová.“

Další zajímavosti ze světa tradičního běhu na lyžích najdete ZDE.