Tyrolsko světu dalo nemálo fenoménů. Namátkou šperky a broušené sklo Swarowski (s českou stopou, neboť zakladatel pocházel z Jiřetína pod Bukovou), zimní olympiády v Innsbrucku roku 1964 (kterou pořadatelé dokázali uspořádat i přes obří oblevu) a v roce 1972 (narychlo přidělenou Innsbrucku namísto krachujícího Denveru), nyní již legendární MS v silniční cyklistice roku 2019 tamtéž s brutálně selektivním krpálem Höttinger Höll (přezdívaným díky až 28% stoupání Höttinger Hell), tyrolské kloboučky, skvělé sýry, jódlování, našlo by se toho nemálo. Tyrolsko dostalo do vínku dechberouci hory a jejich údolí, které celoročně vábí pěší, cyklisty i lyžaře z celého světa. Díky pozváni tyrolské turistické agentury Tirol Werbung jsem měl možnost prozkoumat běžkařské trasy, které se vyznačují tím, že jsou vysoko položené a zároveň z Česka snadno dostupné i veřejnou dopravou. V první části si představíme okolí jezera Achensee, následovat bude článek o běžkování v údolí Paznaun.

Tyrolsko běžkařům nabízí okolo 4 000 km upravovaných stop v
10 oblastech.
V tomto článku se zaměříme na jednu z nich a tou je

Achensee
=======
Oblast nabízí 220 km upravovaných běžkařských tras a název má po 9 km dlouhém jezeru, které je přezdívané jako tyrolské moře a leží zhruba 45 km východně od Innsbrucku v nadmořské výšce 929 m.n.m. Je s plochou 713 hektarů v Tyrolsku největším jezerem a moře skutečně trochu připomíná, alespoň tedy mně a to přítomností jachet, luxusních restaurací, kempů, kurtů. Místním asi evokuje hlavně Baltské moře a to teplotou vody, která je údajně i uprostřed parného léta průměrně 20° C.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52664885372_d97f3e3d31.jpg *]

*Jezero Achensee (foto: archiv Tirol Werbung)*

Prozkoumal jsem trasy v okolí severního i jižního konce jezera a u mne jasně vyhrál jih. Na severu jsou (kromě poněkud stranou ležících stop u obce Steinberg am Rofan) čtyři trasy, kdy dvě z nich (A1 a A3 v délce 6 a 10 km) jsou jen silnici kopírujícím okruhem mezi Achentalem a Achenkirchem, trasa A2 pak dva kilometry dlouhým juknutím do údolí Unteraul a zpět. Poslední z tras, A4 délky 7 km, láká názvem (**Oberautal XC Ski track**), začíná i pokračuje docela nadějně vypadajícím mírným stoupáním do lesa národního parku **Karwendel**, ale problém je, že jí chybí nějaký cíl, pointa příběhu, místo, které prostě musíte vidět a kde se selfíčkáři budou chtít vyfotit. V nejvzdálenějším místě od startu není nic, jen otočka v lese s výhledem na potok; zde si více než jinde musíte připomenout písničku kapely Mňága & Žďorp o tom, že i cesta může být cíl. Takže za mne platí, že kvůli stopám severně od Achensee sem jeďte, pokud třeba chcete vidět celé jezero, porovnat sever s jihem, nebo chcete-li nenáročné trasy v délce 7 – 10 km, protože na jihu jsou náročnější.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52651151453_f0c71a039b.jpg *]

*Stopa A4 Oberautal z Achenkirchu Oberautal v národním parku Karwendel, který je s rozlohou 727 km čtverečných největším v Rakousku*

Stopy v okolí jižní části jezera vás budou stát více sil, ale za to vám nabídnou úplně vše a to kondenzované na jednom místě. Východiště cest, městečko **Pertisau**, je místem, kde končí silnice, a které i přes několik hotelů pořád působí nějak neokázale, vlastně úplně normálně, tedy až na ty jachty v přístavu a kabinovou lanovku. Na kraji obce ležící běžkařský stadion má i technický sníh, takže zde lze běhat i při sněhové bídě. Ze stadionu vede několik různě dlouhých okruhů, kdy za naprosto „must see“ považuji dva nejdelší – jihozápadní trasu **P3** na **Falzthurn** a **Gramai** (délka 14 km, převýšení 390 m) a severozápadní **P4** na **Pletzach** a **Gern** (délka 10 km, převýšení 230 m).

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52650174882_dc163166f4.jpg *]

*Trasa P3 z Pertisau na Falzthurn a Gramai*

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52651111435_46388aa567.jpg *]

*Trasa P4 z Pertisau na Pletzach a Gern*

Obě trasy mají podobný průběh, po asi 2-3 km cesty lesem vletíte rovnýma nohama přímo do údolí, kde se vám chce více koukat a fotit, než se do kopce potit. V obou případech jde o poměrně výživné stoupání, v obou případech se cestou tam jen stoupá a zpět jen klesá, protože nejvzdálenější místo je nejvýš. Cesta zpět je buď úplně totožná s cestou tam, případně obě cesty vedou paralelně, zabloudit nelze. Mám stejný názor jako cestovatel Eckard Speckbacher, který v tomto článku považuje trasu P3 za vrcholný skvost, takže to potvrzuji – trasy P3 a P4 nemůžete vynechat, za tu trochu potu stojí obě dvě.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52665886248_cafb9e20ca.jpg *]

*Pohled na Gramai (foto: archiv Tirol Werbung)*

Jižní trasa **P5** vedoucí do třetího údolí **Tristenau** mne nejvíce zaujala svým začátkem připomínajícím nějaký zámecký park, na zbytku cesty neuvidíte (zejména jste-li namlsaní trasami P3 a P4) nic moc mimořádného a podle mne jde o vysloveně tréninkovou, nikoli kochací trasu.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52650940384_8f5f8fa0e0_o.jpg *]

*Stopa P5 z Pertisau do Tristenau*

Ve vlastním Pertisau jsou ještě tři okruhy o délce 1,5 – 3,5 km, z Pertisau pak vede trasa **Panoramaloipe** (o délce 3,5 km) na jihovýchod podél jezera do **Maurachu** a v něm je dalších pět okruhů o délce 0,5 – 4,5 km. Podtrženo a sečteno: Pertisau je středisko se zajímavým mixem tras, zajímavou polohou (jak na pohled, neboť pohled na zimní jezero dělá divy, tak z hlediska nadmořské výšky 950 m.n.m.), navíc je zde sjezdovka vhodná pro děti a městečko vyloženě svádí k brouzdání nazdařbůh.

Stav stop a jejich značení
========
Nepodařilo se mi najít, že by v Rakousku měli obdobu našeho webu BileStopy.cz, kde jsou díky online datům z GPS trackerů roleb v mapě barevně odlišené úseky tras dle stáří jejich úpravy. Stav stop zde poznáte z jednoduchého semaforu, kde zelená barva znamená otevřenou (tedy kompletně upravenou) stopu, oranžová částečně upravenou a červená *zavřenou* (což je pro našince lehce matoucí, protože nejde o žádný zákaz vstupu nebo neprůchodný terén, nýbrž o informaci, že stopa pouze není upravená).

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52650667891_a2e9e067fa.jpg *]

*Přehled o stavu stop*

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že Rakušáci jsou zbytečně velcí perfekcionisti – když není dostatek sněhu na bezvadnou úpravu stopy v celé délce, dají trase bez váhání červenou, ale ta je často krásně jetelná, protože je třeba i z více než poloviny upravená a ve zbytku je třeba sněhu dostatek minimálně na dvojkové lyže.

Další variantou informací je tento přehled:

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52651110285_8715e4af60.jpg *]

Tedy detailnější informace ukazující, kdy druhá ze stop (zde do Tristenau, tedy P3) je upravena jen pro bruslení.

Značení v terénu je příkladné, k dispozici je většinou cedule s vyznačením, ve které části trasy jste a kolik vám zbývá do cíle, a na větších rozcestích je luxusně obří mapa.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52652706656_75817b6e3e_z.jpg *]

*Značení trasy P3 v terénu*

Spojení veřejnou dopravou
===================
Achensee je skvěle dostupné vlakem přes Linec a Salcburk, z něhož vystoupíte v **Jenbachu**, odtud busem do Maurachu, přičemž bus do Pertisau je přípoj (busy na sebe v Maurachu, konkrétně v zastávce Maurach-Střední škola, čekají). Na lyžařský stadion v Pertisau (a tedy východiště cest) je to jen asi 200 m od stanice busu Pertisau-Karwendeltäler (název vychází z toho, že právě odtud cesty míří hned do několika údolí, tedy německy *täler*, ve 40 km dlouhém pohoří a národním parku Karwendel)

Kdo chce objevovat severnější **Achenkirch**, několik spojů denně je tam z Pertisau (a zpět do něj) přímých, jinak opět přípoj v Maurachu.

Pro šotouše je zde obří lákadlo v podobě bezmála sedmikilometrové železniční trati **Jenbach – Seespitz** (ležícího u břehu Achensee), z níž část v úseku **Jenbach – Eben** je osazena ozubnicí, protože vlak musí zdolat převýšení 400 m a místy je sklon neuvěřitelných 16 %. Jde o úzkokolejku (rozchodu přesně 1 metr) a údajně jde o **nejstarší zubačku v Evropě s dosud provozovanou parní trakcí**. Když jsem busem jel ten nádherný kopec z Jenbachu do Ebenu, bylo mi naprosto jasné, že si ho někdy v létě musím zopakovat zubačkou.

Spojení vlakem vám najde i web Českých drah, místní busy najdete na