V krátkém, tříletém intervalu jsme se rozloučili již s druhou sezónou, která lyžařům nepřála a stala se tak další prověrkou životaschopnosti lyžařských areálů disponujících výkonnými zasněžovacími systémy. Ty jsou dnes ve střediscích orientovaných na sjezdové lyžování samozřejmostí. Protože nadprůměrné teploty a nedostatečné sněhové srážky vyřazují z provozu i níže položené partie běžeckých tratí a lyžařských magistrál, stává se i zde problematika využití technického sněhu stále aktuálnější. Přesto, že je z celé řady důvodů mnohem obtížněji řešitelná, přestávají u nás být vzácností okruhy pokryté technickým sněhem, sloužící opakovaně již několik sezón nejen k pořádání závodů, ale i k veřejnému lyžařskému provozu.

——————-

Zdařilé reprízy
=======
Tradičně se podařilo, tentokrát počátkem ledna, vysněžit trať v Novém Městě na Moravě tak, že na ní mohl být uspořádán mezinárodní závod v biatlonu. Tříkilometrový okruh tam vzdoroval oblevám až do března a byl k dispozici pořadatelům dalších regionálních závodů a trénujícím i rekreačním lyžařům z širokého okolí. Znovu na Moravě, ale ve značně odlišném prostředí, byla využívána ostravskými lyžaři uměle vysněžená trať vedená mezi vyhaslými vysokými pecemi vítkovických železáren, ještě mnoho dní po skončení 4. ročníku mezinárodního závodu ve sprintu. Na úpatí Jizerských hor mohli díky výkonné zasněžovací technologii, instalované na tříkilometrovém okruhu v jabloneckých Břízkách, rekordně dlouho, od počátku ledna, až do Velikonoc, závodit a trénovat úspěšní místní biatlonisté a běžci. Nakonec i každodenní frekvence lyžařů všech kategorií na půlkilometrovém kolečku ve Velké Chuchli, kde se podařilo udržet technický sníh do druhé poloviny února, potvrdila smysluplnost takových iniciativ.

Významné premiéry
=========
Letos poprvé se zapsal technický sníh také do historie legendární Jizerské padesátky, když dovolil uspořádání 49. ročníku alespoň ve formě závodu na několik kol na pětikilometrovém okruhu. I zde posloužila uměle vysněžená trať druhému, neméně důležitému účelu. Pokryta sněhem úspěšně vzdorujícím plusovým teplotám, umožňovala denně od ledna až do začátku dubna nástup tisíců lyžařů z bedřichovského stadionu na výše položenou trasu Jizerské magistrály s běžkami na nohách. K dalšímu mimořádnému počinu (motivem nebylo konání významného závodu) došlo na jihozápadním okraji podkrkonošského Vrchlabí, kde z dotací a veřejných prostředků vznikl příměstský sportovní areál, jehož součástí je i téměř tříkilometrová trať s možností umělého osvětlení, zabezpečená zasněžovací technologií. Od počátku ledna byl areál vzácnou příležitostí k tréninku lyžařů ze širokého okolí a k uspořádání několika závodů žactva. Díky pravidelné mechanické úpravě byla trať denně využívána lyžařskou veřejností i ve večerních hodinách až do 6. března. Živá frekvence lyžařů nejen na tomto okruhu provozovaném v městské části zvané Vejsplachy , ale na všech výše uvedených „umělých“ tratích, potvrzovala smysluplnost vynaložených prostředků sloužících k několika účelům. Všechny tyto aktivity se po celou sezónu těšily pozornosti médií a staly se tak dobrou propagací běžeckého lyžování i v nepříznivých klimatických podmínkách.

Rozpačité mlčení
=======
S tím kontrastuje rozpačité mlčení kolem nevyužitých, protože uměle nezasněžených, běžeckých stadionů v Harrachově a v libereckém Vesci. Přestože jsou podél místních běžeckých tras instalovány náležité rozvody vody a elektřiny (ve Vesci, ležícím shodou okolností ve stejné nadmořské výšce, jako Vejsplachy, se jedná o investice v řádu desítek milionů) a provozovatelé disponují dostatkem sněhových děl, strojů na úpravu tratí i kvalifikovaným personálem, veškerou tuto „výzbroj“ zde v rozhodující mrazivé lednové dekádě neuvedli v činnost, podobně jako v předminulé, na přírodní sníh rovněž skoupé sezóně.

.<>
[* https://farm2.staticflickr.com/1492/26114772776_b4b87d7009.jpg *]
*Vesecký areál uprostřed letošní zimy*

Nežádoucí břemeno
=======
Hlavní příčinou tohoto neutěšeného stavu je zřejmě fakt, že majitelé obou stadionů, Česká unie sportu (ČUS) a statutární město Liberec, svěřili jejich provoz akciovým společnostem, jež jsou z principu orientovány na vyprodukování náležitého zisku. Ztrátový provoz běžeckých areálů je doslova neslučitelný s tímto jejich posláním a koncentrace na vysněžení sjezdových tratí je za daných okolností logická. Jako východisko se nabízí přiřazení obou stadionů k těm několika nevýdělečným zařízením (kryté bazény, hokejové haly), jaká ČUS i město Liberec již více jak deset let úspěšně provozují.

Vytváření podmínek pro provozování běhu na lyžích a lyžařské turistiky i za nepříznivých klimatických podmínek by v podhůří Jizerských hor a Krkonoš mělo být předmětem obecného zájmu, zvláště když je otázka investic vyřešena. Pohybová aktivita zvaná lyžování je v mnoha souvislostech mimořádně cenná a každý krok, kterým půjdou instituce lyžařům naproti, bude představovat významný společenský přínos.