Již třetí generace Řezáčových pomalu dorůstá. Aleš Řezáč, mladší syn Stanislava, se letos na jaře dostal do juniorské reprezentace. Půjde ve šlépějích svého otce, legendárního českého laufaře?

Narodit se, žít a závodit s příjmením Řezáč není v české lyžařské komunitě nic jednoduchého. Hodně lidí se ptá, zda bude jezdit dálkové běhy a půjde ve stopách svého otce. Naštěstí si tlak okolí mladý talentovaný závodník nijak nepřipouští a jde si svým směrem.

Dřív jsme ho mohli vidět, jak Stanislava doprovází na některých trénincích na kole. Po rozvodu rodičů se však s tátou moc nevídá: “S taťkou se vidím jen na závodech, nebo na Jizerské 50, jinak se moc nestýkáme. Maximálně nějaké soustředění,” vysvětluje současnou rodinnou situaci.

Rozhodně však je pro Aleše velkou inspirací: “Táta byl vždycky mým sportovním vzorem. Vzhlížel jsem k němu. Chtěl jsem také zažít to, co on zažíval. Každý závod, který jel, jsem si říkal, že bych na tom chtěl jednou taky tak být.”

Na pódiu už od útlého věku

V roce 2018 získal Aleš na Olympijských hrách dětí a mládeže stříbro. O dva roky později dokonce zlato ze štafety a dvě individuální stříbrné medaile.

Podle Alešových slov byl jeho největším úspěchem loňský výsledek na EYOFu: “Nejvíc si cením výsledku z Gruzie, kde se mi ve sprintu podařilo zajet 5. místo. Výkonnostně jsem se cítil výborně, akorát jsem se tam zamotal a spadl,” poukazuje na fakt, že výsledek mohl být ještě lepší.

Letos je čerstvě zařazený do české juniorské reprezentace a jeho cílem bude nominace na mistrovství světa juniorů. “Cíl je pro letošek nominace na MSJ a pak tam zajet co nejlepší výsledek. Dále se budu soustředit na OPA cupy, které by náš klub měl objet všechny,” upřesňuje Aleš a už se v letošní sezóně tolik nebojí výsledků: “Letos už nejsou junioři o tolik starší, jen o 1-2 roky. Loni to bylo mnohem horší, třeba i o 3-4 roky.”

Trénink a studium

Osmnáctiletý mladík závodí za domácí klub Ski klub Jablonec, kde ho trénuje Jan Hásek a Klára Moravcová. Letos poprvé absolvoval i reprezentační soustředění, které si velmi pochvaloval a také spolupráci s trenérem na techniku Norem Ragnarem Bragvinem Andersenem.

“Ten je super na techniku a všechno pěkně vysvětlí. Mám ho hodně rád. Potkali jsme se v rámci SCM soustředění ve Vesci a za měsíc bychom s ním měli jet do tunelu a tam bychom také měli pilovat techniku,” upřesňuje juniorský závodník.

V současnosti studuje posledním rokem Střední průmyslovou školu technickou v Jablonci, obor strojírenství. Na jaře by měl maturovat. ”Učitelé mi vycházejí vstříc a nemusím mít žádný individuál,” pochvaluje si kombinaci studia a tréninku talent z Jizerek.  

Horská kola šla stranou

Ještě loni kombinoval závody na horských kolech s během na lyžích. ”Snažil jsem se jezdit bajky. Občas zajel i pódium, ale v kombinaci s lyžováním to bylo náročné. Z horských kol hned na lyže a naopak. Letos poprvé jsem kola vynechal a cítím se více odpočatý a lépe připravený na běžky. Máme běžky v rodině, tak mi jsou bližší,” vysvětluje jablonecký rodák, jehož táta i děda vyhráli Jizerskou 50.

Dědeček navíc působil mnoho let jako biatlonový trenér v Jablonci. Alešův bratr Tomáš se věnoval biatlonu, Aleš se však přemluvit nedal. “Děda mě dříve přemlouval, ale teď už ne. Když viděl, jací tam jsou trenéři, tak říkal, abych raději zůstal u běhu.”

A co laufy?

Jednou by možná také chtěl zkusit dálkové běhy: “ Nyní se soustředím na klasický běh, ale laufy se mi taky líbí. Zkusil bych si občas nějaký závod, možná později, až budu starší a vyspělejší,” dodává a vysvětluje, že ve stopách Alvara Myhlbacka nepůjde, ale netají se tím, že mladý Švéd je pro něj inspirací.

Zatím se považuje za univerzálního závodníka: “Mám rád kontaktní závody, ale jestli mi více půjdou kratší, nebo delší, to ještě nevím. Zatím se mi daří v obou podobně.“

Jaká bude tedy první Alešova sezóna, kdy se specializuje pouze na běh na lyžích?