Snem každého sportovce je závodit alespoň jednou v životě na olympiádě. Někdo sní výhradně o stupních vítězů, jiný by s radostí naplnil alespoň coubertinovské heslo „zúčastnit se“. Málokdo si však na splnění svého olympijského snu vyhradí pouze 10 měsíců. Můj kanadský kamarád si přesto troufl, a navíc do toho bláznivého nápadu zatáhl i mě. Otázka tedy byla hned od začátku daná: Dáme to?

*Vyšlo v časopisu NORDIC 30, únor 2014*

Duben, květen
========
Po prvních dvou týdnech oťukávání jak bude spolupráce fungovat začíná Honza, zatím osamoceně, svou první (…a zároveň poslední) olympijskou sezónu soustředěním na jarním sněhu v Oregonu na tamnějším „ledovci“ Mount Bachelor. Pak již první společné soustředění, zjištění, že musíme výrazně zapracovat jak na technice atletického běhu (nedaří se doposud), tak i na technice odrazů a odhodů medicinbalu atd. Zanedbaná kanadská školní tělesná výchova je očividně znát. Chybí přirozená obratnost, rychlost, pohybová sebekontrola (s tím také bojujeme do dnes). Následují první výkonnostní testy: mimo jiné 3 km na dráze za 10:52 nevěstí nic dobrého, opakované soupaže do kopce by zvládal i zmiňovaný Hanč s dnešním vybavením lépe, opakované výběhy s hůlkami do kopců Honza prořval bolestí už od druhého intervalu (asi hodně sledoval ženský tenis). No, čeká nás dost práce…!

[* https://farm3.staticflickr.com/2935/14220054842_c93ee56dde.jpg *]

Červen, červenec
========
Honza současně pracuje na částečný úvazek v lokální nemocnici, ale trpělivě budujeme kondici. Učíme se skákat na rovině i do kopce, pilujeme techniku jízdy na kolečkových lyžích, učíme se nejen zvedat činky, ale i jak správně provádět obyčejné leh-sedy nebo kliky. Honza příležitostně běhá závody v orienťáku, účastní se populárního Spartan závodu (píše: „Sem vyhrál s náskokem svou vlnu, ale pak sem zjistil, že vybraná elita měla utajeně svou startovní vlnu jindy, byl sem tak až celkově desátej.“), získává první zkušenosti s prohrami v závodech na dráze, objevuje nový sport: horské kolo. Plnění plánu jde ztuha, pracovní povinnosti narušují odpočinek a ubírají síly a následně tak omezují nezbytný objemový trénink. Nedočkavě vyhlížíme září, kdy Honza dle dohody ukončí pracovní smlouvu a stane se z něj sportovec na plný úvazek. Tedy jen časově, nikoliv finančně.

**Z tréninkového deníku:** Kolečkové lyže – „Dnes to šlo, než jsem si dal pěstí do zubů.“ (Jeden steh na horním rtu od hole při neopatrném utahování poutka za jízdy).

[* https://farm6.staticflickr.com/5236/14220047252_4c11c80440.jpg >]Srpen-říjen
=========
Přituhuje, začínají dvoufázové tréninky, lokální sjezdovka se stává noční můrou, první zlomená (spíše rozštípaná) hůl, první náznaky zranění z tréninkového přetížení. Následuje ne zrovna veselé zjištění, že se v některých testech nelepšíme, ba naopak.

V polovině září odlet do Čech, kromě premiérového výběhu na Sněžku hned třetí den účast na MČR na kolečkových lyžích v Jablonci a ve výběhu na Ještěd. První střet se skutečným světem vrcholového sportu: kolečkové lyže na 15 km volně: 37. místo ze 42 startujících, ztráta 7:23 min na vítěze, běh do vrchu 6,5 km: 33. z 39 startujících, ztráta 7:27 min. Ukazuje se problém, s kterým budeme bojovat po celou Honzovu krátkou závodní kariéru: nedostatek bojovnosti. Sen o nominaci na Olympiádu se začíná trochu mlžit…

Následuje soustředění v lyžařském tunelu v německém Oberhofu, snovém místu každého ortodoxního vyznavače „podzimních“ i zimních sportů. Odvážíme si odtud další zlomenou hůl a příslib zajištění kvalitních lyží od našich nových známých, „Rakušanů“ Katky Smutné a jejího kouče Radima Dudy. Ještě stíháme výjezd na kolečkových lyžích na Ještěd s více než jedenáctiminutovou porcí od Martina Koukala a frčíme zpět do Kanady zapracovat na zlepšení. Máme co dohánět.

Stále ještě říjen. Po týdnu odpočinku a posledním testování před zimou (konečně zlepšení na 3 km, v soupažích i ve výbězích do kopců!), naskakujeme v Canmore (Olympiáda 1988) na z pod pilin čerstvě vykopaný sníh. Deset dnů trenérské dřiny (a kreditu nejhlasitějšího kouče na trati) s odstraňováním zažitých špatných lyžařských návyků, stále dokola opakovaných drilů, zasvěcování do závodní techniky a nechutně brzkého vstávání na ranní imitace. Jde to ztuha, nestíháme, tohle lyžařské dítě je již trochu přerostlé, aby vše dohonilo v několika týdnech. Příjemnější stránka: Nové lyže i naši známí „Rakušané“ dorazili také, je fajn si podrbat vedle trati po dlouhé době opět v češtině. Poklona od jedné z nejrychlejších klasických sprinterek planety Katky Smutné: „Honza jezdí tu klasiku docela slušně.“

Další článek vyjde 5.6. a popíše Honzovu přípravu listopadu a prosinci.
==============

O tom jak celý Honzův nápad vznikl čtěte v v článku „Jak se stát olympionikem za 10 měsíců – březen“:http://bezky.net/clanek/511-jak-se-stat-olympionikem-za-10-mesicu-brezen
=========