.= V poslední době mám z dálkových závodů klasickou technikou nějak menší radost než dřív. Důvod je jednoduchý: nejen ti nejlepší laufaři, ale také výkonnostní, a dokonce někteří rekreační lyžaři je stále častěji absolvují i v náročných kopcovitých terénech na „hladkých“ lyžích. Posilování nemám moc rád, ale říkal jsem si, jak soupeři mé výkonnostní úrovně mohou ujet celých 50 km soupaží?

.=
Mnoho estetického na soupaži u výkonnostních lyžařů jistě také nenajdete, ten pohyb spíš asociuje zmítající se členy kultu jmenovaného v nadpisu. Z těchto důvodů se s milými čtenáři podělím o několik nesourodých zážitků o členech této sekty.

.=
Na lednovém Kaiser Maxmilian laufu zařazeném do Visma Ski Classics, který se koná v  běžkařském ráji Seefeldu, jsem sobotní závod klasickou technikou sledoval z pozice diváka, abych měl nějaké síly na nedělní bruslení. V prudkých kopcích na tratích, kde se konalo letošní MS, si řada závodníků, diplomaticky řečeno, přibruslovala; to raději ani nezmiňuji střídání stop na rovinkách.

.=
Worldloppet Bieg Piastow je jedním z mých nejoblíbenějších závodů, protože nabízí krásnou kopcovitou trať. Letos jsem v první padesátce účastníků byl, myslím, jedním z mála, který měl namazané lyže. Rozhodnutí jet tzv. na hladkých lyžích samozřejmě respektuji, ale soupeři by měli dodržovat pravidla, nebo se přihlásit na bruslení. Okolo 30. km v horních pasážích nabízí trať hodně pěkných zatáček i krátkých kopců. Jel jsem ve stopě, která byla dle mého pocitu rychlejší. Najednou mne poměrně rychle dojela skupinka, jejíž všichni členové jeli mimo stopu. Říkal jsem si, proč tak jedou a jak je možné, že mne tak rychle dojeli? Pochopil jsem hned, co mne předjeli: všichni si mimo stopu v podstatě při každém pohybu lyže vpřed přibruslovali, což by ve stopě nemohli.

.=
Loňské mezinárodní mistrovství Mongolska bylo na webu FIS vypsáno klasickou technikou. Proto si naše skupinka veteránů zabalila jen lyže a boty na tento styl. Až při poradě před závodem se ukázalo, že se závod pojede bruslením, organizátoři jen nějak zapomněli nechat opravit informaci na webu. Mongolové i ruský technický delegát byli opravdu „milí“, takže nám v souladu s pravidly řekli, že naše skupinka starších přátel lyžování může klidně závod absolvovat klasickým stylem. Další zajímavostí byla trať samotného závodu, který se jel na přibližně 3,5 km dlouhém okruhu, jehož plánek připomínal lidskou ruku: jelo se vždy přibližně do poloviny sjezdovky, pak sjezd k dolní stanici lanovek a opět nahoru do další ze čtyř místních sjezdovek. Okolo pruhů sněhu na sjezdovce byla jen step.

.=
Letos v zimě jsem měl pocit, že se mongolské manýry nějak přesunují na dálkové běhy v Evropě. Přihlásíte se na závod klasikou, při kterém pak řada startujících bruslí na klasických lyžích, místo aby se účastnili závodu volnou technikou. Evropa je úspěšná a stabilní také díky dodržování konvencí a pravidel, takže jistě nejsem sám, kdo zde nechce soutěžit s lyžaři, kteří mají mongolské návyky.

.=
Je mi jasné, že soupeření na zadních místech nikoho nezajímá a tedy tam ani rozhodčí porušování pravidel obvykle moc neřeší. Přesto si myslím, že by se s tímto podváděním mělo něco dělat. Podle mého názoru je možné například následující řešení:
1. zakázat jízdu mimo stopu,

2. jasně vymezit pasáže (např. větvičkami nebo sprejem), kde se může odšlapovat – např. v zatáčkách a prudších sjezdech.

.=
Druhý bod návrhu rozhodně nepovažuji za novinku, protože se již na některých maratonech využívá (například na Marcialonze nebo La Diagonele).

[* https://live.staticflickr.com/65535/48726731942_0d2e6c018e.jpg *]

(Foto: Závodníkům to párkrát „ujede“ a jen několik odšlapů může rozhodnout o vítězství. Proto je třeba, aby traťoví rozhodčí byli nekompromisní, hlídali závodníky a trestali přestupky jak u elitních lyžařů, tak amatérských, u kterých nejde o vítězství, ale o dodržení fair-play)