.= Rok 2015, druhý ročník La Diagonely a ve Švýcarsku nebyl skoro žádný sníh. Všechno bylo tenkrát tak trochu zvláštní. Při našem příjezdu do údolí Engadinu, ležela asi 15 cm vrstva zmrzlého sněhu jen na zastíněné straně údolí. Z toho důvodu se jel závod na 3 okruhy, s elitou startovala pouze 1. vlna, ostatní až po jejich dojetí. Neuvěřitelná byla i předpověď počasí, která slibovala, že za víkend napadne až metr sněhu.

.=
Den před závodem začalo hustě sněžit, teplota okolo 0°C, prostě ty nejkomplikovanější podmínky pro mazání. Celé páteční dopoledne jsme se marně snažili najít nějakou kombinaci stoupacích vosků, které by neklouzaly a nenamrzaly. Marně. Moc dobře jsme věděli, že na tohle funguje jedině mikrokontakt. Jenže skiny tenkrát ještě nebyly tak běžné, jako dnes a pro připravení struktury na skluznici, jsme neměli potřebné věci. Prostě jsme to podcenili. Neměli jsme hlavně ten správný olej. Nezbývalo, než improvizovat. Naštěstí v kuchyňce našeho apartmánu olej nechyběl. Mohli jsme si i vybrat – řepkový nebo olivový! Olivový jsme nechali na jídlo, řepkový šel na lyže. Máza byla perfektní! Teď už jen doufat, aby na závod byly stejné podmínky.
V sobotu padaly vločky snad ještě větší, než v pátek, stopy okamžitě zapadávaly, teplota opět okolo nuly. Lyže stoupaly perfektně, když jsem v kopcích stříďákem předbíhala několik Čechů, udiveně se ptali „Co jsi mazala?“ Pobaveně odpovídám „řepkový olej“.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49371134513_0d324ae998.jpg *]

.=
Při vyzvedávání startovních čísel do první startovní vlny, zněl pokyn pořadatelů jasně: „Jakmile vás dojede elita o kolo, musíte jim uhnout a nepřekážet!“ Což byla výzva a náš závodní duch si to vyložil po svém – nesmí nás dojet!
Už od poloviny druhého kola jsem za zády slyšela vrtulník. V posledních stoupáních před otočkou mi letěl téměř nad hlavou a blížily se i skútry s kamerami. Ještě jeden kopec, pak sjezd a odbočka, to stihnu… Míjím ceduli se šipkou do cíle a oddechnu si, nedojeli mě. Po pár metrech stojí vedle stopy skútr s kamerou. Říkám si, co tady dělá? Vždyť mají jet do cíle! Za chvíli okolo mě prosviští vedoucí závodník. Co to sakra je? Že by jim přidali jedno kolo? Já teda rozhodně po tomhle odbočuju do cíle. Uběhnu asi 500 m a ejhle. Kdo to jede v protisměru? Bill Impola, už oblečený v bundě, se volným tempem vrací na místo, kde měl zahnout do finiše.

.=
V neděli se s námi Švýcarsko loučí azurovou oblohou, metrem čerstvého prašanu a luxusně upravenými stopami. Naše originální máza se do lyžařské historie jistě nijak nezapíše, ale Bill Impola tam je již nesmazatelně.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49371135283_cbea46a431.jpg *]