Norská legendární sportovkyně Therese Johaugová napsala autobiografickou knihu, kde odkrývá řadu problémů, které ji během kariéry potkaly, ať už zdravotní, sportovní nebo osobní.

Johaugová byla dlouho schovaná v pozadí své týmové kolegyně Marit Bjoergenové, ale jakmile ta ukončila kariéru, jednalo se v podání Therese až na výjimky o „One woman show“.

Ve své knize, kterou nedávno vydala, líčí, jak ve svých 22 letech držela 4 roky přísnou dietu na radu svého oddílového trenéra, zhubnula a když vyhrála závody, přišel k ní tehdejší reprezentační trenér s doporučením od Marit Bjoergenové, že je příliš štíhlá a jestli nechce ukončit svou lyžařskou kariéru předčasně, že by měla přibrat. Byl to pro ni šok, protože zhubnula právě proto, aby uspěla. Nakonec se jí díky své rodině podařilo stav ukočírovat a nebýt ní, těžko by pokračovala ve své veleúspěšné jízdě.

Během své kariéry zažila odchod mnoha mladých lidí, kteří jí byli blízcí, včetně sebevraždy bratra Astrid Jacobsenové, jenž byl jejím přítelem. O pár let později se zabila na vodním skútru reprezentační kolegyně a kamarádka Vibeke Skofterudová a o pár měsíců později další blízká duše, výborná běžkyně na lyžích, Ida Eide, která zemřela na srdeční záchvat během závodu. Snažila se najít motivaci k tréninku a závodům v myšlenkách na své zesnulé přátele.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52471652857_a549143b22_z.jpg *]

Mnoho fanoušků ztratila během dopingové aféry (r. 2016), kdy byla pozitivně testována na steroidy (konkrétně Clostebol), které se jí do krve dostaly údajně z aplikace krému na rty během vysokohorského soustředění v Livignu. Ve své knize, jíž nedávno vydala, napadá norský svaz, že jí navrhli, aby nevyhlašovala výsledek dopingového testu v době prvních závodů a našla jiný důvod své absence. Třeba že se necítí dobře. Skoro nevěřila tomu, že jí chtěli nutit ke lži jen proto, aby nenarušila týmu start do sezóny.

Rozhodně nezapomněla na závěrečný závod Světového poháru 30 km klasicky v Oslo na Holmenkollenu, kde byla favoritkou a před domácím publikem chtěla rozhodně vyhrát. V závěrečných kilometrech jí dojížděla švédská soupeřka Frida Karlssonová s Ebbou Andersonovou, Frida se dotáhla až na Therese a v závěrečném spurtu ji porazila. Therese dodnes těžce kouše porážku a poukazuje na chybu norských servismanů, kdy se jí hodně zpomalovaly lyže na skluz, kdežto Švédka si v přezouvacím depu vyměnila během závodu rychlejší lyže a Therese nedostala pokyn k výměně. Po závodě zaslechla reprezentačního trenéra Iversena, jak promlouval k servismanům a říkal, že pro lyžování je dobré, že Karlssonová vyhrála, což Johaugovou rozzuřilo

(Poslední závod Světového poháru v Oslo v roce 2022)

V závěru knihy vyzývá mladé norské závodnice, aby přidaly v tréninku a vystoupily ze své komfortní zóny. Uvádí, že současné elitní závodnice v Norsku trénují pouze 700 hodin ročně a ona vykazovala v některých sezónách až 1 300 hodin ročně (v přepočtu více než 3,5 hodiny denně, když vezmeme v potaz odpočinkové dny, či nemoc, můžeme se dostat až k pěti hodinám denně). V silné skupině s Bjoergenovou, Steirou, Skofterudovou, Jacobsenovou a Oesbergovou jí ani nenapadlo trénink vynechat. Také poukazuje na chybějícího týmového ducha, kdy se v Pekingu na medialový ceremoniál nepřišel nikdo z party běžců na lyžích podívat a že z toho byla velmi zklamaná.