Vítězslav Hornig odpověděl na několik otázek pro webové stránky českého biatlonu.

Kdo by čekal, že nejvýše postaveným českým mužem po úvodním podniku Světového poháru bude Vítězslav Hornig. Pětadvacetiletý rodák z Jilemnice si v Kontiolahti hned třikrát vylepšil maximum. Po 15. místě v hromadném startu se posunul už na 20. příčku v celkovém hodnocení. A především šokoval markantním běžeckým zlepšením. V posledních okruzích sprintu a hromadného startu mu patřily třetí nejrychlejší časy. Ani on sám takový progres nečekal.

Už před začátkem sezóny sis pochvaloval změny v přípravě a také fakt, že se ti podařilo shodit váhu bouchačky. Ale čekal jsi, že se to až tak projeví na tvých výkonech?

Nečekal. Můj střízlivý odhad a přání bylo jezdit pravidelně na bodech. Ale že se budu pohybovat až tak vepředu, to jsem opravdu nečekal.

Těší tě víc tvé výsledky, nebo běžecké výkony?

Spíš mě těší ten pocit. Konečně se cítím na trati dobře. Dokážu si rozložit tempo tak, abych ze sebe mohl na konci vymačkat maximum a sjíždět soupeře. V minulých letech jsem se spíš ohlížel za sebe.

Běžecké časy Vítězslava Horniga v Kontiolahti:

Užil sis premiérový hromadný start?

To mi říkala před startem Véva (Veronika Černá z mediálního týmu ČB), ať si to užiju. Já jsem jí říkal, že asi neví, o čem mluví, když je to patnáctka. (smích) Takže úplně ne. V prvním kole jsem se soustředil na to, abych se nepřipletl do nějakého karambolu, a pak jsem se vždycky snažil chytit nějaké skupinky a jet s ní. Cítil jsem, že už je to pátý závod. Únava se nakupila. Ale to je pro všechny stejné, člověk se s tím musí srovnat. Můj pocit nebyl takový jako v posledním kole sprintu, ale pořád se dalo mačkat.

Bydlíš na pokoji s Bimbem (pozn. red.: přezdívka Michala Krčmáře). Probírali jste tvůj běžecký progres? Dává ti třeba nějaké rady?

Bimbo mi pomohl hlavně ze začátku s redukcí hmotnosti. On už delší dobu spolupracuje s profesorem Vítkem, takže mi na začátku pomáhal všechno správně nastavit a vyhodnocovat. Mimo závody se snažíme řešit spíš jiná témata. Oba jsme fotbaloví fanoušci, takže řešíme fotbal. Já fandím Barceloně, v Česku oblíbený klub nemám. Ale koukali jsme spolu v sobotu na Spartu a shodli jsme se na tom, že to moc nechápeme. (smích)

V pondělí letíte do Rakouska. Ty jsi toho v Hochfilzenu tolik neodjel. Dá se i tak říct, jestli ti ten areál sedí?

Mám tam odjeto víc závodů v juniorech než v seniorech. Mně se ten areál líbí, ale je otázkou, jak mi bude sedět.

Ale právě na mistrovství Evropy juniorů jsi tam v roce 2020 získal zlato a stříbro.

Tam hrálo extrémní roli počasí, takže to bylo zkreslené. Kdo startoval ze druhé skupiny, neměl šanci. Trať se pak strašně zhoršovala. Bylo tam asi plus deset stupňů a do toho svítilo sluníčko. Bylo to fakt šílené.

Když mluvíme o startovních skupinách, tak ty si je teď jako příslušník Top 30 vybírat nebudeš.

Skončím v modré skupině. Před startem sezóny jsem spíš doufal v to, aby se mě netýkala poslední zelená skupina. Jsem rád, že budu startovat víc vepředu. V Kontiolahti jsem schytal čísla mezi červenou skupinou. Uvidíme, třeba se s tím bude hrát ještě o trochu líp.

V čem je Hochfilzen nejvíc jiný oproti Kontiolahti?

Bude tam světlo. (smích) Na to se těším, protože jsme od konce října na severu. Až na dvakrát čtyři dny, kdy jsme byli doma. Tma už mi leze krkem. Ve Finsku byla už od půl třetí odpoledne. Sluníčko mi fakt chybí. Myslím, že do Hochfilzenu se těší všichni. Měly by tam být i dobré sněhové podmínky a snad hezké závody.