Třicet! Bohužel ne roků, ale, díky bohu, třicet odjetých Jizerských 50. Trochu zavzpomínám, jak se tenkrát závodilo…

Jak to u mě začalo? Bylo mi dvacet let a ve velké hojnosti jsem holdoval pivu a běžky mi do té doby sloužily pro zimní návštěvy hospod. Při jednom posezení na chatě Černá Studnice u stejnojmenné rozhledny jsme se s kamarádem Mírou vyhecovali, že pojedeme Jizerskou padesátku.

Startovné stálo tehdy 50 Kč a platilo se na podzim roku 1986 složenkou. Bylo podmíněno lékařskou prohlídkou s razítkem na přihlášce. Startovní číslo s propozicemi chodilo domů ve velké obálce poštou. Tenkrát z naší malé vesnice Velké Hamry II jezdil na Jizerskou padesátku celý autobus mužů i žen reprezentující TJ Sokol Hamrska. Mnoho let jezdím už jen já sám z této vesnice a za tým Olympic.

Start na Hraběticích

Poprvé jsem startoval v roce 1987 poslední lednovou neděli na Hrabětické louce. V tomto roce se jednalo o rekordní ročníky. Přijeli jsme brzy ráno autobusem k Hrabětické kapličce a zde již stálo podél silnic mnoho autobusů i nákladních skříňových aut Praga V3S, ve kterých se topilo kamínky na dřevo. Mnozí účastnici přijeli i o den dříve. Osobních aut bylo poskromnu.

Na WC se chodilo do lesa. Start byl po vlnách hromadný, a to i podle toho, jakou si kdo v předcházejícím ročníku vlnu vyjel. Já, coby nováček, jsem startoval z poslední vlny a postupně se v dalších letech prokousával dopředu, až do té první. Start byl široký přímo na Hrabětické louce a pak se zúžil do jakéhosi trychtýře u lesa.

Každý si hlídal svůj materiál

Na startu byla zvláštní atmosféra. Každý se snažil hlídat si hole a běžky, aby se nikomu nic nezlomilo. V mnoha případech se jednalo o hole bambusové a běžky dřevěné např. sovětské výroby značky Visla. Vázání byla hliníková na pérko a mnoho lyžařů si pérka vázala provázky k vázání. Mohlo se stát, že někdo při hromadném startu do pérka zavadil holí či lyží a pérko vycvaklo. V tomto případě bylo pojištěno proti ztrátě, mohlo se jen nacvaknout a pokračovat dál.

Vybavení

Jezdilo se ve šponovkách s podkolenkami a větrovkami a vlněnými čepicemi. Startovní čísla byla látková. Před startem se na mazání lyží používali led-lampy na technický benzín, plynové propan butanové hořáky a žehličky na tuhý líh.

Tenkrát jsem startoval na běžkách červené barvy značky Rubín s hliníkovými holemi.

Jasný cíl

Společně se svým kamarádem bylo naším prvním cílem bylo dojet na kontrolu k chatě Smědava do limitu, tak, aby nás nesbalil sběrný autobus. Poté jet na pohodu až do cíle. Do této doby jsem na běžkách spíše chodil, než se vozil.

Zima toho roku byla zimou bohatou na sníh a vzpomínám si, že když jsme přijeli na kontrolu k občerstvovací stanici na Smědavě , tak zde bylo tolik sněhu, že ze Škody 1203 koukal jen štít se střechou. Na této kontrole se podávaly k občerstvení klasické buřty s chlebem a hořčicí na papírový tácek. Mnoho někteří závodníci si zde sundávali startovní čísla, aby nebyli diskvalifikováni, a šli se doobčerstvit pivem a rumem do chaty.

Kontrola na trati a občerstvení

Na kontrolách i při startu a v cíli kontrolóři křížkovali projíždějící čísla závodníků na papír. Na občerstvovačkách i při obdobných jiných závodech se podával: čaj i s citrónem, kostkový cukr, rozsypaná sůl, rozinky, pomeranče, čokoláda, tatranky a již zmiňované pro někoho nepochopitelné buřty.

Byla to první a poslední trasa Jizerské padesátky, na které jsem si občerstvovací stanice opravdu užil a vychutnal. Další roky už jsem jen závodil a vzal si něco jen v rychlosti.

Tenkrát jsme celou trasu absolvovali s kamarádem spolu. Něco jsme v cíli na Bedřichově pojedli, napili se a šli přes Královku pěšky. Pak na běžkách na Hrabětice zpět k autobusu se převléci do suchého. Tenkrát jsme tuto trasu, která byla opravdu zřejmě ještě padesátikilometrová, objeli za 5 hodin a cca 5 minut.

Odhozený půllitr

Od těch dob se mi podařilo stáhnout ujetý čas na polovinu. Odhodil jsem totiž hospodský půllitr a začal se věnovat běžkám a laufům po celém světě. Pro kamaráda to tenkrát byla první a zároveň poslední Jizerská 50 a propil se do první hospodské ligy. Zřejmě Jizerská 50 může za to, že jsem také neskončil v hospodě.

Závěrem

Za svou běžkařskou historii porovnat, jak se vše změnilo ku prospěchu nás všech laufařů. Jaký komfort máme na startu, na trati i v cíli a jak jsou krásně upravené stopy díky Jizerské ops. Snad jen takové mé přání, aby se trať prodloužila na poctivých 50 km, třeba směrem k Předělu.

Na úplný závěr bych chtěl dodat, že díky běžkám a závodění jsem se seznámil i s místní ikonou Láďou Mizerou, který každoročně ručně nahazuje tratě Jizerské 50 v inkriminovaných místech, kde je málo sněhu. Za jeho obětavou práci mu děkujeme. Ani on nezahálí. Má za sebou neskutečných 38 Jizerských 50 a 22 Vasáků!

Čtenáři, potřebujeme tvoji zpětnou vazbu

Zimní sezóna skončila a kdo byl poctivý, už má svoje lyže zalité v parafinu a uložené na půdě. Jaro je čas na sumarizaci celé zimy nejen pro elitní závodníky, ale i pro náš web. A tak jsme pro vás vytvořili dotazník, abychom od vás získali zpětnou vazbu a zjistili, co bychom mohli vylepšit. Váš čas je drahocenný a stejně tak i vaše rady a názory, proto jsme se rozhodli, že každý, kdo vyplní dotazník, se zúčastní slosování o dvě startovní čísla na Marcialongu – slavný italský závod, který je tak oblíbený u českých laufařů.

Zde můžete vyplnit dotazník

Moc děkujeme za váš čas a ochotu, budeme se snažit zapracovat na vašich podnětech a vylepšit bezky.net, abyste tam našli vše, co vás zajímá.

Členství na bezky.net

Členství na bezky.net umožňuje, abyste se stali součástí přední světové lyžařské komunity s exkluzivními výhodami. A také navíc s neomezeným přístupem k článkům na bezky.net a ostatních sesterských webech langd.se, langrenn.com, maastohiihto.com, proxcskiing.com, SC Play a SC MyPages.

• Exkluzivní nabídky a výhody
• SC MyPages – Všechny výsledky Ski Classics na jednom místě
• Přístup k veškerému obsahu
• SC Play – živé vysílání

STAŇTE SE ČLENEM ZDE