Tradiční norský Blink festival přinesl Kateřině Janatové velmi kvalitní zápisy do výsledkové listiny. V rozhovoru promlouvá o zklamání z těsného fotofiniše, mentální únavě, respektu ze soupeřek i o tom, proč v létě raději zbytečně neriskuje.

Kateřina Janatová vybojovala na Blink festivalu skvělé výsledky a ukázala, jakou je univerzální závodnicí. V náročném výjezdu na kolečkových lyžích zajela 9. místo, čtvrté místo na 10 km volně a šesté ve sprintu. Na první pohled jde o výborný příslib do zimní sezóny. Sama závodnice je k sobě ovšem lehce kritická.

Bramborová medaile mrzí

Prostředí v Norsku je pro českou reprezentantku již rutinou, letní festival koloběhu nabízí skvělou atmosféru i tradiční plavbu lodí na start výjezdu. Výsledky však Kateřina nepřijímá s bezstarostnou radostí. V minulých letech už na pódiu stála, a tak má laťku nastavenou vysoko.

„Měli jsme na třetím a čtvrtém místě úplně stejný čas, rozhodoval fotofiniš. Byl to malinký kousek, ale stejně mě to mrzí. Mám pocit, že jsem na sebe byla hodně přísná a chtěla jsem, aby to bylo ještě o malinko lepší,“ přiznává nejlepší česká běžkyně na lyžích.

A dodává, že potřebuje zajet kvalitní výsledek, aby si více věřila do dalších závodů: ,,Myslím, že respekt z ostatních závodnic mám. Potřebuju nějaký dobrý závod, abych si víc věřila a měla jsem takový lepší odrazový můstek do dalších startů.“

Čtěte také – Úspěch české jedničky: Kateřina Janatová zazářila na prestižním Blink festivalu!

Festival má své kouzlo

Blink festival v Norsku je pro českou reprezentantku známým prostředím, kde se každoročně potkává světová špička na kolečkových lyžích. Program i tratě už zná nazpaměť a málokterý detail ji dokáže zaskočit. I přesto má pro ni tato akce své neopakovatelné momenty, na které se vždy ráda vrací.

„Blink je pro mě už taková rutina. Všechno tam znám a přijde mi to pořád docela stejné, nic mě tam asi opravdu nepřekvapí,“ popisuje Janatová. „Co je ale pořád zajímavé a hezké, je cesta lodí na start výjezdu Lysebotn Opp a prostředí, v kterém se závodí. To má opravdu svoje kouzlo a vždycky se na to moc těším.“

Ve špičce rozhodují detaily

Na festival přitom dorazila téměř bez odpočinku přímo z vysokohorského soustředění. „Druhý den po příjezdu z výšky jsem závodila. Mírně se dostavila i mentální únava z celodenního cestování. Přesto jsou ty výsledky dobrá známka toho, že trénink funguje.“

Zároveň však naráží na fakt, že posouvat se v absolutní špičce je čím dál složitější. Zatímco dříve zaznamenávala každý rok skokový progres, dnes rozhodují drobné detaily.

„Když už jste na nějaké úrovni, tělo na změny nereaguje tak výrazně. Už to není o velkých skocích, ale o drobných procentech a detailech. Je těžké vidět, na čem přesně zapracovat. Naše tělo má limity, i když přesně nevíme, kde leží. Myslím ale, že naše mysl je silnější než tělo.“

Místo koncertů raději zdraví

Poučena z loňské sezóny se Kateřina Janatová letos rozhodla zvolnit v mimosportovním programu. Zatímco dříve si po závodním dni užívala doprovodné koncerty, tentokrát zvolila přísný režim a brzký spánek.

„Minulý rok jsem byla hodně nemocná a mám pocit, že to začalo právě po Blinku. Byla jsem unavená a šla na koncert. Letos jsem se snažila tuto sociální stránku omezit, abych neriskovala. Už jsem cítila náznak nachlazení, tak teď dělám vše pro to, abych byla v pohodě – ovoce, zelenina, kvalitní spánek a dobrý trénink.“

V létě se nechce zranit

Při závodech na kolečkových lyžích ve skupině přiznává Kateřina lehkou nejistotu. V minulosti v českém prostředí neměla tolik možností, aby při trénincích nebo závodech jezdila v tak početném a vyrovnaném poli jako například Norky. Navíc v letních závodech vědomě nechodí do rizika. Právě narozdíl od norských závodnic, v jejichž případě se jedná o důležité domácí závody, kde potřebují zajet co nejkvalitnější výsledky.

„Na kolečkových lyžích mám trochu strach – ne z toho, že spadnu, ale že se zraním. Kdyby to byl světový pohár nebo mistrovství světa, jela bych s větším rizikem. Ale v létě je to exhibice a nikdo se nepotřebuje zranit. Kontaktní jízda ve velké skupině mi úplně nevyhovuje, chybí mi praxe z mladších kategorií, kde jsem většinou jezdila na špici a nemusela o místo bojovat.“

Zima je hlavní

Program české reprezentantky má v následujících týdnech velmi rychlé tempo. Z Norska se s týmem přesouvá na soustředění do švédského Torsby, po kterém ji pro zpestření tréninku čeká v Trollhättanu start na dlouhém distančním závodě, který se jede z velké části soupaží.

Na konci září se na chvíli vrátí do Česka na závody na mistrovství republiky na kolečkových lyžích a zvažuje i účast na Lipnoloppetu.

Podzimní přípravu pak vyvrcholí třítýdenním blokem ve vysokohorském prostředí ve francouzském Font-Romeu, odkud už bude zbývat jen krůček k prvním ostrým startům na sněhu v Davosu či Beitostølenu.

„V létě jsem nikdy neměla obrovskou formu, hlavní je pro mě zima a na sněhu mi to jde vždycky líp. Myslím ale, že jsem na dobré cestě a nic nechci podcenit,“ uzavírá s úsměvem.