Promiňte mi jeden fejeton. Nějak si prostě nemohu pomoct. Kdyžtak to nečtěte. Nebo zkuste jen kousek. Tady je: Kdo rozhoduje o tom, který řidič či řidička budou v konkrétní den jezdit konkrétní linku pražské MHD? Nějaký dispečer? Asi prostě někdo, kdo tomu dává nějaký systém či řád. A mají nějakého dispečera také jevy, jako je počasí, štěstí, euforie a tak? A je nad těmi dispečery nějaký nejvyšší dispečer, který má na starost, aby si to vše dohromady sedlo jako pr..el na hrnec? Kdybych věřil v Boha, byl bych si myslel, že dnes mám nezvratný důkaz o jeho existenci. Považte: pražský lyžník zkroušeně sleduje předpověď počasí s jistotou, že ta vzácnost (kterou v Praze třeba nemáme celé roky, to bílé zlato) nám tak za dva dny sleze, a ono se nám ho přes noc nasněží 2 cm. Dva centimetry! 0,02 metru! Vím, horákům to zní jako další bizarní důkaz o pravdivosti výroku z písničky Jarka Nohavici, ale ty dva cm sněhu se v Praze zatraceně počítají. Takže jsem ještě za tmy vyrazil do Kunraťáku a zažil jednu z nejlepších lyžovaček v této oblasti za dobu, co jsem ten les začal brousit. Cestou z lyžovačky najednou potkám krásnou dlouhovlasou něžnou vílu, které jsem, přestože jsem zcela oněměl vida její spanilost, chtěl říci alespoň nesmělé „dobrý den“, ale nebylo mi přáno. Tu vílu ode mne totiž oddělovala páska kvůli covidu a jí samotnou od zbytku galaxie navíc plexisklo dveří kabiny kloubové SORky na trase skibusu linky 135. Ta víla totiž ten autobus řídila.