Pokračujeme dalším dílem o českých biatlonistech. Tentokrát se zaměříme na Lucii Charvátovou, která na besedě v Dolní Branné sdělila publiku zajímavosti ze své závodní kariéry.

Nejzkušenější česká biatlonistka. Žena, která od dvanácti let trénuje naplno a stále nemá pocit, že by měla končit a že by jí věk nějak vadil. Lucie Charvátová je důkazem, že vrcholový sport a životní vášeň mohou jít ruku v ruce, jen musí být vše vyvážené.

Z běhu na lyžích k biatlonu

,,Můj děda byl kladivář a jeho snem bylo, abych házela kladivem, nebo veslovala,“ vybavuje si Lucie přání svého úspěšného dědečka. Realita ale byla odlišná.

Všechno začalo ve Špindlerově Mlýně, kde jako malá holka přirozeně tíhla ke sjezdovkám. Jenže pak se přestěhovali do Vrchlabí a místní učitel ji přesvědčil, ať sjezdové lyže vymění za běžky. „Prď na sjezdovky, pojď k nám na běžky,“ vzpomíná Lucie na jeho slova. Teprve zpětně si uvědomila, co to tehdy vlastně znamenalo. Běžecké lyžování byla dřina — a možná právě proto ji tak pohltilo.

Do dvaceti let závodila v klasickém lyžování, pak přišel biatlon. V páté třídě nastoupila do Vrchlabí pod vedení trenéra Aleše Suka a od té chvíle bylo vše profesionální. „Mám pocit, že jsem od dvanácti let trénovala naplno,“ říká. A těch let přibylo hodně — dnes Lucie Charvátová nese titul nejstarší biatlonistky v historii českého biatlonu. Sama ale přiznává, že to tak necítí.

Sedmičková polévka

V průběhu besedy několikrát zavzpomínala na své začátky, které byly typické pro lyžařskou skupinu kolem Aleše Suka, jenž setkání zorganizoval — prosté podmínky, parta a nezapomenutelné okamžiky. Lucie se usmívá, když vzpomíná na soustředění v Deštném v Orlických horách.

Chata, jen postele, koupání v potoce a trenér Aleš Suk, který vařil. „Když jsme tam byli sedmý den, měli jsme sedmičkovou polévku,“ vypráví. Název byl prostý: číslo dne odpovídalo číslu polévky. Zbytky polévky z předchozího dne se přimíchávaly do další uvařené polévky: „Od trojkové do sedmičkové polévky to už byl spíš guláš.“

Můžu říct, že jsem se naučila lyžovat, ale ostatní sporty mi vůbec nejdou. Jsem ráda, že můžu jít běhat, ale víc ode mě nelze očekávat. Všechno mám vydřené. Tah na branku mám, ale jiné sporty opravdu ne.

Ve Špindelrově Mlýně se spíš nabízely sjezdovky, ale pak jsme se přestěhovali do Vrchlabí, kde mě zlákal místní učitel: Prď na sjezdovky, pojď k nám na běžky. Později jsem pochopila, že jsem na výběr měla, pochopila jsem, že běžecké lyžování byla dřina a možná za zauvažování stálo za to.  

Studium jako relax

Jednou z věcí, které Lucii odlišují od mnoha sportovních kolegů, je její vztah ke vzdělání. Dokázala propojit vrcholový sport s vysokoškolským studiem a nebylo to jen tak. „Myslím si, že vrcholový sport a studium se dá skloubit. Pro mě to byl vždycky určitý relax,“ vysvětluje s lehkostí, která možná překvapí.

Logika byla prostá: po tréninku přišla domů, neměla čas na nic jiného, a tak se intenzivně věnovala studiu. Výsledek? Všechny vysoké školy, na které nastoupila, zdárně dokončila.

Příprava jako rituál

Na vrcholové úrovni je každý start předcházený sekvencí úkonů, které musí proběhnout přesně. Lucie to popisuje s nadhledem sobě vlastním: před startem musíte myslet nejen na to, jak jste nastřelili, jestli máte správné lyže a hůlky, ale také zda vám to sluší a jestli vám déšť nebo sníh nerozmazal oči.

„Základní úkony jsou rutinní, ale musí si je člověk opakovat, aby na něco nezapomněl,“ vysvětluje. Vedle sedící Michal Krčmář to potvrdil s úsměvem: „Kolikrát ještě než se po závodě v buňce zeptá, tak už jí hlásím, že má rozmazané oči.“

Krkonošské srdce

Existuje místo, které má Lucie Charvátová spojeno se sportem nejsilněji — okolí Klínových bud v Krkonoších. Ráda tam chodí běhat, zná tamní cesty jako své boty.

„Vzpomínám si také, jak jsme kolem Friesovek běhali intervaly a vedle v lese trenér Aleš trhal borůvky a vždycky na nás z borůvčí pokřikoval.“ Odměnou za náročný trénink pak byly večer borůvkové knedlíky. Tohle byl svět, ze kterého Lucie čerpá dodnes ve svých vzpomínkách.

Sportovní život jako volba

Roky ve sportu utíkají podle Luciiných slov velmi rychle. Ještě nedávno byla žákyní u pana Suka. Dnes do týmu přichází stále mladší závodníci a ona se s nimi cítí pořád mladá.

A proč Lucii biatlon stále baví a nechce se ho vzdát? ,,Do důchodu mám ještě pěkně daleko. Taky mě stresuje sedět osm hodin v kanceláři. Určitou zkušenost mám, protože pracuju částečně jako účetní,“ vysvětluje svoji situaci a zároveň dodává další důvod, proč ji sport drží: ,,Být na čerstém vzduchu, trénovat, celý proces přípravy – jak se člověk zlepšuje, posouvá. Ne vždy se na trénink chce, ale odměna ve formě výsledků je skvělá,“ uzavírá Lucie s upřímností. A dodává: „Styl života, který máme moc rádi.“

Lucie a její kariéra

V podstatě od začátku její biatlonové kariéry jí bylo vyčítáno, že kazí českou ženskou štafetu. Bylo spíš výjimkou, když se Lucii podařilo vyhnout trestnému okruhu, ale nikdo lepší v sestavě nefiguroval a nemohl být nominován místo ní. A tak česká biatlonistka, ač kolikrát nerada, musela nastoupit.

Letos se ale vše otočilo v Lucčin prospěch a stala se nejúspěšnější českou biatlonistkou v posezónním hodncení štafet. Figurovala na první pozici s nejlepší průměrnou úspěšností střelby a rychlostí běhu. Navíc ji nikdo neodpáře bronz ze sprintu, který získala na Mistrovství světa v Anterselvě v roce 2020. K tomu se může pyšnit několika výsledky v nejlepší desítce ve Světovém poháru.

Čtěte také – Tereza Voborníková: Čeští biatlonisté, jak je neznáte

Čtenáři, pomoz nám být lepší a získej měsíc členství zdarma

Zimní sezóna skončila a kdo byl poctivý, už má svoje lyže zalité v parafinu a uložené na půdě. Jaro je čas na sumarizaci celé zimy nejen pro elitní závodníky, ale i pro náš web. A tak jsme pro vás vytvořili dotazník, abychom od vás získali zpětnou vazbu a zjistili, co bychom mohli vylepšit. Váš čas je drahocenný a stejně tak i vaše rady a názory, proto jsme se rozhodli, že každý, kdo vyplní dotazník, dostane měsíc předplatného zdarma a zúčastní se slosování o startovní čísla na Marcialongu a Jizerskou 50.

Více informací se dozvíte zde.

Moc děkujeme za váš čas a ochotu.