Česká laufařka se ohlíží zpět a hodnotí své výsledky. Zároveň už ví, co ji může výkonnostně posunout výš v další sezóně.

Jedna z nejvýraznějších českých dálkových běžkyň má za sebou sezónu, která nabídla všechno – radost, zklamání, velké výzvy i důležité posuny. Sandra Schützová ji bez váhání hodnotí jako jednu z nejlepších v kariéře.

„S letošní sezónou jsem spokojená moc. Byla to strašná jízda. Všechno jsme měli s Martinem Vrabcem, mým trenérem, do puntíku naplánované a až na pár maličkostí se všechno povedlo a zapadlo, jak mělo. Za to jsem strašně šťastná a jemu vděčná, že jsme spolu dokázali takhle ‚uválčit‘ tak skvělý rok,“ říká.

Odměna na závěr

Největší radost jí paradoxně nepřinesl konkrétní výsledek, ale moment, který přišel na úplném konci sezóny.

„Největší radost jsem měla z posledního závodu. A nebylo to jen kvůli čtvrtému místu, ale v kontextu celé sezóny. Letos jsme hodně bojovali s materiálem a právě v tom posledním závodě jsem měla konečně zase konkurenceschopné lyže. Myslím si, že to byla velká odměna pro celý tým za práci, kterou všichni odvedli,“ popisuje.

Čtěte také: Kariérní maxima pro Schützovou a Štočka v posledním závodě Ski Classics!

Sezóna ale nepřinesla jen pozitivní momenty. Některé závody by Schützová nejraději vymazala. „Nejradši bych zapomněla na Reistadløpet, který jsem jela polonemocná, a taky na Orsu. To byl pro mě asi největší zklamání sezóny. Jela jsem životní závod a věděla jsem to, ale bohužel nezapadlo všechno a bylo z toho ‚jen‘ osmé místo,“ přiznává otevřeně.

Trpělivost jako klíč

Jedním z největších posunů letošní zimy byla podle ní změna přístupu. „Naučila jsem se větší trpělivosti. To čekání bylo někdy nekonečné, ale v posledním závodě ta odměna přece jen přišla,“ říká.

Důležitou zkušeností bylo i častější závodění v čelních skupinách. „Tím, že jsem jezdila víc v první skupině, jsem se naučila líp fungovat ve skupině. Což je pro mě strašně cenné, protože většinu roku trénuju sama.“

Když se ohlédne zpět, neměnila by. „Asi bych nic neudělala jinak. Myslím si, že všechno je přesně tak, jak má být. Každé rozhodnutí nás někam posune a já jsem teď tam, kde mám být,“ dodává.

Olympiáda vs. Ski Classics

Velkou kapitolou sezóny byla kombinace dálkových závodů a olympijských her. „Každý rok se ty nůžky mezi těmito dvěma typy závodění víc rozevírají. Já sama jsem cítila, že mě na olympiádě limitovala technika. Nejezdila jsem ve Světovém poháru asi pět let a ten posun je opravdu velký. Myslím, že jsem tam nedokázala prodat maximum své výkonnosti,“ vysvětluje.

Zároveň ale vidí, že rozdíly fungují obousměrně. „Bylo hrozně zajímavé vidět, když po olympiádě přijela Ebba Andersson do Orsy a skončila desátá. I olympijská vítězka nemá v dálkových závodech nic jistého. Málo kdo si to uvědomuje.“

Přesto nelituje. „Splnila jsem si tím dětský sen a dokázala něco opravdu velkého.“

Cesta dál vede přes techniku

Do budoucna má Sandra Schützová jasno, kde hledat rezervy. „Příští rok bych se chtěla víc věnovat technice, i v laufech. Myslím si, že to je cesta, jak se posunout bez toho, abych musela přidávat tréninkové hodiny,“ říká.

Zásadní impuls přišel už letos. „Na olympiádě jsem měla možnost jít na dva tréninky techniky s Ragnarem – jeden na skate, jeden na klasiku. Pro mě to byl úplný game changer. A hlavně mě motivovalo vidět, že i v mém věku se dá udělat posun během jednoho tréninku.“

Norský trenér Ragnar Bragvin Andresen pomáhá českému týmu běžců na lyžích vylepšit techniku běhu na lyžích již čtyři roky a spolupráce skvěle funguje.

Čtěte také: Norský trenér na techniku v českých službách