Johannes Thingnes Bø: „Chystám se porazit Bjørndalena a říct svému synovi, že jsem nejlepší biatlonista všech dob“
Johannes Thingnes Bø má ambice zapsat se do historie. Nyní biatlonová hvězda také prozrazuje, kdy ukončí kariéru.
Johannes Thingnes Bø má ambice zapsat se do historie. Nyní biatlonová hvězda také prozrazuje, kdy ukončí kariéru.
Mistrovství světa v biatlonu se uskuteční v roce 2028 v rakouském Hochfilzenu a v roce 2029 v norském Oslu. S prázdnou odešel z kongresu IBU v Bělehradu třetí kandidát – finské Kontiolahti.
Norští běžci na lyžích Tariei Boe a Johannes Hoesflot Klaebo se vydali na pár dní do dění Tour de France, kterou suverénně ovládl Slovinec Tadej Pogačar. Zřejmě se jednalo o poslední Tour, v níž se ukázal jedním a možná i posledním vítězstvím legendární anglický spurter Marc Cavendish a právě tímto úspěchem překonal s 35 vítězstvími v nejslavnějším etapovém závodu cyklistickou ikonu Eddyho Merckxe.
Velká naděje švýcarského biatlonu Amy Basergová, která získala stříbro ve smíšené štafetě na únorovém MS v Novém Městě na Moravě, trénovala a závodila celou zimu s natrženým vazem v zápěstí.
Vítězkou Světového poháru v biatlonu se letos stala Italka Lisa Vitozzi, která si díky svým výsledkům v sezóně vydělala více než 317 000 EUR. Jedná se o částku vyplacenou IBU, Mezinárodní biatlonovou unií, do níž nejsou započítány odměny od sponzorů. Velmi úspěšné byly také Francouzky.
Letošní biatlonová sezóna nebyla v podání českých závodníků hodnocena pozitivně. Čekalo se více nejen v průběhu zimy, ale hlavně na domácím mistrovství světa. Čeští diváci i realizační tým je namlsaný z předchozích let a očekává pódiová umístění, přesto můžeme vyzdvihnout výkony Terezy Voborníkové, která se propracovala mezi elitu a zaznamenala svou nejlepší dosavadní sezónu. Pojďme se podívat na jednotlivé závodníky a jejich běžecká a střelecká „čísla“.
Hromadné závody žen na 12,5 km a mužů na 15 km uzavřely z hlediska návštěvnosti a sportovních zážitků skvělé mistrovství světa v biatlonu v NMNM, a zároveň sice jen dvoutýdenní, ale leckdy silné příběhy některých biatlonistek a biatlonistů. Všichni z nich si na náročné trati v NMNM sáhli na dno svých sil, za což byli někteří odměněni zapsáním se tučným písmem do historie biatlonu. I kdyby to v některých případech mělo být do biatlonové historie „jen“ jejich vlastní země nebo dokonce „jen“ do srdce nějakého fanouška, na jeho důležitosti to nic neupírá. Tento text je posledním ze série tří fejetonů věnovaných MS a laskavé čtenáře poprosím o pochopení, že si v něm, poněkud dojat okolnostmi, dovolím o chlup více emocí než obvykle.
**Vytrvalostní závody MS v biatlonu (tzv. „individuály“) žen (na 15 km) a mužů (na 20 km) ve dnech 13.-14. února přinesly několik pozoruhodných momentů, o kterých si myslím, že by bylo škoda, aby zapadly, takže jim věnuji tento souhrnný článek**
Tomáš Mikyska, nejmladší startující člen reprezentačního týmu českých biatlonistů na MS v biatlonu v Novém Městě na Moravě, dosáhl při včerejším startu svého nejlepšího umístění – 10. místa. Ve vytraĺostním závodě na 20 km sestřelil 19 terčů, krom jednoho v poslední položce ve stoje. Pokud by zasáhl všech 20 terčů, mohl pomýšlet na 6. příčku. Skvělou a rychlou střelbu doplnil i solidním během. Po dlouhém výpadku v letní přípravě kvůli zranění kolene je pro něj dosažený výsledek jistě obrovským zadostiučiněním.
**Každý velký český fanoušek biatlonu je samozřejmě velmi přející našim barvám, ale zároveň je snad i realista, takže když jsme poraženi někým z „velikánů“ (ať si mezi nimi představí např. Francii, Norsko, Německo, Švédsko, Itálii), pochopí to a vlastně ho to nijak nepřekvapí. Ví, že aby to v biatlonu „cinklo“ právě Česku, musí se sejít až ukrutně velký počet faktorů. Kdo biatlon trochu sleduje, nebude překvapen ani tím, jak se špičkou dokáží zdárně držet krok i další země, třeba Rakousko, Švýcarsko, Ukrajina. Na závodě smíšených štafet MS v NMNM překvapilo něco jiného: určitě už to, že v konečném pořadí se před nás dostaly kromě jmenovaných štafet ještě i USA, Kanada, Slovinsko a dokonce Estonsko. Ale pokud smím alespoň jednou za uherský rok použít výraz „naprostá bomba“, tak si ho vyhradím pro počin Belgie. Její tým předvedl neuvěřitelně týmový, zkušený a ve výsledku skvělý výkon: nejenže potřeboval jen 4 dobíjení (celkově 0+4!), nejenže porazil např. nás, USA, Kanadu, ale dokonce i Itálii a v cíli z toho bylo naprosto senzační a zároveň historické 8. místo. Následující článek má za cíl ukázat, jak se tento zázrak zrodil a kdo jsou jeho představitelé**
End of content
End of content