Na první pohled může jeho rozhodnutí působit překvapivě. V sedmadvaceti letech, kdy se mnozí dostávají na vrchol kariéry, se s několika výsledky v nejlepší desítce rozhodl skončit. Nebyl to však náhlý krok.

Běžec na lyžích Ondřej Černý, reprezentant z Dukly Liberec, absolvoval o víkendu svůj poslední start ve Světovém poháru.

„Je mi 27 let, což je sice mladší věk. Zvenku to tak může vypadat, že je to brzy na konec kariéry, zvlášť v běžeckém lyžování. Ale já už jsem to v sobě cítil delší dobu,“ vysvětluje.

Zásadním milníkem byla olympiáda. „Pro mě byla letos velkým cílem. A já už jsem v sobě cítil, že nemám ten oheň, motivaci dát do sportu maximum.“

V týmu však měl své místo a měl by ho i dále. „Možnost, abych v týmu zůstal i další rok, by nejspíš byla. Ale pokud vím, že do toho nejsem schopnej dát 100 %, tak to podle mě nemá cenu dělat,“ a pokračuje: „Primárně už nemám motivaci dosáhnout nějakého výsledku, který by mi přinesl radost a pro který bych byl ochotný všechno obětovat. To tam pro mě už není.“

Do rozhodnutí se promítly i další okolnosti. „Po olympiádě jsem se trápil se zády, které se jednou za čas ozvou, a zároveň dodělávám diplomku. Na poslední Světový pohár do Ameriky už proto nepojedu.“

Poslední závod plný emocí

Rozlučka se sportem měla silný příběh. „Do závodu jsem šel po nemoci a zranění zad. Čtrnáct dní jsem pořádně netrénoval, na lyžích jsem byl dva dny před startem.“

Přesto se dostal do finále. „To bylo krásný. Mával jsem do televize, lidi fandili, měl jsem obrovskou radost.“ A den D ještě umocnil výsledek týmového kolegy Jiřího Tuže. „Jirka pak vybojoval druhé místo, to byla úplná pecka, třešnička na dortu.“

Po dojezdu přišly emoce. „Brečel jsem. Štěstím i trochu smutkem, že končím.“

Oslavy byly spíše komorní. „Lehce jsme to zapili se servisem, ale kluci měli další závody, takže velká párty nebyla. Ta bude asi až po mistrovství republiky.“

Čtěte také: Fantastický výsledek pro Jiřího Tuže! Vybojoval pódium!

Budou mu chybět kamarádi

Rozhodnutí v něm zrálo delší dobu. „Bylo to něco, co mi vrtalo hlavou už delší dobu. Lítost zatím necítím, ale věřím, že může přijít. Třeba až uvidím ostatní závodit.“

Silné emoce přišly už při posledním závodě. „Byl jsem extrémně emotivní. Bylo to krásný.“

A když se dnes ohlédne zpátky, ví přesně, co mu bude chybět nejvíc. „Nejsou to výsledky ani závody. Jsou to lidi. Kamarádi, které mi lyžování dalo. Myslím, že jsem měl štěstí na skvělé trenéry, týmové kolegy, zároveň i na na skvělý servisní tým a s většinou lidí jsem si výborně sedl.“

Zároveň si ale uvědomuje, že to nestačí. „Jen kvůli lidem lyžovat nejde. Člověk musí milovat i ten důvod – výsledky a úspěchy. A to pro mě bohužel zmizelo.“

Prozření po semifinále

Během kariéry se dokázal prosadit i mezi světovou elitou. Na kontě má několik umístění v top desítce, ale jeden moment mu utkvěl v paměti víc než ostatní. „Asi závod, který mi nejvíc zůstal v hlavě, byl v Toblachu, kde jsem byl osmý. Bylo to moje první semifinále ve Světovém poháru.“

Cesta k němu ale nebyla jednoduchá. „Dva, tři roky jsem se dostával do čtvrtfinále a semifinále mi pořád utíkalo. Tu sezónu už jen o kousek – a pak jsem to konečně prolomil.“ Očekávání byla obrovská. „Čekal jsem obrovskou euforii, že to bude úžasný. Ale zjistil jsem, že o tom to není.“ Právě tehdy si uvědomil zásadní věc. „Je to klišé, ale opravdu to je o cestě, ne o cíli. Ten výsledek sám o sobě nepřinese štěstí.“

Radost přišla, ale rychle odezněla. „Druhý den byl vlastně stejný jako ten předtím. To mi otevřelo oči.“

Silné kvalifikace

Ve Světovém poháru patřil mezi nejlepší v kvalifikacích. „Nejlépe jsem byl druhý, a to dvakrát – v Drážďanech a v Drammenu.“ Přesto měl často problém v dalších fázích závodu. „Od mala jsem měl trend, že kvalifikace byly dobré, ale pak to šlo dolů. V semifinále jsem byl často ‚hotovej‘.“

Důvodem mohla být genetika a fyziologie. „Můj laktát neklesá tak rychle jako ostatním. Dokázal jsem ho dostat klidně na 20–25 mmolů a po dvaceti minutách byl pořád kolem 10–12. A s tím jdete znovu na start, což je strašně těžký.“

Tréninkem se to snažil zlepšit, ale bez zásadního efektu. „Podle mě to mám nějak zakódované. Na jednu stranu jsem měl talent na kvalifikace, ale jinde mi to zase chybělo.“

Extrémní parametry

Patřil mezi nejvyšší a nejtěžší závodníky v pelotonu. „Dlouho jsem byl asi nejtěžší. Teď je těžší možná jen Edwin Anger.“

To se promítalo i do jeho specializace. „Já jsem byl spíš sprinter. Asi i kvůli váze – tu svalovou hmotu je prostě těžší okysličit.“ Zároveň ale odmítá jednoduché škatulky. „Nemyslím si, že když je člověk vysoký nebo velký, musí být jen sprinter. Důkazem je právě Anger, který je schopný zajíždět skvělé výsledky i na distancích.“

Nový směr: umělá inteligence

Vedle sportu se Ondřej dlouhodobě věnoval i studiu. Letos v červnu dokončí ČVUT, kde studuje umělou inteligenci.

„Je to obor, který mě velice zajímá, ale kvůli lyžování jsem se mu nemohl tolik věnovat. A hrozně mě láká zjistit, kam se v tomto oboru můžu dostat, když do toho dám stejně jako do lyžování – sto procent.“

Čtěte také: Český biatlonista uzavírá kariéru po 10 letech ve Světovém poháru

Členství na bezky.net

Členství na bezky.net umožňuje, abyste se stali součástí přední světové lyžařské komunity s exkluzivními výhodami. A také navíc s neomezeným přístupem k článkům na bezky.net a ostatních sesterských webech langd.se, langrenn.com, maastohiihto.com, proxcskiing.com, SC Play a SC MyPages.

• Exkluzivní nabídky a výhody
• Přístup k veškerému obsahu
• SC Play – živé vysílání
• SC MyPages – Všechny výsledky Ski Classics na jednom místě

STAŇTE SE ČLENEM ZDE