První olympiáda a hned průlom mezi elitu. Jenže letos ho čeká ještě druhý vrchol sezóny, kde to může zacinkat. Co ho čeká a nemine a padne i dotaz, proč jezdí se speciální páskou na nose, nebo proč ženy neběhají na „Klaeba“.

„Páté místo a i týmová štafeta – výsledky, které pro mě znamenají strašně moc, protože je to moje první olympiáda a už se vlastně fakt řadím mezi ty nejlepší,“ říká otevřeně liberecký závodník Jiří Tuž. V jeho hlase je znát úleva i radost. „Znamená to pro mě hodně hlavně kvůli tomu, že práce, kterou dělám, se fakt vyplatila. Je to odměna za celou přípravu. Je to vlastně to, proč závodím, takže jsem za to neskutečně vděčný.“

Přestože se výrazně prosadil mezi elitou, spokojenost pro něj neznamená uspokojení. Naopak. Výsledky bere jako potvrzení správného směru – a zároveň jako výzvu.

„Určitě mi to dává motivaci. Pořád jsem nevyhrál, pořád nemám medaili, takže je na čem pracovat. Ta první trojka byla ve sprintu docela daleko,“ připomíná realisticky. „Ale dává mi to motivaci v tom, že očividně to, co dělám, je správná cesta. Chci svoje lyžování ještě posunout dál.“

Čtěte také: Mladý, rychlý, s hlavou šampiona: „Na strategii a technice pracujeme každý den.“

Řeší každý detail

K cestě na absolutní sportovní vrchol patří i hledání drobných detailů. Jako jediný společně s Matyášem Bauerem vozí pásky na nose, kterých si nejde nevšimnout. Jak mu pomáhají ve výkonu?

„Začal jsem je používat už loni. Nejsem si jistý, jestli mi to úplně přidá na výkonu, ale líp se mi s tím dýchá nosem,“ vysvětluje. „Při rozjetí můžu trošku pošetřit průdušky a cítím se komfortněji.“

Nejde o zázračnou pomůcku, spíš o další dílek do skládačky, kde je vidět, že se snaží řešit každou drobnost, která by mu mohla pomoci k lepším výsledkům.

Proč běhají jen muži na „Klaeba“

Pro Jiřího je technika běhu na lyžích každodenním chlebem, s kterou mu pomáhá norský trenér – specialista na techniku – Ragnar Bragvin Andresen. Většina závodníků v pelotonu používá techniku běhu do kopce na „Klaeba“, kdy vybíhají těžká stoupání atletickým krokem bez skluzu na lyžích. Jistě je efektivnější, ale zatím ji využívají především muži.

„Tento způsob běhu je hodně explozivní a dynamická. Když tuto techniku používáte v závodě, tak je těžké v ní vydržet po delší dobu. Myslím si, že pár holek ji používá, ale stojí je to strašně moc energie.“

Nabitý program

Po olympijském tým sprintu nezůstal v dějišti her dlouho. Prakticky okamžitě se přesunul do německého Oberhofu, kde ladil formu směrem k mistrovství světa do 23 let.

„Odjel jsem hned ten den sprintu do Oberhofu, abych si tady potrénoval. Mám to tu docela rád,“ popisuje a není divu, že si ho oblíbil, protože odtamtud pochází i jeho přítelkyně. Přípravu mu ale zkomplikovala krátká nemoc. „Byl jsem teďka dva dny nemocný, takže to nebylo úplně příjemné.“

Sezóna pro něj však zdaleka nekončí. „Ve čtvrtek odlétáme do Falunu, tam pojedu sprint a pak se přesunu do Ruhpoldingu, takže je to docela nabité. Úkol byl hlavně si odpočinout a dát pár zátěžových tréninků, abych z toho úplně nevypadl. Žádné přehnané tréninky to nebudou.“

Medaile?

Po olympijském pátém místě se nabízí otázka, zda může přijít medailový útok na světovém šampionátu do 23 let, kde bude opět patřit mezi nejmladší. Navíc vloni vybojoval na MS U23 čtvrté místo! Jirka si uvědomuje, že může být hodně silný, ale zůstává nohama na zemi.

„Taky jsem o tom přemýšlel, že by se medaile mohla povést. Věřím, že sprint i desítka klasicky by mohly být reálné,“ připouští. Hned však dodává: „Bude to velmi nabitý a těžký závod. Nechci se soustředit na to, jestli budu mít medaili, nebo ne. Chci podat svoje nejlepší výkony a uvidíme, na co to bude stačit.“

Olympijská premiéra mu dodala sebevědomí i víru ve vlastní cestu. Medaile zatím chybí – ale hlad po ní je z jeho slov víc než patrný.