Baví vás sledovat biatlon? Za televizními přenosy, které sledujeme z pohodlí domova, stojí lidé přímo v terénu. Jedním z nich je kameraman Jan Medlík a zároveň jediným, který natáčí v kraťasech za každého počasí.

Jan Medlík pracuje pro brněnskou televizi a natáčí celou řadu sportů od fotbalů, přes hokej, volejbal, orientační běhy až po biatlon, který mu přirostl k srdci nejvíce. Na světové poháry jezdí více než deset let. “První dva roky jsme jezdili sami s reportérem Tomášem Lachmanem pouze o víkendech na vybrané akce a již tehdy jsem si uvědomil, že život sportovce je obrovská řehole. Od sezóny 2017/18 začala Česká televize nabízet servis ke všem závodům a my začali objíždět kompletní Světový pohár.”

Neskutečný vývoj

Za poslední roky udělala technika potřebná k natáčení přenosů obrovský pokrok. Jan vzpomněl i na nelehké začátky: “V první sezóně neexistovalo jiné připojení než přes satelit, což je technicky i finančně velmi náročné. Jezdili jsme jen s kamerou a notebookem a po každém rozhovoru běželi ze střelnice do tiskového střediska a tam rozhovor odeslali. Tedy třeba 10 – 15x za závod, takže jsme se celkem zahřáli.”

V současnosti se mohou spolehnout na přenosové batohy, jakási streamovací zařízení, která mohou vytvořit živý přenos pomocí dat ze simkaret, jež jsou umístěny v tomto zařízení: “Nyní jsme schopni dostat rozhovory ze střelnice k divákům mnohem dříve. Dokážeme nabízet i střelbu českých závodníků živě a diváky více vtáhnout do dění. Přenosy za stovky tisíc tedy nahradilo zařízení velikosti krabice od bot za cenu datového tarifu šesti simkaret, které jsou uvnitř,” vysvětluje brněnský kameraman.  

Čtěte také – Fakta a čísla ze světa biatlonu

Za čím stojí?

Samozřejmě, že stojí za kamerou, ale co Jan Medlík natáčí speciálně pro české diváky? “Den předtím než začnou první závody, natáčíme předzávodní tréninky a snažíme se přinést zajímavosti z místa dění i z českého týmu – jaká je nálada a pocity závodníků. Naplňujeme tím zpravodajské relace, jakými jsou Branky, body, vteřiny, ale i předzávodní studia.”

Jeden kameraman nemůže být všude. Cílem je obsáhnout dvě místa – střelnici a mix zónu, odkud s reportérem zprostředkovávají bezprostřední dojmy našich, nebo zahraničních hvězd.

Světový pohár v biatlonu se koná na stále stejných místech, a tak se pracovníci ČT snaží najít i netradiční spojitosti v místě konání závodů: “V Östersundu jsme z nedostatku témat navštívili losí farmu, protože losi jsou typickými zvířaty pro tento region. Majitel byl velký fanda do biatlonu a losům dával jména po biatlonových hvězdách, které ho tam přijeli navštívit.”

V kraťasech

Český kameraman je však v kolotoči Světového poháru unikátem, a to díky kraťasům, které nosí za každého počasí: “Moje kraťasy, to už je asi všeobecně známá věc. Zpočátku budily velkou pozornost, dokonce jsem kvůli nim dělal rozhovory do zahraničních televizí. Každý si toho všimne a lehce si zapamatuje. Někteří známí lidé se mohou do míst s omezeným přístupem dostat bez akreditace díky svému obličeji, já díky svým nohám.”

Klečet, nebo chodit s těžkou kamerou několik hodin ve sněhu v kraťasech by jen tak někdo nezvládl: “Rád zimu vnímám. Rád cítím chlad na těle. Ale samozřejmě mám k tomu dobré boty, ponožky, bundu, takže člověk se snaží si rizikovější části těla držet v teple.”

Přiznává však, že ne vždy je úplně snadné odolat teplotám a krutým podmínkám: “Vnímání teploty je subjektivní, tak i pocitová teplota může být odlišná od toho, co ukazuje teploměr. V kanadském Canmore se jednou rušily kvůli -30°C mrazům některé závody, ale bylo úplné bezvětří, svítilo sluníčko a pocitová teplota byla na kraťasy naprosto v pohodě. Narozdíl od Östersundu ve Švédsku, kde fouká vítr a bývá velký chlad kvůli jezerům. Stačí pár stupňů pod nulou a zima zalézá mnohem více.”

Nejvíce extrémní počasí zažil na olympiádě v Pekingu: “Všichni nás varovali, že v Číně bývá extrémní zima. Tam jsem byl poprvé na vážkách, zda si nevzít normální kalhoty. Dokonce jsem je měl s sebou sbalené, a to normálně nemívám. Zima byla kolem -18 a vítr hnal sníh v poryvech přes střelnici, kde nebylo, kam se schovat. Nakonec byl extrémmí pouze první den, aspoň tedy pro mě, ale teploty byly stále až k -20 °C.”

Jan Medlík zavzpomínal i na nepříjemnou situaci, kdy nedaleko něho zkolaboval kolega z německé televize. “Nestalo se naštěstí nic vážného a chlapík byl brzy v pořádku, ale v těch kraťasech jsem si tam v tu chvíli připadal dost nepatřičně.”

V současnosti se biatlon potýká jako ostatní zimní sporty s nedostatkem sněhu a nepřízní počasí. “Často jsou plusové teploty a já se mohu smát, že jsem na to připravený a závodníkům musí být ohromné horko,” dodává.

Čtěte také: Střelba a její tajemství: Jak nábojnice ráže .22 rozhodují závody v biatlonu

Vzpomínky z natáčení

Na dotaz, jestli má nějakou příhodu z biatlonových závodů, odpověděl prakticky okamžitě: “Biatlonový přenos ze střelnice a trati zajišťují desítky kamer. V Ruhpoldingu se jednou stalo, že jim vypadla elektřina v celém areálu přímo během závodu. Měli záložní agregáty, ale trvá dlouho, než se zprovozní. Přestaly fungovat přenosové vozy a kamery. Jediný záběr jsem mohl z místa přenášet pouze já díky přenosovému batohu, který má svou vlastní baterku. Takže můj obraz do pražského studia natékal, ale nic jiného. Na tu jednu kameru jsem hledal, kdo zajímavý by mohl přijíždět a aby bylo vidět, kam střílí. Tehdy jsem komentátorovi ve studiu v Praze opravdu nezáviděl.”

Součástí biatlonu

Deset let praxe v plném zápřahu, kdy z jednoho světového poháru přejíždí na další… Dá se říci, že Jan Medlík už patří do biatlonové rodiny stejně jako trenéři, závodníci, organizátoři a další: ”Dříve jsem sice biatlon sledoval, ale moje vnímání sportu se za ty roky hodně posunulo. Jak relativně drobné maličkosti mohou závodníky ovlivnit. A doufám, že díky naší práci se podařilo předat i tyto postřehy divákům,” uzavírá.