Očekávání od Johana-Olava Botna nikdy nebyla vyšší. Cítí se však méně pod tlakem než kdy jindy a otevřeně hovoří o následcích loňské sezóny.

Před rokem musel Johan-Olav Botn bojovat o možnost závodit ve Světovém poháru. Dnes je z něj olympijský šampion a jedna z největších medailových nadějí Norska pro nadcházející mistrovství světa v Otepää.

Po sezóně plné vítězství ve Světovém poháru, olympijského zlata, nemocí i osobní tragédie by se sedmadvacetiletý závodník ze Stårheimu mohl cítit pod tlakem. Místo toho však prožívá přesný opak — a to i přesto, že jeho přípravu necelé tři měsíce před startem sezóny v červenci opět zkomplikovala nemoc.

„Loni jsem musel hodně dokazovat, abych se vůbec dostal do Světového poháru. Když jsem pak šanci dostal, chytil jsem neuvěřitelnou vlnu a dostal se do fáze flow, kterou bych si rád zopakoval,“ říká Botn.

Při zpětném pohledu se stále snaží plně vstřebat, co všechno se vlastně stalo.

Od nováčka k favoritovi

Po třech vítězstvích a několika týdnech v žlutém dresu vedoucího závodníka se Botn ještě před Vánocemi zařadil k největším favoritům na olympijské medaile. Raketový start ve Světovém poháru navíc zcela přepsal jeho cíle pro zbytek sezóny.

„Před sezónou jsem se plně soustředil na to, abych prokázal nejlepší formu na olympiádě. To byl můj hlavní cíl poslední čtyři roky. Jenže když sezóna začala tak skvěle, po třech výhrách a závodech ve žlutém dresu jsem začal pokukovat po celkovém vítězství,“ přiznává Botn.

Z nebe do pekla

Pohádkové období ale netrvalo dlouho. Na Štědrý den našel Botn svého nejlepšího přítele Siverta Bakkena v hotelovém pokoji bez známek života. Následující týdny byly extrémně náročné.

Období po tragédii popisuje jako „stav šoku, kdy berete každý den tak, jak přichází, a snažíte se to prostě jen přežít“.

Když se měl v lednu vrátit do Světového poháru, onemocněl. Zmeškal obě úvodní kola nového roku, přišel o žlutý dres a jeho pozornost se opět musela stočit výhradně k olympiádě.

„Cesta zpět do formy byla dlouhá. A vůbec mi nepomohlo, když jsem během předolympijského kempu chytil koronavirus,“ vzpomíná.

„Nepochopím, jak se to povedlo“

Navzdory všem komplikacím se Botn z olympiády vrátil s individuálním zlatem z úvodní disciplíny a stříbrem ze štafety. Vzhledem k oslabené kondici nechal na trati úplně všechno — fyzicky i psychicky.

„Upřímně sám nechápu, proč a jak jsem dokázal nabrat takovou formu,“ přiznává Botn. „Ve zbytku olympiády už jsem byl v podstatě úplně vyčerpaný.“

Dopad po sezóně

I přes nepřízeň osudu předvedl ve zbytku sezóny neuvěřitelné výkony. S výjimkou dvou závodů se vždy dostal do první šestky, ovládl závěrečný podnik Světového poháru na Holmenkollenu a v celkovém hodnocení skončil třetí. Tím si definitivně zajistil pevné místo v elitním národním týmu.

Pak ale veškerá únava a nápor plnou silou dolehly.

„Po sezóně přišel tvrdý dopad. Celý duben jsem fungoval jako zombie,“ popisuje Botn.

Méně tlaku, více svobody

Sedmadvacetiletý závodník vysvětluje, že v mezisezónním období potřeboval čas na odpočinek. A právě tehdy u něj došlo k mentálnímu posunu.

Na prahu podzimního tréninku Botn popisuje nový pocit svobody, větší prostor pro regeneraci a soustředění na vlastní rozvoj.

„Když jste v záložním týmu, do Světového poháru máte sice blízko, ale konkurence zespodu je obrovská. Jedna chyba a letíte zpátky do Norského poháru,“ vysvětluje Botn. „Teď mám pocit, že mám trochu větší klid a víc manévrovacího prostoru. To mi dává svobodu zvolnit a soustředit se na to, abych byl co nejlepší, aniž bych se bál, že mě každý omyl pošle hned o patro níž.“

Po olympijské sezóně našel Johan-Olav Botn větší klid.

Změny v realizačním týmu

Ani rozsáhlé rošády v trenérském štábu norské reprezentace jeho každodenní rutinu nerozhodily. Do elitního týmu s ním přešel Anders Øverby, novým členem se stal Patrick Oberegger.

„Mám pocit, že jsem si z toho vzal to nejlepší z obou světů,“ pochvaluje si Botn. Věří také, že nový trenérský přístup přinese agresivnější biatlon. „Méně opatrnosti a alibismu. Doufám, že díky tomu bude nadcházející sezóna pro diváky ještě zábavnější.“

Cíl: Mistrovství světa

Pro rodáka ze Stårheimu je hlavním cílem první sezóny mezi elitou únorové mistrovství světa v Otepää. Tentokrát by však rád dorazil v úplně jiné výchozí pozici než na olympiádu.

Ačkoliv ho v červenci opětně přibrzdila nemoc, věří, že smůlu už si vybral.

„Pro tuto sezónu si přeji čistou přípravu bez nemocí, abych se cítil stoprocentně připravený a mohl do puntíku zrealizovat svůj plán,“ uzavírá Johan-Olav Botn.

Z nebe do pekla

Ale flow netrvalo dlouho. Pro Botna, který našel svého nejlepšího přítele Siverta Bakkena mrtvého v jeho hotelovém pokoji na Štědrý den, to bylo nesmírně těžké.

Popisuje období po tom jako „šokový stav, kdy jste museli brát každý den tak, jak přichází, a snažit se přežít dny“.

Když se Botn měl vrátit do Světového poháru v lednu, on onemocněl. Zmeškal obě první kola po Novém roce, ztratil žlutý dres a jeho fokus se opět posunul k optimalizaci pro olympiádu.

„Měl jsem dlouhou cestu zpět, abych se dostal do formy, a nepomohlo, že jsem dostal norovirus během předsezónního kempu před olympiádou,“ říká.

„Nerozumím, proč nebo jak“

Navzdory náročnému vývoji se Botn vrátil z olympiády s individuálním zlatem v úvodní disciplíně a stříbrem ve štafetě. S jeho oslabenou formou měl pocit, že dal všechno, co mohl, jak fyzicky, tak psychicky.

„Osobně vlastně vůbec nechápu, proč nebo jak jsem se dostal do tak dobré formy, jakou jsem měl,“ říká Botn.

„Ve zbytku šampionátu jsem byl vlastně docela vyčerpaný,“ dodává.

Odraz dál

Zbytek sezóny překonal všechna očekávání vzhledem k okolnostem.

Botn skončil v první šestce ve všech závodech kromě dvou, vyhrál poslední závod Světového poháru sezóny v Holmenkollenu a zajistil si třetí místo v celkovém pořadí Světového poháru, čímž si zajistil trvalé místo v elitním národním týmu.

A pak to na něj dolehlo.„Po sezóně přišla krize. Celý duben jsem chodil jako zombie,“ říká Botn.

Nikdy jsem se necítil méně pod tlakem

27letý závodník vysvětluje, že potřeboval čas v mimo sezóně, aby se uzemnil. Během této doby se něco změnilo.

Jak vstupuje do podzimního tréninku, Botn popisuje novou svobodu, s větším prostorem k odpočinku a zaměření na zlepšení.

„Když jste v norském juniorském týmu, příležitost soutěžit ve Světovém poháru je tak blízko, zatímco konkurence zespodu je tak silná, že pokud uděláte jednu chybu, skončíte zpět v norském poháru,“ říká Botn.

„Právě teď cítím, že mám trochu více prostoru, než abych se dostal tam. To mi dává větší svobodu relaxovat a soustředit se na to, abych se stal co nejlepším, aniž bych se obával, že každá chyba, kterou udělám, mě může poslat přímo zpět do norského poháru.“

Změna trenérů

Nicméně rozsáhlé změny v trenérském štábu norské federace nevedly k velkým otřesům v Botnově každodenním životě. Přivedl Anderse Øverbyho do elitního týmu, zatímco Patrick Oberegger je novým členem týmu.

„Opravdu mám pocit, že jsem dostal ‚to nejlepší z obou světů‘,“ říká Botn.

Také věří, že nová trenérská filozofie by mohla vést k agresivnějšímu biatlonu.

„Trochu méně ‚bezpečného‘ přístupu. Doufám, že to přispěje k zábavnějšímu biatlonu v nadcházející sezóně!“

Cílí na mistrovství světa

Pro 27letého závodníka ze Stårheimu je mistrovství světa v Otepää v únoru hlavním cílem v jeho první sezóně v elitním národním týmu. Tentokrát chce dorazit s úplně jiným základem než na olympiádu.

Červenec byl sice poznamenán nemocí, ale nyní doufá, že to má za sebou. ,,Tuto sezónu doufám, že budu mít dobrý rozjezd k šampionátu, bez nemoci, abych se mohl cítit plně připravený a mohu realizovat plán, jaký jsem zamýšlel,“ říká Johan-Olav Botn.