Detaily mají často nepřehlédnutelný vliv na celkový výsledek. Tak je tomu i v případě lyžařské techniky. Jedním z klíčových prvků odrazové fáze je kromě odrazu z lyže i odraz neboli **odpich z hůlky**. A to jak v klasické technice jízdy tak i v bruslení.

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho tištěného NORDICmagu, kde již druhým rokem pravidelně vychází NORDICškola, dobře se orientujete v názvosloví lyžařských běžeckých technik. Také víte, že rozlišujeme několik technik lyžování jak v klasickém způsobu běhu, tak i v bruslení. Práce paží pak má v každé z těchto technik výrazný podíl na rychlosti i efektivitě výsledného odrazu. Pomineme-li jedinou, volné bruslení, pak to bez odpichu z hůlek nefunguje u žádné z dalších technik.

Dříve, než se budeme zabývat vlastní prací odpichové paže, všimněme si poutek našich holí. Pro ty, co nakoupili hole v poslední době, je samozřejmostí navlékat rukavici do tzv. **rukavičkového poutka** (viz foto). Poutko je ergonometricky uzpůsobeno naší ruce, fixuje částečně palec a díky velké ploše dobře rozkládá tlak poutka na ruku. Důležité je, aby upínací řemínek poutka, většinou opatřený suchým zipem, obepínal zápěstí, nikoliv záprstí. Je vhodné si pořizovat rukavice v souladu s poutkem. Tedy takové, které nemají dotahovací pásek právě v oblasti zápěstí. Nejvhodnější jsou ty zcela bez dotahovacího pásku, tuto prácí za vás udělá právě pevné dotažení poutka hole.

Délka vlastního poutka, stejně jako jeho velikost, pak musí odpovídat velikosti ruky. Všechny výrobci značkových holí by měli mít ve své nabídce tři velikosti poutek: L (large), M (medium) a S (small). Vhodnou velikost poutka vybírejte hned se zakoupením holí, nejlépe s vlastními donesenými rukavicemi. Poutka jde samozřejmě dokoupit i dodatečně. Správné nastavení poutka poznáme tak, že mezi rukavicí a místem připojení řemínků poutka k rukověti hole není žádný prostor (viz foto). Při zapažení celé paže s holí a současně rozevření ruky musí hůlka zůstat vrcholem držadla zaklíněna mezi palcem a ukazovákem (viz foto) aniž by bolestivě tlačila. Celá hůl pak zůstává v prodloužení paže.

V případě **starého typu poutka**, klasického řemínku, je nastavení jeho délky shodné. Problém je, že poutko tohoto typu má tendenci klouzat ze zápěstí směrem k prstům hlavně v průběhu přenosu hole po odpichu zpět do nového zapíchnutí. Lyžař pak musí po dobu celého odpichu pevněji svírat držadlo hole a naopak nemůže hůlku dostatečně uvolnit při odpichu, jak si následně popíšeme. Tento problém rozptyluje výrazně lyžařovo soustředění se na kontrolu vlastní lyžařské techniky a častým následkem je pak zažití špatné techniky odpichu z hole.

Všímáme-li si detailního **provedení odpichu** jedné paže při střídavém běhu dvoudobém (tzv. „stříďáku“), pak je hůlka zapichována vpředu paží mírně pokrčenou a rukou zavěšenou do poutka. U rukavičkového typu poutka je ruka částečně uvolněna, poutko umožní dokonalou kontrolu i ovládání hole i bez pevného sevření. Ušetří se tak výrazně energie, kterou bychom při pevném sevření hole běžně spotřebovali. Následný odpich probíhá v ideálním případě přesně opačně ke směru skluzu. Úhel ohnutí paže v lokti se v první části odpichové fáze nemění. V okamžiku míjení boků se paže v lokti natahuje, sevření hole se ještě více uvolňuje a tlak je tak převážně přenášen do hole přes poutko.

Ke konci odpichu ruka rychlost pohybu ani velikost tlaku na hůl nesnižuje (neumdlévá, jak tomu často bývá) a závěrečným vypuštěním hole a dopnutím ruky v zápěstí předává holi poslední silný impuls. To přináší dvojí efekt. Lyžař získává odrazem z hole hybnost nutnou pro pohyb vpřed. Za druhé, v ideálním případě, vrací takovýto intenzivní odpich z hole celý trup včetně těžiště těla, které zůstávalo částečně díky odrazu z lyže i odpichu z hole trochu „pozadu“, zpět do směru skluzu. Tato technika vyžaduje dostatečnou sílu svalů pletence ramenního, trojhlavého a ohýbačů zápěstí. Mimochodem tuto techniku intenzivního odpichu z hole spolu se zdánlivě tzv. pozdním odrazem z lyže dovedl k úplné dokonalosti náš Lukáš Bauer.

Mluvíme-li o nedokonalém odpichu z hole, či chybějícím impulsu do poutka, pak tento nedostatek nazýváme termínem „**nedokončený odpich**“. Bývá velice častý u rekreačních lyžařů stejně jako u většiny těch výkonnostních, kteří neprošli mládežnickými oddíly. Takový lyžař spotřebuje příliš mnoho energie pro práci nohou na úkor neefektivně pracujících paží. Typický lyžařský projev neukončeného odpichu vypadá tak, že z bočního pohledu vidíme u borce paže intenzivně pracující před tělem, ale jen stěží zaznamenáme pohyb paže přesahující horizont jeho zad. A to i přesto, že může být hůlka ukázkově vypuštěna. I v dalších lyžařských technikách, jako v případě soupaže prostého, soupaže jednodobého (s odrazem z nohy), stejně jako i v případě všech technik bruslení, je nutnost vypouštění holí spolu s intenzivním impulsem vycházejícím ze zápěstí naprosto nezbytná.

Práci paží za tělem se musíme učit soustředěně, jde totiž o pohyb, který nemáme šanci kontrolovat pohledem. Pomůže kouč, zkušený kamarád-lyžař a v neposlední řadě rozbor videa naší lyžařské techniky i techniky špičkových borců. Mysleme na to, že každým ukončeným odpichem získáváme v následujícím skluzu velkou porci centimetrů navíc. A dostatečný **skluz** je to, oč v lyžování přece běží.