Co bylo dříve?
**************
U slepice s vajičkem to není tak jednoznačné jako u lyží. Lyže byly objeveny a zdokonalovány našimi předky původně jen a pouze jako prostředek dopravy za prací či za lovem. Tomu odpovídala i konstrukce lyže. Jednak svou délkou (více než dva a půl metru nebylo vyjímkou), jednak systémem vázání s volnou patou. Každý musí asi uznat, že s takovým kolosem by nevysekl střední oblouk ani na skvělém ranním manžestru malé rodinné sjezdovky.

Postupně s nástupem průmyslové a jiných revolucí si nacházeli nadšení vyznavači skluzu na bílém nadělení více času na zábavu a začali tak přemýšlet o možnostech jak to na lyžích trochu více rozbalit. Přišlo pevné vázání, krojení lyže (tzv. telemarský tvar) a nástup různých lyžařských škol, které se od sebe lišily jak používaným lyžařským nádobíčkem, tak i technikou jízdy ze svahu, zatáčením i způsobem výuky.

Toto byl ten rozhodující moment, kdy běžky začaly z pohledu popularity a masovosti prohrávat souboj se svými kolegyněmi sjezdovkami. Je nutno přiznat, že tento boj prohrávají dodnes.

Proč sjezdovky?
***************
Začnete-li klást tuto otázku sjezdařům stojícím ve frontě na sedačkovou lanovku, odpověď bude v podstatě jednoduchá. Zábava. Ta sjezdařská zábava podle zarytých „loučkařů“ spočívá především v opojení z rychlosti, riskování, v uspokojení z ovládání lyžařského nádobíčka. Mnozí by také dodali, že je to dovádění v divokém až extrémním horském prostředí (free či heli skiing). U velkého procenta sjezdařů bude důvodem upřednostnit sjezdovky každý rok inovovaná produkce (a cena) sjezdařského vybavení a tím snadnější podlehnutí často agresívní reklamě. Věříme, že pár z dotazovných by i přiznalo, že jezdí jen z kopce proto, že nemají rádi vytrvalostní sport, nebo nemají dobrou fyzičku, a i když by připustili, že by běžky rádi zkusili, mají zábrany ukazovat na veřejnosti svou nešikovnost při učení se něčemu novému. Významné je ovšem i sociální zařazení tohoto sportu a jeho provozovatelů. Sjezdování je takovým zimním golfem. Celebrity i ty, co by mezi ně rádi patřili, na hřebenové tůře potkáte málokdy, zato ve Špindlu můžete mezi nimi jezdit slalom.

Proč běžky?
************
U „posmrkaných“ vyhrává volný pohyb v přírodě (včetně bežeckého freeridingu), cenová dostupnost náčiní i oblečení ve srovnání se sjezdovou výbavou i nesrovnatelné nižší náklady na rekreaci. Jedním z důvodů proč běžky, je snadnejší dosažitelnost běžeckého terénu. Z letoška víme, že pokud napadne, jde to i v Praze. Výrazně méně významným důvodem bývá u běžců, hlavně rekreačních, snaha „ukázat se“ na nejnovějších modelech lyží a minimálně v repre oblečení. Upřímně, koho by to uprostřed liduprázdného lesa či na konci vyčerpávající tůry zajímalo, že? I když i takových je nás pár.

Priroritou však u každého běžkaře proč upřednostnit úzká prkýnka zůstává zdravotní a kondiční důvod. Není nad všestranný vyvážený pohyb na běžkách a přitvrdíme-li pak i kvalitní kondiční trénink rozvíjející srdeční, plicní i cévní systém. Dodáme, že běžky jsou více pro individualisty a ty co vědí, že jsou na této planetě místečka a kouty, kam se nedostanou jinak, než právě na nich.

Jak tedy začínat a proč?
************************
Začít lyžovat se dá v každém věku a nabité lyžařské školy v Česku i ve světě to dokazují. Z pohledu vývoje individuálních pohybových dovedností a schopností je seznamování s pohybem na lyžích samozřejmě lehčí v dětském věku než v dospělosti. Děti se mohou v podstatě postavit na lyže již v době, kdy jsou schopni chodit, pokud si o to řeknou. V tomto případě se přirozené chůzi přibližuje lyžování s volnou patou a těžký, i když roztomilý sjezdařský mini komplet, by měl být pro špunty, kterým skluz zatím nic neříká, zapovězen. V okamžiku, kdy dítě zvládá koordinaci a je schopno reagovat na pokyny, není problém začít s prvnímí lyžařskými krůčky na rovině. Opět důvod použít lehčí běžeckou výbavu, která to technicky umožní.

V okamžiku, kdy se začátečník pustí z kopce, bojuje především s předozadní rovnováhou. Dítě to má ještě jednodušší, díky malému vzrůstu bojuje s kratšími pákami a tím i menšími vnějšími silami. Ulehčením v tomto případě ještě navíc je jak u sjezdovek pevné spojení boty s lyží tak i opora v kotníku, který bývá nejslabším článkem nejen dětské koordinace (nejobtížnější dovedností je u dětí hlavně předškolního věku bruslit či lyžovat s přírozeně pokrčenými koleny).

Z toho se dá udělat poměrně jednoznačný závěr. V základním lyžařském výcviku prováděném na sjezdovkách, zvládnou začátečníci jakéhokoliv věku, jízdu ve skluzu rychleji než na běžkách díky uměle vytvořeným oporám systému lyže-bota. Skluz může být ovšem pouze pasívní, využívající gravitační síly. Naproti tomu na běžkách je předozadní i stranová stabilita především při jízdě ze svahu výrazně snížena a lyžařský student tak musí nasadit všechny své síly, aby to zvládnul. Což ho může stát více času na učení, ale výsledný naučený pohybový stereotyp je pak univerzání jak pro jízdu po rovině tak i z kopce. Tedy přenesitelný i do sjezdového lyžování. Kdo to zkusil opačně, ví, že první kroky na běžkách se blíží pocitově krocení divokého koně.

U dětí, kde by pohybvoý rozvoj měl být pokud možno co nejvšestrannější, se doporučuje začínat právě na běžkách a to včetně výuky základů sjezdařské abecedy. Samozřejmě pokud váš capart absolvuje první krůčky na sjezdovkách, nedělá nic špatného a dokonce dětí (a nejen těch) s menšími pohybovými předpoklady, přinese tato výuka i méně trápení a více zábavy hned od prvních krůčků.

Nemusíme znát ani statistiky, které patrně ani neexistují, abychom konstatovali, že jen zřídka vidíme veřejnou běžeckou lyžařskou školičku pro děti, narozdíl od, jako houby po dešti rodících se, sjezdařských mateřinek. Je to trend i byznys, a upřímně řečeno, zaplať pánbůh za to. Je jen smutné a varující, že jedním z důvodů, proč rodiče jednostranně upřednostňují pro své děti výuku sjezdařskou, je jak módnost, tak i menší fyzická náročnost takové výuky. Co vy na to rodiče, tělocvikáři, lyžařští instruktoři i mládežničtí trenéři?