Ohlédnutí za fluorovými vosky. Co nám daly a co nám vzaly?
A? A to je všechno. Tzv. čisté fluory, dnes bychom řekli perfluorované kluzné vosky, kterými to ve formě prášků a později bločků koncem osmdesátých let minulého století všechno začalo, umožňovaly o řád lepší skluz oproti tehdy běžným parafínům, dnes bychom řekly hydrokarbonovým nebo uhlovodíkovým kluzným voskům.
Jak to tak v lidském světě bývá způsobila tato nerovnováha, tento pozitivní výkyv na straně jedné, protichůdné či negativní efekty na straně druhé. Proč? Pravděpodobně proto, že to tak ve světě chodí.
Zde si dovolím začít krátkým osobním příběhem: Kdysi dávno jsem se svým strýcem připravoval dlouho do noci lyže jeho svěřenkyní, myslím, že jsme tehdy mazali modrý REX, který jsme kombinovali se silikonovým HOLMENKOLENem. Hráli jsme si s přípravou skluznice, strukturou, pečlivým zažehlením i odstraněním přebytečného vosky z plochy i jemné lineární struktury, leštili jsme a polírovali, a to vše na bázi tehdy dostupných hydro-karbonových vosků. Kolegové z bohatšího klubu šli večer pařit a ráno, snad ještě v poloviční kocovině lyže prostě naprášili fluorem CERA F, ledabyle zažehlili a lehce překartáčovali. Na fotobuňkách byly časy jejich lyží o řád lepší.
A zde jsme u první odpovědi na naši druhou otázku: Co nám fluorové vosky vzaly? Fluorové vosky nám vzaly zájem, snahu, řemeslo, um… Je to tak, fluorové vosky umožňovaly – přinejmenším za určitých podmínek – o tolik lepší kluzné vlastnosti, že nebylo potřeba se snažit, nebylo potřeba hledat a rozvíjet jemnější techniky pro zlepšování skluzu, nebylo potřeba hledat a zkoušet, nebylo potřeba přemýšlet, prostě stačilo lyže naprášit…
Náš osobní příběh implikuje i druhou odpověď na naši druhou otázku: Co vše nám fluory vzaly? Vzaly nám do značné míry rovné podmínky. S příchodem prvních fluorových vosků se servis lyží závratným způsobem zdražil, a to hned mnohonásobně. To, co dříve stávalo desítky západoněmeckých marek, stálo ze dne na den stovky stejných marek – pro později narozené doplňujeme, že na konci osmdesátých let minulého století se západní zboží nakupovalo za DM, neboli západoněmecké marky. S prudkým nárůstem cen fluorových vosků se zásadním způsobem snížil počet vyvolených, kteří si je mohli dovolit.
Na vzniklou situaci zareagovali výrobci vosků způsobem jim vlastním – začali trh zaplavovat dalšími a dalšími fluorovými speciály. Nejprve se začali objevovat perfluorované prášky a bločky pro všechny možné teplotní rozsahy, následovaly částečně fluorované kluzné vosky, s nízkým a vysokým obsahem aditiv na bázi fluoru, a to pro všechna teplotní pásma, nabídku fluorových kluzných vosků pak završily tzv. urychlovače neboli speedery zpravidla v tekuté podobě, od kluzných vosků pak fluorizace přešla do sekce vosků stoupacích, na trhu se objevily fluorizované tuhé i tekuté stoupací vosky… Na straně jedné umožnily levnější varianty kluzných vosků s přídavkem aditiv na bázi fluoru, tedy tzv. LF a HF kluzné vosky, přístup ke fluorům širšímu okruhu závodníků, na straně druhé se celková cenová hladina servisu lyží výrazným způsobem zvýšila, což pro výrobce zcela jistě znamenalo nemalé zisky…
Kdo ale chtěl ve světě běžeckého lyžování něčeho dosáhnout, musel používat vždy také tzv. čisté fluory, neboli kluzné vosky, v jejichž molekulách jsou veškeré atomy vodíku nahrazeny atomy fluoru, které společně s tzv. urychlovači patřily přirozeně k těm nejdražším…
I přesto, že tzv. čisté fluory generovaly výrobcům lyžařských vosků enormní zisky, používaly se k jejich výrobě nikoli právě zdravotně nezávadné a ekologicky bezpečné složky, ba právě naopak. Pro výrobu fluorových vosků se masově využívala kyselina perfluorooktanová, neboli PFOA/C8, ze které se po zahřátí uvolňují smrtelně jedovaté plyny. Tato kyselina se k výrobě kluzných vosků na bázi fluoru používala i přesto, že bylo obecně a dobře známo, jak nebezpečná tato látka pro zdraví a životy organismů i životní prostředí jako takové je. A proto by se dalo říci, že vzestup a pád fluorových vosků jedno je… Nenažranec kopající si vlastní hrob.
A proto nás nemůže ani zdaleka překvapit, že Evropská komise zakázala použití kyseliny perfluorooktanové, neboli PFOA/C8 – až na několik málo společensky významných výjimek – ve všech odvětvích průmyslu, lyžařské vosky nevyjímaje, jelikož ty slouží primárně k zábavě relativně nepočetné zájmové skupiny.
Jak reagovali výrobci lyžařských vosků na zákaz Evropské komise? Jako by mávnutím kouzelného proutku nabídli fluorové vosky nové generace, které již PFOA/C8 neobsahovaly. Základem „bezpečných“ fluorů se stala PFOA/C6, na kterou se zákaz Evropské komise nevztahoval.
[* https://live.staticflickr.com/65535/52719845389_85b0dd4243.jpg *]
Na tomto místě si dovolíme malou odbočku a položíme si otázku, proč vyčkávali výrobci lyžařských vosků s eliminací PFOA/C8 až do zákazu této kyseliny Evropskou komisí, když o neblahých účincích a následcích této látky se ví – přinejmenším – již několik desetiletí a když alternativa v podobě méně škodlivých fluorových vosků na základě PFOA/C6 zjevně existovala? Nabízejí se dvě možné odpovědi:
1) Fluorové vosky na bázi PFOA/C8 byly přeci jen o něco rychlejší a trvanlivější.
2) Výroba fluorových vosků na bází PFOA/C6 byla o něco nákladnější, tak proč se připravovat o zisk.
Ať už důvody výrobců lyžařských vosků pro „otálení“ se zavedením méně škodlivé varianty fluorových vosků byly jakékoli, do tématu fluorů vstoupil další hráč, kterým byla Světová lyžařská asociace FIS. Ta se rozhodla pro radikální a nekompromisní řešení fluorových vosků, a sice úplný zákaz. Výrobci, sportovci i celá lyžařská obec byli zaskočeni, ale FIS si po několika odkladech z důvodu chybějících nástrojů na kontrolu přítomnosti fluoru na skluznici lyží při světových soutěžích stojí za svým, fluor už nebude.
Tento poněkud zdlouhavý výklad nás dovedl ke třetí odpovědi na naši druhou otázku: Co nám fluorové vosky vzaly? Kvůli fluorům jsme ztratili tak trochu soudnost. Zaměřili jsme se na rychlost a na výkon bez ohledu na to, jaké to má nebo může mít následky pro nás samotné nebo pro generace našich dětí. Stojí opravdu těch pár vteřin nebo minut, o které se posunuly rychlostní limity, za to? Za to, že v kontejnerech na přípravu lyží to vypadá, jak v laboratoři na výzkum biologických zbraní, že půda na stadionech a v okolí tratí svítí fluorem, který je prakticky neodbouratelný, že narůstá riziko vzniku závažných onemocnění…
Ale nebojme, výrobcům lyžařských vosků pravděpodobně zachutnaly tučné zisky natolik, že se budou snažit výpadek fluoru rychle nahradit něčím novým… O horečnaté snaze objevit nový „fluor“ svědčí mimo jiné cca 140 patentových řízení, která byla zahájena ve věci látek zlepšujících kluzné podmínky mezi polymery na straně jedné a sněhovou pokrývkou na straně druhé. Mezi těmito látkami je bohužel mnoho takových, které jsou pro zdraví a životy čehokoli živého na zemi výrazně nebezpečnější než fluory… Ale tak už v to lidském světě chodí! Naštěstí existují i snahy nahradit fluor látkami, které jsou trvale udržitelné a pro zdraví i životy lidí i pro životní prostředí jako takové bezpečné. Koneckonců nemáme žádnou náhradní planetu!
Na co se můžeme těšit příště? Proč byly fluory při zlepšování skluzu tak výjimečné? Povíme si něco málo o tom, jak vlastně fluory na sněhové pokrývce fungovaly a proč bude tak složité je nahradit…