.=
V případě důležitých závodů je na vás vyvíjen mnohem větší tlak, od závodníků, sponzorů, médií i od vás samotných. Pro nás to jsou všechny závody Visma Ski Classics, což je „světový pohár“ dálkových běhů na lyžích. A pokud mám vyzdvihnout dva nejdůležitější, tak to je jednoznačně domácí Jizerská 50 a největší závod sezóny Vasaloppet ve Švédsku. Pojďte se s námi tedy podívat, jak to všechno vypadá, když připravujeme lyže na jednu z těchto akcí.

.=
Všechno začíná už doma u počítače, kdy z celkem 8 internetových serverů pro předpověď počasí vytvářím svůj vlastní předpoklad stavu počasí na blížící se závod. Díky tomu, že jsem vystudoval geografii, mám situaci trochu jednodušší. Z toho vyjde, které vosky budeme hlavně potřebovat, a jde se balit. Bereme samozřejmě s sebou všechny varianty vosků, ale přece jenom, když připravujeme třeba 30–50 párů lyží, je potřeba vzít něčeho více a ne vše máme připraveno předem v dostatečném množství. Následuje naložení velkého auta, kam tradičně dáváme dva stoly se čtyřmi kopyty (na Vasák 3 stoly a 6 kopyt), obrovskou bednu s kompletním servisním materiálem (to máte prodlužovací kabely, kartáče, škrabky, smývače, vrtačky, zástěry, žehličky apod.), stojany a nosiče lyží, kufr se stoupacími vosky, kufr s parafíny a karton Plzně. Nemůže chybět ani sada testovacích lyží, na kterých zkoušíme vosky, parafíny i struktury, většinou se jedná o 10 párů stejných lyží.

.=
Na místo závodu se snažíme dorazit nejpozději večer dva dny před závodem, samozřejmě čím dřív, tím líp. Na Vasaloppet jezdíme třeba pravidelně týden předem, neboť zdejší trať má stejně jako každá jiná svá specifika a vyžaduje více testování a zkoušení. Ubytování vybíráme vždy s kvalitní a velkou lyžárnou a také blízko důležitých testovacích míst. Samozřejmě mít svůj mazací vůz by bylo výrazně jednodušší, ale pro nás momentálně finančně zcela mimo realitu. Lyžárnu si uzpůsobíme dle vlastních požadavků, vybalíme všechny věci, roztaháme rozvody elektřiny, osvítíme místnost halogeny, postavíme kopyta, vyrovnáme všechny lyže, zapojíme muziku a může se začít. Děláme vždy ve dvou úrovních – půlka servisu připravuje závodníkům lyže na test (dáváme různé lyže do stejného parafínu), abychom vybrali ty nejrychlejší na dané podmínky, a druhá půlka servisu už připravuje na lyže parafíny a vosky pro testování na závod. Tato příprava probíhá odpoledne a večer, následující den dopoledne pokračujeme testováním lyží a mázy. Kdy a kolik toho vytestujeme závisí na aktuální situaci a předpovědi počasí. Nejdříve testujeme HF (vysoce fluorované vosky), pak fluorované prášky, struktury, případně urychlovače a současně s tím ještě stoupací vosky. A takto se to opakuje každý den dokola až do samotného závodu. Vše poctivě vyhodnocujeme a zapisujeme do tabulky. Ta nám také pomáhá s odkazy na minulé roky, kde je zaznamenáno, jaké byly podmínky a jaké varianty vosků vycházely. Je vyzkoušené, že poměrně často vychází podobné varianty nebo kombinace, ale je to téměř vždy vázané ke konkrétnímu místu (na stejné podmínky se v Norsku maže něco jiného než v Itálii). K práci nám postupně přibývají již vybrané lyže na závod, které parafínujeme první vrstvou LF (vosky s nízkým obsahem fluorových příměsí), případně pokud máme vytestováno, tak už i HF (maximálně den před závodem).

[* https://live.staticflickr.com/65535/49048475118_f33a180fea.jpg *]

(Závodníkům, kteří nejedou závod soupaž, se musí vybrousit mazací komora a připravit lyže stoupacími vosky. V tomto případě záleží, zda se mažou klistry nebo tuhé vosky a od toho se odvíjí další postupy, množství vrstev a náročnost mazání. Foto: Besocial)

.=
O tom, na jaká místa jet testovat a která jsou nejdůležitější, rozhodují zkušenosti, jež jsou k nezaplacení, a znalost celé trati z vlastní zkušenosti je naprosto zásadní. V tomto směru mají servismani světových pohárů v běhu na lyžích nebo biatlonu jednodušší práci. Jezdí na malém uzavřeném okruhu, kde je většinou jeden konstantní sníh a relativně malé převýšení. To nás čeká kolikrát 90 km trati hned s několika rozdílnými typy sněhu (např. na startu přemrzlý sníh, v průběhu závodu nový, který může připadávat, v cíli a vesnicích sníh špinavý, často technicky vyrobený), odlišnou nadmořskou výškou (např. při Birkebeinerrenettu start v 200 m n. m. a v nejvyšším bodě 917 m n. m.), rozdílnou předpovědí počasí (např. na startu déšť, v nejvyšším bodu trati nový sníh, v cíli jasno) a ještě navíc s obrovským rozdílem teplot (v době startu někdy i –15 °C, v cíli +4 °C). Zkrátka všechno se musí vyhodnotit spolu s danou předpovědí na závod a vymyslet, v které části trati bude nejdůležitější, aby byly lyže nejrychlejší, a na tu konkrétní podmínku se snažíme vytestovat tu nejlepší mázu. Zbylé úseky trati, jež nejsou tak stěžejní, se snažíme „dohnat“ strukturou nebo pořadím vosků na různé teploty a sněhy, které na lyži aplikujeme. Pro profesionální přípravu lyží je opravdu nezbytné mít celou řadu zkušeností, nejlépe sám závod absolvovat, aby bylo možné vše ideálně vyhodnotit.

.=
Pojďme zpět do lyžárny. Dejme tomu, že máme vytestováno, vybrány správné lyže (pro ty lepší se dělají 2–3 páry a znovu se testují ještě ráno) a následuje – to nejlehčí na mozek, ale nejtěžší na práci – všechny lyže připravit. Na skluz je zapotřebí aplikovat na lyži od tří do šesti vrstev jednotlivých parafínů. Závodníci jezdící soupaž nám to poměrně usnadňují, neboť u nich nemusíme řešit stoupací vosky, na druhou stranu je pro ně mnohem důležitější, aby lyže co nejvíce jely. Ostatním musíme ještě vybrousit mazací komoru a připravit lyže stoupacími vosky. V tomto případě záleží, zda se mažou klistry nebo tuhé vosky a od toho se odvíjí další postupy, množství vrstev a náročnost mazání. Když jsme hotovi do půlnoci, jsme spokojeni, pokud se to protáhne do brzkých ranních hodin, vše svádíme na naši neschopnost nebo přílišnou složitost práce. Ráno se už jen těm nejlepším vytestují lyže na rychlost (vybere se nejrychlejší pár z připravených lyží), případně se ověří i správný výběr stoupacích vosků. Vstáváme velmi brzy, takže je prostor pro případné opravy i přepráškování lyží pro ty nejlepší, kdyby se náhodou zcela změnily podmínky.

.=
Nejhorší situace nastane, když je předpověď v den závodu zcela jiná, než byla během předchozích dní, a my musíme se vším čekat až na poslední chvíli. Stoupací vosky pak musíme nanášet všem závodníkům také až ráno. Vůbec se nevyspíme, pracujeme ve velkém stresu a ani není možné si s mazáním dát záležet jako obvykle, neboť na to prostě není čas. Přesto se nám vše většinou podaří nachystat a závodníci zajíždí kvalitní výsledky. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že někdy je to s velkým štěstím a bojíme se, že jednou nám ten risk třeba nevyjde. Tím nám práce rozhodně nekončí. Dělíme se na jednotlivé posádky, většinou tři po dvojicích, sedáme do aut, bereme náhradní hole, lahve s iontovými nápoji, gely, termosky s teplou vodou a po 5–10 km se střídáme podél trati, kde občerstvujeme naše závodníky. Tam, kam není možné dojet autem, musíme na lyžích s batohem. V cíli potom závodníky vyzvedneme a odvezeme domů. Prostě zaměstnání, u kterého se člověk nenudí. A co je na tom nejlepší? Ten pocit, když se to závodníkovi povede a víte, že to bylo i díky dobře připraveným lyžím.

.=
Po závodě je ještě potřeba všechny lyže omýt od stoupacích vosků, vymýt skluznici od nečistot, znovu naparafínovat, uklidit a sbalit lyžárnu, zapsat věci, co jsme vypotřebovali, aby se mohly doplnit napříště, naložit vše do auta a hurá domů. Když máme to štěstí, vyspíme se ještě jednu noc a odjíždíme až další den po aspoň jedné neprobdělé noci. Takový je tedy běžný víkend servismana dálkových běhů na lyžích.

.=
A jestli to člověka vždy baví? Musí, jinak to nemá cenu dělat. Pouze by to občas chtělo od některých závodníků více pokory a trocha té chvály by také neublížila. Velmi často se závodníci nespokojení s výsledkem schovávají za špatné lyže nebo nepovedenou mázu, zatímco výhra je oslavována hlavně dobrou formou. Naštěstí většina našich závodníků práci servismanů nepřehlíží, umí za rychlé lyže poděkovat a rozdělit se i o případnou výhru. To se potom mnohem lépe pracuje a v lyžárně vládne pohoda a dobrá nálada.

Zdroj: Nordic magazín