Tresty sportovců za doping – kladivo na čarodejnice?

autor bezky • 05.12.2009
Těžko říci, jestli pouze z důvodu zahájení nové lyžařské sezóny, nebo především s blížícími se olympijskými hrami a tak i narůstajícím zájmem o zimní sporty celkově, v každém případě se začíná stále více mluvit o dopingu. Ten, ať již chceme či ne, jde ruku v ruce s výsledky špičkových, ale i těch méně dobrých sportovců.

Problém je na první pohled jasný. Závodník chce zlepšit výkon, i přes riziko chycení spolkne pilulku či si aplikuje injekci a (možná) zvítězí. Pak jde namátkou na dopingovou kontrolu, kde se v jeho krvi či moči objeví ona zakázaná látka. Následuje přiměřený trest, který si podle všeho zaslouží. Okamžitě se, úměrně své popularitě, stává tučným soustem tisku, opovržením veřejnosti, včetně všech internetových diskusních fór, a dále o něm po dobu „výkonu trestu“ více neslyšíme. Nebudeme řešit tuto podle nás neřešitelnou situaci. Jen si zkuste s námi odpověď na pár zjevně se nabízejících otázek.

Je závodník pokaždé tak hloupý a nezkušený (třeba několikanásobný medailista z olympiád a mistrovství světa), že věří, že mu užití zakázané látky vždy projde a je ochotný riskovat svou kariéru, pověst, popularitu a často nemalý finanční zisk?
Současný systém je založen na mimosoutěžních kontrolách a borci jsou navštěvováni v jakoukoliv dobu od časného rána do pozdního večera. Musí uvádět přesné místo a časy k zastižení na elektronickém formuláři, který každý týden doplňují.
Nebo, může si sportovec aplikovat například prostředek EPO sám a injekční metodou, nebo mu někdo (lékař?) poskytne servis? Jak mohou být silné důvody, že závodník neodmítne v takovém to případě vstoupit do zjevně řízeného dopingu? Kde jsou zveřejňovány tresty udělené i těmto dopingovým „napomahačům“? Že by v tom nechali závodníka sami? Patří všichni provinilci vždy do jednoho pytle, ať již v jejich těle byly nalezeny stopové prvky (samozřejmě překračující povolené množství) anabolik, zakázaných léků nebo výrazně zvýšený počet hromonů, červených krvinek, či látek maskujících dlouhodobé a systematické aplikování zakázaných látek?
Nakolik my, běžní konzumenti bulváru a zpráv s ním hraničících, jsme poctivě seznamováni se všemi okolnostmi získávání a vyhodnocování testů, s názorem či dokonce obhajobou obžalovaných, v tomto případě takzvaných dopadených sportovců? Nemáme občas pocit záměrné manipulace? O kolika případech, kdy byly skutečně sportovci chybou jiných (trenérů, lékařů, potravinářských společností) neprávem potrestáni, víme? Že by takovéto odhalení již nebylo tím správným sólokaprem? Nakolik nám, sportovním fanouškům, tedy těm, kvůli kterým přece sportovci soutěží, strana žalující, v tomto případě Mezinárodní či národní antidopingové organizace, vysvětluje, proč každý atlet je apriory podezřelý z užití dopingu a je na něm dokázat, že tomu tak není? Kolik známe osobně sportovců, kteří odmítají otevřeně mluvit o detailech svého potrestání ze strachu, aby negativně neovlivnili svůj návrat na sportovní kolbiště?

Jako ilustraci toho, že potrestaní sportovci mají také své výhrady k tomu ce se s nimi občas děje, zveřejňujeme otevřený dopis nedávno potrestané dvatřicetileté ruské běžkyne Julie Čepalovové, která podle tisku okamžitě po udělení trestu ukončila kariéru. Skutečně?

Julia Čepalovová – Otevřený dopis presidentu MOV
================================================
26. 11. 2009

Vážený pane Rogge,

Sport byl vždy ztělesněním férovosti a otevřené soutěživosti. Nejlepší výsledky, kterých sportovci dosahují v soutěži, jsou vždy příkladem pro miliony lidí celého světa. A naopak, jakákoliv nepovolená aktivita ze strany závodníků, včetně užívání zakázaných podpůrných prostředků, se stává středem pozornosti profesionálních organizací a zvedne vlnu opovržení celé společnosti. To bylo důvodem založení Mezinárodní antidopingové agentury (WADA). Jejím posláním je předcházet incidentům, které narušují pověst sportu ve světě.

Každý závodník si je vědom následků zneužití zakázaných látek i přísného trestu, kterému může čelit v souladu se stávajícími pravidly a zákony. Přesto v poslední době vznikla bezprecedentní situace, ve které WADA nejenom porušila pravidla, která vymezují její činnost, ale i základní lidská práva. V tomto případě WADA ve vztahu ke sportovcům plně ignoruje právo na presumpci neviny závodníka včetně jeho práva na obhajobu. Následkem toho závodník nemá žádnou záruku, že jeho základní práva budou ochráněna a stává se absolutně závislý na úřednících Agentury. Všechny pokusy o otevřené vyšetřování a soud, dány ze zákona, jsou marné. Závodník je zbaven svých práv a je bezbranný ve vztahu k WADA, která svévolně stanoví pravidla hry a odsuzuje poraženou stranu již předem.

Jedním z příkladů je, že WADA zcela ignoruje mé prohlášení k vznesenému obvinění proti mě, stejně jako neochotu vzít na vědomí předchozí mylné závěry laboratoře, akreditované samotnou Agenturou, ke kterým experti WADA dospěli. Toto se příliš neshoduje s jejími ambicemi potírat nepoctivé soutěžení ve sportu. Navíc to více méně vypovídá o jejich neochotě nejen uznat své chyby, ale i o jejich snahách zachovat stávající situaci, která je pro úředníky WADA velice pohodlná a která jim dává neomezenou moc zničit kariéru i budoucnost sportovců, jejichž „vina“ je často určena skupinou neprofesionálních úředníků. Výsledkem je, že boj proti dopingu vede až k bezprávnímu jednání některých sportovních funkcionářů, ruinuje osudy sportovců, kteří nemají nic společného s dopingem a vyvolává atmosféru nejistoty u sportovců, kteří vědí jak bojovat ve sportovní aréně, a ne v kuloárech sportovních organizací. Příkladů zničených sportovních kariér a zákazů provozování profese, jež jsou důsledkem nelegálních rozhodnutí WADA je mnoho a jména obětí jsou všem dobře známá.

Můj osobní příklad, jako další v pořadí, ilustruje nárust vlivu WADA na národní sportovní organizace. Jako příklad poslouží skutečnost, že Ruská běžecká federace, aniž by se obtěžovala ověřit si prohlášení WADA, mě odmítla raději ihned po prvních zprávách, které nebyly nikým potvrzeny. Federace, porušující tak regule IOC (Mezinárodního olympijského výboru, pozn. redakce), odmítla hájit má práva ještě dříve než Mezinárodní lyžařská federace.

Pane Rogge, žádám vás o váš osobní dohled na situaci, ve které se díky WADA nacházím, abych mohla uplatnit právo hájit své dobré jméno. Nejsem zvyklá se vzdávat a zamýšlím pokračovat aktivně v obhajobě mých práv všemi způsoby, včetně podání žaloby u Mezinárodního soudu pro lidská práva, pro který nejen já, ale i další sportovci, kteří se stali obětí úřednického despotismu, máme dostatek důkazů, abychom uspěli. Vyzývám je ke společnému usilí o pevnou ochranu našich práv.

S pozdravem,

Julia Čepalovová,
trojnásobná olympijská vítězka,
dvojnásobná mistrině světa,
vítězka světového poháru

Show sharing buttons

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

NEJČTĚNĚJŠÍ

DALŠÍ ČLÁNKY

  • Tord Asle Gjerdalen vítězem Slavia pojišťovna Orlického maratonu

    V neděli se na hřebenech Orlických hor konal již 41. ročník Orlického maratonu. Zúčastnily se ho velké hvězdy běžeckého lyžování Tord Asle Gjerdalen, Stanislav Řezáč nebo Blanka Paulů.
    autor Vendula Křoustková
    03.02.2025
  • Janatová si zajela 4. místem své kariérní maximum!

    autor Adéla Ročárková
    02.02.2025
  • Srdce veteránských vytrvalostních sportovců

    autor Katerina Paul/Překlad Adéla Ročárková
    02.02.2025
  • Fletenová : „Kofein je pro mě opravdový spouštěč“

    autor Max Östlund/překlad: Vendula Křoustková
    01.02.2025
  • Klasický sprint ovládla Dahlqvistová a Valnes. Čeští sprinteři překvapili!

    autor Leandro Lutz a Adéla Ročárková
    01.02.2025